New chating (Dokončeno)

Kapitola 5

Vzbudila jsem se.
Tak tohle je kocovina?

Ležela jsem na zádech, sluneční svit mi zabraňoval ve spánku.

Nakonec jsem to vzdala a sedla si.
Byla jsem ve stejných černých šatech jako večer.
Rozhlédla jsem se. Byla jsem doma.
Jak jsem se sem dostala?! Co jsem to večer sakra dělala?
Koukla jsem se na noční stolek. Ležel tam papírek, na kterém stálo.
Číslo na mě. Edward. ♡
554612900

.......

Když už mi bylo trochu líp (vzala jsem si prášek) a byla jsem po snídani,
zkoušela jsem vytočit číslo.

"Edwarde?" Špitla jsem.

"Heh. Ahoj. Už jsi v poho? Večer si nevypadala zrovna nejlíp." Řekl.

"A co se stalo?" Kňukla jsem.

"Omdlela jsi a já tě pak uložil u tebe doma."

"To je trapas. Odpusť. Já... Byla jsem mimo." Řekla jsem a zasedla k počítači.

"Je to vlastně moje chyba, já ti objednal to první mojito. Tví rodiče jsou doma?"

"Ne. Díkybohu." Pomodlila jsem se.

"Heleď, dám ti návrh. Co kdyby jsme si my dva někam vyšli? Do kavárny."

Postaral se o mě, když jsem byla na mol. Dlužím mu to.

"Tak jo." Řekla jsem nejistě.

"Zítra v sedm večer tě vyzvednu." Navrhl.

Zítra odpoledne přijedou rodiče.

"A nešlo by to dneska? Zítra přijedou rodiče."

"Ok. V sedm. Budu se těšit."

"Ahoj."

Snad už bude dobře.
.......

U domu se objevilo auto. Už je tady.
Otevřela jsem.
Stál tam Edward, v bílé košili a černých riflích. V ruce držel svazek květin.

"To je pro tebe."  Řekl a květiny mi podával. 

"Díky."

Dala jsem rychle kytici do vody.

"Dnes ti to vážně sluší." Zaflirtoval.

Měla jsem na sobě červené letní šaty z Florencie. Musím uznat, že ty šaty byly vážně hezké.

Ale zmohla jsem se na pouhé "díky".

Nasedli jsme do auta.

Tady to zarazím. Tahle kapča NEbyla příliš zajímavá, ale věřte mi, v pozdějších kapitolách se máte na co těšit.
Hvězdičkujte, pište.
:-)