The New Days - L.S. (CZ) ✓

9. kapitola

Bylo pondělí dopoledne a Louis před chvílí přišel do práce. Už při vstupu se cítil velmi nervózní, a i když sám sebe co nejvíce krotil a vnitřně se snažil upokojit, v momentě, kdy poprvé od pátečního večera uviděl Nicka, se mu zdálo, jako by se čas na chvíli zastavil a srdce mu vynechalo jeden úder. Nick byl v tu chvíli za barem a vyrovnával do polic za sebou lahve s alkoholem. Když však na něj Louis pohlédl, vycítil jeho pohled a se škodolibým úsměvem se na něj podíval.

„Čau prdelko," sebejistě pozdravil bruneta a bavil se jeho strachem, který se Louis sice snažil vehementně nedat najevo, ale bohužel selhal. Celý víkend nedělal nic jiného, než že se pokoušel vyrovnat se se skutečností, že se s Nickem bude muset nadále potkávat každý den v práci. Od oné události ho nenáviděl. Nemohl si pomoct, ale i když si snažil namluvit, že za Nickovo chování tehdy mohl tak trochu i alkohol, vždy skončil u přesvědčení, že na to nelze svádět plnou vinu. Nick je děvkař i normálně a podle toho, co o něm už z různých zdrojů slyšel, je tohle u něj snad i normální.

Na jeho pozdrav odpověděl téměř neslyšitelným zamumláním a hleděl, aby se co nejrychleji dostal do šatny, pryč od Nicka. Ovšem Grimshawova slova je zastavila přímo mezi dveřmi.

„V pátek jsi pěkně vystrčil drápky, víš o tom?" posměšně se Nick zachechtal. „Vcelku to bolelo," hraně si posmutněle povzdychl, načež svůj tón ihned změnil do sebejistého a vyzývavého. „Ale zlobivý kluky mám rád. Aspoň je můžu krotit a pořádně jim naplácat," zasmál se. „Co ty na to, honey? Myslíš, že si za své chování zasloužíš trest?"

Louis už dál neposlouchal a naštvaně za sebou prásknul dveřmi. „Parchant jeden," zamumlal si tiše sám pro sebe, aby si ulevil. To však ještě nevěděl, že tohle byl jen slabý odvar z toho, co jej dnes čeká. Nick po celý den využíval každé volné chvilky, kdy se k němu mohl nepozorovaně přiblížit, a pokaždé mu pak do ucha šeptal různé nemravné nabídky. Zpočátku je Louis pokaždé jen odbyl a co nejrychleji odešel někam, kde se nacházel některý z jeho spolupracujících, ale nakonec to skončilo tak, že se Nickovi záměrně vyhýbal, aby s ním nepřišel do styku.

Z jeho neustavičných keců, poznámek na Louisovu adresu, připomínek k party a sexuálních narážek měl hlavu jako pátrací balon a náladu pod bodem mrazu. Nejvíce ho však štval fakt, že si Nick opět nevzal k srdci žádné z jeho slov. Nepochopil nic z toho, co mu Louis řekl v pátek, co mu opakoval dnes, ani z toho co říkával již dříve. Nezajímal ho fakt, že Louis prostě a jednoduše nechce a nemá o něj zájem. Jako jeden důkaz za všechny stačí uvést, že se svýma nenechavýma rukama opět neustále dotýkal Louisova těla, a to i tam kde neměl.

Ke konci pracovní doby to už v jednom případě, kdy mu Nick provokativně zajel rukou pod kalhoty a zezadu mu přes spodní prádlo hladil zadek, nevydržel. Naštvaný a pobouřený výkřik Nickova jména přitáhl pozornost všech lidí vevnitř v podniku.

Zatímco Louis uvnitř překypoval vztekem, ale navenek se musel tvářit kajícně a ještě se ze slušnosti všem omluvit, aby si třeba náhodou někdo nestěžoval, Nick se za jeho zády tiše pochechtával. Louis si nemohl žádné problémy dovolit. Za dva týdny mu končilo zkušební období, po kterém se Anne rozhodne, zdali ho přijme nastálo pod podmínkou, že si začne dodělávat školu, nebo jestli poletí a bude si moct jít hledat práci někam jinam. Což samozřejmě nechtěl. Až na Nicka byl s touto prací spokojený. Ale kolegy si nevybíráte.

Po celou dobu měl Louis z Nicka určitý strach. Nikdo mu nemohl zaručit, že se situace z pátku nebude opakovat. Bylo mu jasné, že jestli se něco takového bude opakovat, Nick si nebude brát servítky. A to ho děsilo. Děsil ho fakt, že by mu měl být nedobrovolně vydán na milost a nemilost. Bohužel byl oproti němu mnohem menší a slabší, takže by ho nepřepral a hádal, že po zkušenosti, kterou s ním Nick má, si už bude dávat pěkný pozor na to, aby jeho slabiny opět neokusily Louisův kopanec.

Když se blížil konec pracovní doby, Louis si už v duchu oddychl a všechen stres z něj začal opadávat. Zdálo se, že už vše bude jakž takž v pořádku. Ovšem to, že se jednalo o milný pocit, poznal Louis velmi brzo. Podnik už byl zavřený. Becky tradičně odešla mezi prvními, aby stihla svůj spoj, následována Harrym, který z restaurace doslova vyběhl. Argumentoval tím, že potřebuje stihnout dojít do nějakého obchodu, který bude každou chvílí zavírat.

Louis se na okamžik uchýlil do skladu, kde přerovnával lahve s pitím a vyprazdňoval tak některé z přepravek. Když se vrátil, aby spočítal kasu, což dnes opět zůstalo na něm, zjistil, že už odešel i Niall. S nelibostí zjistil, že je tu sám s Nickem. A Grimshaw si tuto situaci také velmi dobře uvědomoval, protože když mu Louis pohlédl do tváře, nemohl si nevšimnout obrovského úšklebku.

„Tak prdelko, zůstali jsme tu jen my dva," oznámil mu, jako by to Louis snad sám nevěděl. Brunet stiskl čelisti pevně k sobě, aby se udržel a nic na to neřekl. Raději přešel ke kase a začal počítat dnešní výdělek. Svůj pohled od peněz nezvedl do té doby, dokud neuslyšel cvaknutí zámku na vchodových dveřích, když Nick zevnitř zamknul.

Louis poplašeně několikrát zamrkal. „Co to děláš?"

Nick se tiše zasmál a přešel k vypínači na zdi. Pomocí několika cvaknutí pozhasínal všechna světla v místnosti.

„Rožni, nevidím na to," postěžoval si Louis, když se místnost ponořila do přítmí. Venku byl podzim a už se stmívalo vcelku brzy. Proto světlo dopadající dovnitř bylo velmi slabé.

„Věř mi, že takhle to bude lepší," zle se zasmál Nick a zezadu položil své dlaně na Louisovy boky. „Opravdu si myslíš, že ti ten pátek jen tak odpustím?" zlomyslně se zasmál do Louisova ucha. Jazykem sjel od jeho lalůčku až na krk, kde bolestivě skousl jemnou kůži. To donutilo Louise od bolesti syknout. Pokusil se od sebe Nicka odstrčit, ale neměl šanci. Jen si tím zajistil více slizkých doteků. „Já nezapomínám," uslyšel ve chvíli, kdy mu Nickovy prsty začaly odvazovat číšnickou zástěru.