Pes je smysl mého života ❤️

-3- Nový domov

Jeli jsme červeným luxusním autem dál a dál po silnici  . Cesta trvala snad nekonečno hodin byla dlouhá . Zdálo se že jedeme snad na druhý konec světa až někam do Japonska . Do Japonska jsem se chtěla vždy podívat . Byl to stát , který měl něco do sebe . Uchvacovala mě jejich kultura,písmo,zvyky,tradice,styl a mnoho dalších věcí .

Cestou jsem se zamyslela . Co když jsou takový i jinak než napohled , co když nejsou milí? ale přeci by mě Klára nedala do špatné rodiny. To by  mi neudělala ale snad kontrola chodí se podívat na děti v novém domově . Doufám že příjdou i ke mně . Musí .

Ohlédla jsem se dochazu na zadní okno . Jeli jsme po cestě , která byla užší a ne moc v dobrém stavu okolo ní se rozprostíraly velké a mohutné stromy. Byl to les . Podívala jsem se oknem do lesa . Byl stejný jako v dětském domově . Tmavý a nešlo vidět na konec světlo do něj prosakovalo jen na korunách níže už nedosáhlo . Byl to totální ale totální zapadákov už na pohled z auta. Asi za 2 minity jsme vystoupili z auta . Najednou jsem stála na cestičce ze štěrku . Předemnou stál dvoupatrový bárak kolem něho hnustý les skrz něho nešlo vidět ani deset centimetrů když se stmívalo .

Pak cesta ,která mířila jen rovně a v dáli se strácela . Baráček vypadal v dobrém stavu . Byl obestaven velkým hnědým plotem , který sahal celkem vysoko . U světlehnědého domku stál velký mohutný strom , který tam určitě stojí už sto let. Vedle něho byla místnost modlila jsem se aby to byl můj pokoj abych mohla kdyžtak útéci . Sofie mě poštuchovala at už jdu . Dala jsem se do kroku . A koukala co to je za konec světa . Snad ani signál tu nebyl . Robin odemkl dveře ,které jistil velkem veliký zámek . Určitě nešel otevřít ani sponkou což bylo pro mě velké mínus .  Pomalým a nejistým krokem jsem vykročila směrem k dveřím od baráku .

Cestičku ,která byla z dlažeb . Okolo ní po stranách byly růže,tulipány,gladioli ,tújemi, jiřinami všech velikostí , barev a vůní . Byl to takový druhý plot ale živý . Když jsme došli až ke dveřím baráku . Robin ještě zamikal zámek od branky . Po té si klíče schoval do kapsy a šel za námi . Otevřel dveře a vešli jsme po pěti schodech nahoru . Když jsme vešli dovnitř v místnosti byl botník . Celkem s hodně obuví . Šlo vidět že Sofie má boty všeho druhu a barev . Měla zelené i vyrazné žluté lodičky na šesti centimetrovém podpatku . Byli to jehlice opravdu . Když jsem se vyzula a dala boty kam patří . Porozhlédla jsem se po pravé straně  .

Byly tam tmavé schody , které vedli nahoru do dalšího patra . Uprostřed nějaké dveře působily tajemně . Po levé byl straně byl obývací pokoj . Přítulný měl gauč,televizy,stůl,křesla a nějaký velký pytel . Byl to sedící pytel . Do ,kterého se sedlo . Už na pohled to bylo velmi kouzelné . Celý barák byl kouzelný a tajemný . Opodál byla asi kuchyně a za ní ložnice . A ještě nějaká místnost ale o té mi nic neřekli . Šli jsme po schodech nahoru .

Na jedenáctém schodu jsem decentně zakopla a šla dál . Schodů bylo celkem 23 . Obvykle nejsou na druhém patře dveře jako dole k vstupu do budovy . Ale tady byly .Sofie otevřela dveře ,které skřípaly . Nebyly to obyčejné dveře byly zářivě červené velmi podivné . Vstoupili jsme do mého patra . Byli tam čtyři místnosti . Dveře zaklaply a oba dva odešli . Zamkli mě . Dali tam zámek . Vyděšeným krokem jsem šla do první místnosti na levé straně .

Byl to můj pokoj . Vstoupila jsem do něj . Byl spíše ve studeným barvách . Po levé straně byla postýlka pro jednoho . Po pravé dvě starší skříně  dále psací stůl a odpadkový koš  , který byl černý jako uhel . Na zemi byl tmavě hnědý koberec s černými puntíkami . Pokoj  byl velmi zajímavý a divný . Sedla jsem si a odložila mé oblečení na stůl . Lehla jsem si a po dlouhé  cestě jsem usínala . Asi po pěti minutách jsem spala jako zabitá .