The New Days - L.S. (CZ) ✓

8. kapitola

Nick Louise doslova vytáhnul po schodech nahoru do dalšího patra. Tam rozrazil dokořán jedny z bílých dveří v chodbě a vhodil bruneta do místnosti. Náhle pustil jeho ruku ze svého sevření, takže Louis pod náhlým vtlačením dovnitř ztratil rovnováhu a spadl na bílou komodu. Z jejího vrchu svým trupem shodil několik lahviček a tub s kosmetickými potřebami. Když se zběžně rozhlédl po místnosti, uviděl kolem sebe ještě skříň s vestavěným umyvadlem, vanu, sprchový kout a dlaždičkami obkládané stěny a podlahu. Byli v koupelně.

„Au..." tiše sykl, zatímco se stavěl na nohy a v ruce si mnul postižené zápěstí z Nickova sevření. „Co to, kurva, děláš?!" rozčílil se a zlostně na Nicka pohlédl. Kdyby to bylo možné, z jeho očí by určitě létaly blesky.

„To, co jsem chtěl udělat už dávno," zachechtal se Nick a škodolibě se usmál. „Když budeš hodnej, bude se ti to líbit," oznámil mu pak. Rázně si to dokráčel až k Louisovi, který před ním couvl o krok dozadu, takže se zády nakonec opíral o komodu za sebou. Ruce položil vedle brunetových boků na bíle lakované dřevo, čímž Louise uvěznil mezi skříní a svým tělem.

„Být tebou, tak moc neprovokuju," s výhružkou v hlase oznámil Louisovi, když se pokusil vymanit se mu, „jinak by to taky mohlo pěkně bolet." Tělem ho přišpendlil ke skříni a ruku vsunul pod brunetovo tričko. Po několika zběžných dotecích na Louisově břiše a bocích se přesunul k jedné z jeho bradavek a začal ji mnou mezi prsty. S pobavením sledoval bruneta, jak se kouše do rtu. Dotek mu byl nepříjemný, protože se tak dělo proti jeho vůli, ale na druhou stranu se v něm ozývala i přirozená lidská touha, která podněcovala jeho tělo k tomu, aby se přeci jen nechal tímto dotekem strhnout. Jedno se Nickovi muselo nechat. Věděl, co dělá.

„Nech toho," zakňučel Louis a trhnul sebou. „Já nechci."

„Ale chceš," uchechtnul se Nick a odfrknul si. „Každej nakonec chce. Stačí, když se párkrát dotknu tady," s úšklebkem přes kalhoty pohladil Louisův rozkrok několikrát tam a zpátky, „nebo třeba i tady," prstem přejel po linii mezi půlkami a třikrát poklepal na místo, kde se pod dvěma vrstvami látky nacházel Louisův vstup.

„Ne!" pobouřeně vzkřikl brunet a poháněn naštvaností sebou znovu divoce trhnul a pak bez váhání vší silou kopnul Nicka do rozkroku, mezi nohy. Ten se ihned chytnul za bolavé místo. S koleny sepjatými u sebe se sesunul na zem, přičemž nešetřil peprnými nadávkami na Louise, ani četnými výhružkami, kde převažovalo já tě zabiju.

Louis, jakmile se vzpamatoval, tak co nejrychleji přeběhnul ke dveřím. K jeho štěstí byly odemčené, takže se nemusel zdržovat a hned mohl úprkem přeletět chodbu. Schody dolů bral po dvou. Srdce v hrudi mu zběsile bušilo a hrudník se zvedal nepřirozeně rychle. Dech se mu občas zadrhnul v krku. Snažil se procpat mezi lidmi a dostat se ke hlavnímu vchodu, kterým by mohl konečně vypadnout pryč z tohohle domu.

Jako na zavolanou zhruba v půlce cesty narazil do vysoké svalnaté hrudi oblečené do průsvitného bílého tílka, pod kterým se vyjímalo několik tetování. „Lou! Tady jsi! Hledal jsem tě!" radostně zavýskl Harry, když si uvědomil, kdo to do něj napálil. Avšak jakmile se na svého kamaráda pořádně podíval, ihned zjistil, že něco není v pořádku. „Lou?! Co se děje?" starostlivě se zeptal. Chytil bruneta za ramena a nasměroval si ho tak, aby mu viděl do obličeje.

„Teď není čas, Harry. Musíme pryč," vychrlil na něj Louis. Popadl ho za ruku a bez dalších slov ho tahal pryč, k východu z tohohle místa.

„Lou!" slyšel, jak Harry překvapením a nevírou vydechl, ale naštěstí se nechal vést a neprotestoval. Když se konečně oba ocitli venku, Louis se rozutíkal ulicí pryč pevně svíraje Harryho dlaň v té své. Až když uběhli několik bloků, tak se konečně zastavil a sesunul se na zem. Tam se rukama objal kolem kolen a zhluboka dýchal.

Ani si neuvědomil, kdy k němu Harry poklekl a zezadu kolem něj pevně obmotal své paže. Lehce kolíbavými pohyby ze strany na stranu se jej snažil uklidnit. Až když slyšel, jak se Louisův dech opět zpomalil na normální tempo nádechů a výdechů, dovolil si ho pustit. Po kolenou přelezl dopředu, aby se mohl podívat Louisovi do obličeje. Jemně ho palcem pohladil po tváři. „Lou, povíš mi, co se stalo? Ublížil ti někdo?" zeptal se strachem vepsaným ve tváři, když si všimnul jeho vodnatých očí.

Louis několikrát zamrkal, aby ji zahnal. Nechtěl brečet. Nebyl tak slabý, aby kvůli tomuhle uronil slzu. Všechno vlastně dobře dopadlo, tak proč taky? Vždyť se nic nestalo, už je vše v pořádku. Neuvědomoval si, že k němu Harry mluví a starostlivě si prohlíží. Až když najednou pevněji stiskl jeho tvář, tak se mu podařilo vyvést Louise z myšlenek. „Lou, no tak, mluv se mnou!"

„Hazz...?" roztřeseně ze sebe vydal, zatímco zmateně sledoval Harryho pohled plný obav.

„Co se děje, Lou?" zopakoval Harry už po několikáté svou otázku a pln očekávání se na bruneta zabýval.

„Nic, nic se neděje," hrdinsky zavrtěl Louis hlavou.

„Lou, nelži mi!" odfrknul si Harry. Nebylo těžké rozpoznat, že Louis nemluví pravdu. „Pověz mi, co se stalo..." pobídl ho.

Louis nejdříve zavrtěl hlavou v záporu a sklopil svůj pohled, nakonec však tiše hlesl Nickovo jméno. „Grimshaw..." Sotva to slovo opustilo jeho rty, projela ním vlna vzteku, strachu, obav, ale i úlevy, když mu došlo, že on je teď tady, s Harrym, a Nick se pravděpodobně pokouší doma sejít schody dolů do přízemí.

„Neříkej mi, že-" Harry se zarazil, když uviděl Louisovo kroucení hlavou. „Ne, utekl jsem mu."

Harry ho s povzdechem zabalil do svého objetí a nepouštěl. Nevadilo jim, že sedí uprostřed ulice na zemi. Louis se nechal konejšit a Harry mu do ucha tiše mumlal slova útěchy a povzbuzující pobídky. „Neboj se, už je to v pořádku. Jsem tu. Neublíží ti."

Nikdo z nich nevěděl, kolik času tam proseděli. Nebe nad jejich hlavami bylo černé, díky zataženým mrakům nebylo vidět téměř žádnou hvězdu. Měsíc občas vysvitl zpod některého z oblaků. Tichou ulici osvětlovala pouliční světla vystavěná v řadě podél chodníku. Tu noc doprovodil Harry Louise k němu domů, kde seděl vedle brunetovy postele tak dlouho, dokud Louis neusnul. Až teprve tehdy se tiše zvedl a sám došel o několik ulic dál, kde měl sám svůj byt.