The New Days - L.S. (CZ) ✓

4. kapitola

„Lou! Počkej!" ozvalo se chraplavým hlasem někde za Louisem, když jednoho dne kráčel ráno do práce. Od jeho nástupu uplynuly necelé tři týdny. Se svou prací se již vcelku sžil. Poznal, že spousta věcí potřebovala pouhý cvik, aby se neohrabané kuře naučilo ladným pohybům laně. Také se pořádně skamarádil se svými spolupracovníky, poznal jejich povahy a udělal si o nich obrázek.

Niall byl věčně rozesmátý a ukecaný smíšek, který nezkazil žádnou zábavu. Rád jedl, ale ještě raději pokukoval během pracovní doby po Becky. Ta mu mile ráda podstrkovala svou svačinu, a když si Niall nevědomky začal během práce pobrukovat nějakou písničku, mnohdy ho zasněně poslouchala a zapomínala pracovat. Celkově byla Becky moc milá holka a Louis si ji musel přirozeně oblíbit stejně jako každý. Becky byla holka do nepohody, ne žádná umrčená fiflena.

Jediný, kdo Louisovi lezl na nervy, byl Nick. Jak o něm říkali Niall s Harrym, dalo se s ní vyjít v pohodě jen tehdy, pokud jste nepatřili mezi jeho nový objekt zájmů. Což podle všeho Louis byl. Přestávalo ho bavit neustálé odstrkování Nickových rukou ze svého těla, poslouchání lascivních poznámek a sexuálních narážek. Kolikrát měl Louis co dělat, aby ho od sebe dokázal odehnat a nejednou jej napadlo, zdali by neměl větší klid, kdyby se mu jednou podvolil. Ovšem vzápětí si vždycky uvědomil, že toho není schopný. Sex pro něj vždy byla velmi významná věc a zahazovat se takhle s někým, to nebylo nic pro něj.

Člověk, se kterým se Louis sblížil nejvíc, byl právě ten upachtěný kudrnáč, který za ním nyní utíkal po ulici. Louis si nemohl pomoct, ale Harry pro něj představoval přítele. Opravdového přítele. Někoho, o koho se může opřít, někoho, kdo mu pomůže, když bude potřeba, někoho, komu se může svěřit s těmi největšími tajemstvími. Harry byl jako kamarád nedocenitelný. Jeho starostlivost, ochota, upřímnost. Nebyl sebestředný, vždy více myslel na druhé. Lidé ho zbožňovali. A Louis stejně tak. Měl pocit, jako by jej znal dlouhá léta, ovšem opak byl pravdou.

Jakmile se otočil, viděl Harryho, jak za ním utíká po chodníku. Dlouhé kudrlinky, které měl dnes rozpuštěné, mu vlály kolem obličeje. Louis zůstal na jeho žádost stát na místě a čekal, než se k němu Harry dostane. Pobaveně sledoval, jak se k němu Harry blíží. Dříve by bylo nejspíš hodně zvláštní narazit tu na Harryho v tuto dobu, avšak několik dní po Louisově nástupu začal do práce chodit stejně jako ostatní. Na deset.

Dle Niallova skromného názoru tak činil právě kvůli Louisovi, aby s ním mohl trávit více času. Když to brunetovi před pár dny vykládal, Louis na něj nevěřícně zíral a odmítal uvěřit, že by tak Harryčinil jen kvůli němu. Ale jakmile se nad celou věcí pořádně zamyslel, začínal mít pochybnosti, zdali to tak přeci jen není. Vždyť Harry mu dokonce i jednou sám řekl, že s ním rád tráví čas!

„Ahoj," vydechl kudrnatý, sotva mu stanul po boku. Rukou se držel za bok, kde ho zlehka píchalo a myšlenky se mu zatoulaly k názoru na jeho vlastní kondici. Na chvíli zauvažoval, jestli by nebylo třeba ji aspoň o trochu vylepšit.

„Ahoj," zaculil se na něj Louis a už ze zvyku mu věnoval objetí na přivítanou. S Harrym to nebylo tak automatické jako s Niallem. Než dospěli do bodu, kdy se každý den, když se poprvé vidí, obdarují objetím, stálo je to několik společných rozhovorů, chvilek strávených v přítomnosti toho druhého, společných aktivit ve volném čase. Jejich objetí bylo o opravdovém přátelství.

***

„Moment, prdelko," zamumlal později toho dne Nick, když přišel vyřizovat jednu z objednávek nápojů a narazil na Louise vymývajícího ve dřezu právě použité sklenice od piva. Zcela zbytečně se chytil brunetova boku a natáhl se přes něj pro věci, které potřeboval. Rty se mu zkroutily do potěšeného úšklebku, když zaznamenal, jak pod ním Louis ztuhnul, když se svým klínem přitiskl na jeho zadek. Setrval v této pozici trochu déle, než bylo zapotřebí, a spokojeně se odtáhnul. „Dobrý, mám to," věnoval brunetovi vítězný pohled a zašermoval rukou, v níž držel vše, pro co si sem přišel.

„Kdybys řekl, podal bych ti to," podotknul Louis trochu podrážděně a odtáhnul se, když si všiml, jak moc blízko Nick stále stojí. Cítil jeho dech na své tváři, a to se mu ani zdaleka nelíbilo.

„To je dobrý. Nechtěl jsem tě tím obtěžovat. Navíc... vidíš, zvládnul jsem to," mrknul na něj rozverně Nick, než se odporoučel pryč.

Louis tyto chvíle absolutně nesnášel. Nick totiž nikdy nevynechal jedinou příležitost k tomu, aby na něj mohl dorážet. Nenechal si ji ujít, ať Louis dělal, co dělal. A obzvláště dneska měl Nick velmi rozvernou náladu. Brunet by už asi ani nebyl schopen spočítat, kolikrát za dnešek s naštvaným výrazem oddělával ze svého těla Nickovy ruce. Z ramen, boků, zadku. Párkrát i z klína. Odevšad. Grimshaw byl dnes neuvěřitelně neodbytný.

„Vím, že se ti to líbí," zašeptal mu svůdně do ucha večer, když Louis počítal dnešní výdělek. Nick před chvílí dokončil utírání stolů a zvedání židlí, zatímco Becky už se odešla převlíkat poté, co vytřela podlahu. Harry zmizel v kuchyni, aby tam pomohl ostatním, a Niall byl pryč už dávno.

Nickovy paže obtočily kolem brunetova pasu, za který si jej přitáhly blíže k sobě. Louisův zadek tak byl dokonale natisknut na Nickův klín.

„Mohl bys mě laskavě pustit?" zavrčel nerudně Louis a pohybem celého trupu se snažil vyprostit ze sevření. Docílil však jediného. Pozadím se ještě více natiskl na Nicka a stisk jeho paží kolem něj se ještě upevnil. „Kurva Nicku!" zanadával a obličejem se natočil tváří v tvář muži za ním. „Nech toho a pusť mě! Nelíbí se mi, když na mě šaháš! Už mě unavuje, jak ten fakt nedokážeš přijmout!"

„Víš, kolik heteráků už jsem zkrotil?" s výsměšným podtónem se ho zeptal, než mu jazykem olíznul ušní lalůček, načež se Louis znechuceně zašklebil a opět se pokusil vymanit ze sevření. „Ale myslím, že s tímhle zadečkem," sjel dlaní na brunetovo pozadí, kde jednu půlku pevně zmáčkl, „ani hetero být nemůžeš."

„To jsem taky nikdy neřekl," zamumlal rozzlobeně Louis a nevzdával své pokusy o vyproštění. Ovšem hádal, že to dopadne stejně jako kdykoliv předtím. Oproti Nickovi byl menší a také o něco slabší, takže podobné situace vždycky končily tím, že jej pustil až sám Grimshaw. Nebo tu byl Harry, který si Nickova počínání všiml a vždycky ho od Louise odehnal.

Na svém krku Louis ucítil závan vzduchu, jak se Nick nahlas uchechtnul nad jeho poznámkou. Téměř si živě dokázal představit, jaký radostný a vítězný úšklebek se mu musel usídlit na tváři. „Pak tedy nechápu, proč se neustále bráníš, honey..."

Než stačil brunet jakkoliv zareagovat a odpovědět, zaslechli oba přibližující se kroky z chodby, která vedla k jejich šatně. Nick Louise se zklamaným zabručením pustil a rychle od něj odstoupil. Právě včas aby je nezahlédla Becky, která se vrátila již převlečená do svého civilního oblečení. S kabelkou v ruce jim věnovala úsměv. „Tak já mizím," rozloučila se s nimi, než kvapně odešla pryč, aby stihla svůj autobus.

Louis na nic nečekal a proklouzl kolem Nicka. Vydal se do kuchyně za Harrym vyprovázen Nickovým rozhořčeným mručením.