Lapač Zlých Snů.

#two

Došla jsem do parku a pozdravila se s Brith.
,,Kdo to byl?" Usmála se na mě lišácky
,,Kdo? Kdy?"
,,Ten kluk co ti podával peněženku." Jak hrozně "miluju" ten zvědavej pohled
,,N-no, já ani nevím." Zasmála jsem se, ale strachem mi poskočilo srdce
,,Uuh, tak to jo." Zatvářila se ublíženě

Pak mě to napadlo. Co když mi něco vzal. Hned jak mi to došlo, začala jsem peněženku prohledávat.
Uff. Nic nechybí.
Ale...
Něco je tu navíc!
Pomačkaný papírek jsem rychle narovnala.
Kdyžtak se jmenuju Honza...
Achjo. Další kluk, který se mi snaží vetřít do přízně. Přestává mě to bavit.
Ironicky jsem se zasmála.
Další debílek.
Cár papíru jsem zase zmačkala a vyhodila do koše.
Zapálila jsem si cigaretu, v klidu a míru si sedla na lavičku.
______________________________________________

,,Na poslední ročník je to žalostný výsledek." Zase začala kecat naše třídní hned jak vlítla do třídy

Podívala jsem se na Brith a protočila oči.

,,Katko, ve školním řádu je snad jasně napsáno, že žák má do školy chodit slušně oblečen. To ty potrhaný kalhoty? Vy nemáte na normální oblečení?"

Už mě unavuje. To nemůže přijít s něčím novým? Furt to samý dokola. Teď mě pošle k tabuli.

,,Ale paní učitelko. To se teď nosí!" Zasmála jsem se

,,Já vám dám, že se to nosí. Pojďte k tabuli! Budete zkoušena."
...
,,Pište si to všichni. Odmocnina z x plus třicetšest lomeno y."

Hej, ona si vážně myslí, že ji někdo poslouchá? To mám z toho vypočítat rychlost kterou plave kachna na rybníku?
______________________________________________

Konečně jedem domů! Je 15:55 a autobus mi jede v 16:01. Doufám, že to stihnu. To by bylo vážně už trapný.

Fuu. Musela jsem popoběhnout, ale nakonec jsem ho stihla.
V momentě, kdy jsem vkročila do autobusu, zalitovala jsem toho.
Teď mě bude jako pronásledovat?
Tak si tu hru zahrajeme dva.
Usmála jsem se a šla k němu. Usadila se vedle něj na sedačku, na které mi před chvílí udělal místo. Jak galantní. V duchu jsem protočila oči vsloup.

,,Děkuju, že jsi mi zachránil peněženku."

,,To nic nebylo." S úsměvem se mu zaleskly oči

Fajn, tak jestli chce tohle, tak ho trochu potrápíme.

Celou dobu jsem dělala, že mě všechno hrozně zajímá. Řekl mi o sobě skoro všechno.
Ale nemá zase tak nudnej život.

Chvíli bylo ticho, při němž něco čmáral na papírek. Dojeli jsme na zastávku, kde jsem vystupovala. Papírek mi jím byl strčen do ruky.
Bože, další? Pomyslela jsem
Fb: Jan Macák
Hmm, hrozně mě to zajímá. Ale jo, zahrajem si. Jak jsem vystoupila z autobusu, přidala si ho.
Uživatel Jan Macák přijal/a vaší žádost o přátelství.

Tajemný konec. Předchozí díl měl sice malý ohlas, ale mě to hrozně baví. Dobrou :3