Lapač Zlých Snů.

#five

3. Července.

Z pohledu Honzy:

Oblékám si své černé sako a k tomu vybírám kravatu. Samosebou jsem si vybral zelenou, i kvůli tomu, že celá svatba je v zeleném stylu.
Při jejím uvazování jsem přemýšlel.
Už je to víc jak měsíc co Káču znám. Přes 3 týdny spolu spíme.
Nenávidím se za to rozhodnutí.
Nejradši bych to všechno smazal a potkal ji v autobuse znovu. Znovu ji zachránil peněženku.
Ještě jednou jsem prohrábl rukou vlasy a vyšel z pokoje.
Dneska budu dělat řidiče, takže nebudu moct ani pít. Díky Tomáši!
Nasedl jsem do své Škody Octavie v černé barvě a jel pro ni. Lásku moji.
Vypadala božsky. Zelené šaty ji obepínaly dokonalé tělo.
Obejmula mě a já ji otevřel dveře u spolujezdce. Nemohl jsem z ní spustit pohled. Luskla mi před obličejem.

,,Heej, jedem jo? Nebo tam budem pozdě." Zasmála se

Dojeli jsme a já připevnil stuhy, které mi Tomáš předal den před tim.

Celý obřad byl nádherný. Novomanželský polibek, vypouštění holubiček, házení rýže i "únos" nevěsty.
Představoval jsem si jaký by to bylo, kdyby jsme to místo Tomášovi sestry a jejího manžela, byli my dva. Já a Káča. Oh, až mi z toho husí kůže naběhla.

Dál jsi toho moc nepamatuju. Sice jsem říkal, že se opít nemůžu, bohužel mi pořád někdo nalíval.

Flashback:

,,Honzo, ty jsi takovej debil to není možný. Jak jsi tohle mohl udělat? Máš takový štěstí, že jsem nepila! Jinak by na tebe byl Tomáš naštvanej. Ale to ti povídám, že s tebou aspoň týden nepromluví." Dokončila Káča svůj monolog

,,No to víš, že jo." Řekl jsem se smíchem ironicky

,,Tak a dost! Tady končím." Zaparkovala před mým barákem a vystoupila

Ona odešla. Prostě se naštvala a je pryč.

End of flashback.

Po téhle vzpomínce jsem se chytl za hlavu. Jsem blbec.
Vytáhl jsem telefon a vytočil její číslo.

,,Volané číslo je nedostupné."

,,Sakra." Třískl jsem s ním o zem.

Super. Nejen naštvaná kamarádka, ale už i rozbitý telefon.

Z pohledu Katky:

Nemůžu mu to říct. Prostě nemůžu. Nemůžu ho ani vidět. Poslední dobou z toho nemůžu spát. Ptáte se proč?
Protože jsem v tom. Ano slyšíte správně, jsem těhotná.
Kdy se to stalo? Bylo to hned poprvý co jsme spolu spali. Jo vim, jsem hlupačka. Nechala jsem se zbouchnout kamarádem s výhodama.
Jenže je tu pár jiných problémů.
Třeba to, že o tom ví jen Tomáš.
Ten Tomáš, Honzův nejlepší kamarád. Vim, že to neřekne, plně mu důvěřuju. No, problém je v tom, jak to říct Honzovi.
Chvilkama přemýšlím nad tím, že bych si to nechala vzít. Ale když pak uvažuju, nemohla bych mít kvůli tomu třeba děti. Díky bohu, že jsem letos úspěšně odmaturovala. To by tak bylo chodit do školy s břichem.
Zase vychovávat ho jako jediná. Miluju Honzu, ale on nemiluje mě, vim to. Třeba tu scénu co mi udělal na svatbě.

Flashback:

,,Stejně chrápeš i s ostatníma." Zakřičel a škitl

,,Honzo drž už hubu. S nikým jiným nespim." Zašeptala jsem

,,To ti tak věřím." Zasmál se

End of flashback.

Kdyby jen věděl, natolik ho miluju, že bych se ani nedotkla někoho jinýho.

Jsem zoufalá. Nad hlavou mi visí snímek z ultrazvuku. Překulím se na břicho a tiše pláču do polštáře.

Nový díl na světě. :3 Doufám, že se líbí. Berte to jako příjemnění posledních pár hodin prázdnin. Zítra se už jde bohužel do školy :( Tak se mějte :3