Pes je smysl mého života ❤️

-7- Krutá realita nebo noční můra ?

Po odpoledním šlofíku , který trval asi dvě hodiny jsem vstala z postele . Noha už tolik nebolela .Šla jsem se se podívat z okna . Slunce bylo ještě na obzoru bylo korunami stromů . Listí na mohutném stromu ,který stál u mého pokoje šumělo a pofukovalo ze strany na stranu  . Ten strom byl má jediná záchrana . Po chvíli jsem se obrátila k posteli . Šla jsem si sednout . Můj kotník už nebyl tolik nateklý jako předtím ale  postupně to ustávalo  i bolest pomalinku ustupovala . Vešla jsem z  pokoje směrem dolů .

Všechno bylo pořád ještě zamknuté . Proplížila jsem se potichu přes ty prázdné flašky chlastu až k lednici vzala jsem si z ní vychlazenou plechovku coca-coly . Ale druhá lednice jejiž rudý zámek ležel kdesi na stole byla otevřená . Klepavou rukou jsem jí otevřela . Chladný vánek mi omámil tělo  .Trochu jsem se oklepala . Protřela jsem jsi víčka jestli vidím dobře . Lednice plná chlastu , flašek alkoholu a všeho co mělo v sobě nějaké % alkoholu . Nejméně 50 flašek tvrdého chlastu . 

Najednou se něco pohlo . Rychle ale potichu jsem zavřela dveře lednice . Byl to Robin ,který se pohnul . V posteli se Sofii se mačkali jako štěnátka . Spali jako zabití . Po celé podlaze byly prázdné flašky jako v kuchyni . Chrápali a chrčeli . Naštěstí se jen pohnul . Rychle jsem odkráčela přes obývák . Na malém dřevěné stolečku se třpytila jakási věc . Přistoupila jsem blíž abych se podívala na zářivý předmět . Byl  stříbrný klíč ,který byl velký jako můj ukazováček . Bylo na něm napsáno "sklep"  na špičce byla jakási postavička . Vypadalo to jako mevídek malý medvídek . Chvíli jsem přemýšlela mám se tam jít podívat ? Postavit se strachu ? Hlavou mi létali samé záporné děje .

Asi po minutě jsem se rozhodla . Postavím se svému strachu !  Natáhla jsem se pro klíč . Byl zářivě stříbrný jako nový . Chnapla jsem ho a šla k tajemným dveřím pod schodami . Srdce mi bylo . Obklopoval mě strach a zároven dobrodružství  . Natáhla jsem ruku na kliku . Druhou rukou jsem strčila klíč do zámku a otočila do prava . Trochu zaskřípali ale nešlo to moc slyšet . Dveře se pootevřeli . Chladný vánek ,který šel ze sklepa mě otřepal .  Otevřela jsem ještě víc dveře abych prošla . Vešla jsem na první schod  . "cvak" dveře zaklaply . Obklopila mě černočerná tma . Byla všude . Nic jsem neviděla . Natáhla jsem ruku . Ohmátavala jsem zed a hledala marně vypínáč na světlo .  Asi po pěti minutách jsem našla vypínač , který jsem zapla. "ach" díky bohu světlo . Měla jsem pocit bezpečí .

Podívala jsem se do předu . Cesta byla stejná jako ve snu . Chladná a tmavá . Chvíli jsem postávala . Přemýšlela jsem .. Mám překonat strach?" Měla jsem takový srach ,který semnou klepal . "ano!"  Vykročila jsem v před  na druhý schod . Pomaličku a nejistě jsem scházela dolů . Před očima se mi šeřilo . Chlad mi zavíral oči . Byla jsem na předposledním schodů . Sešla jsem až dolů . Pořádně rozevřela oči abych viděla v plném rozlišení . Tma zase ta tma jako nahoře . Opodál byl další vypínáč . Natáhla jsem ruku co nejvíce to šlo ale nestačilo to .

Musela jsem udělat další krok a natáhnout opět ruku . Bylo to jako šahat do pytle v ,kterém jste nevděli co je . Do mlhy  přes ,kterou jste nic neviděli . Zkrátka to byl velmi nepříjemný pocit ,kterých bych ani svému nepříteli nepřála .  Žárovky pomalu začali pracovat . Za chvilinku bylo světlo a já viděla konečně do čeho jsem to vlezla . Byla to šedá místnost ,která byla špinavá jako drogové doupě . "Bože můj" tolik odpadků jsem neviděla ani  snad na skládce .  Po pravé straně bylo sedm polic všechny až do poslední byly naplněné dvoulitrovými láhvemi ze skla .

Zase tvrdý alkohol bože můj . Bylo tu všechno od vodky po vína až po rum  . Byla jsem si jistá že takové zásoby neměli ani v baru . Bylo tu vážně všechno na co jste si vzpomněli . Popošla jsem dál do prostředka mísnosti  . Zadu v rohu byl pověšen Obraz . Velký obraz  ,který byl podobný medvídkovi na klíči . Byl to on ale ve zvětšené podobě . Byl vzláštní nebyl  jako každý jiný .

Měl na jednom oku sklíčko  na hlavě klobouk , francouzský knír a hůl o ,kterou se opíral pravou rukou . Genteleman na první pohled . Pozorovala jsem obraz když v tom ..  Spatřila jsem v dolním levém rohu nějaké písmo . Zaostřila jsem očima a přečetla "Medvídek Šmen 1938" . Byl to vznešený portrét  ,který krásou ozařoval . Každý kousíček byl pečlivě prokreslen a propracován .  Opřela jsem se když v tom "chrr chrrr" . Bože můj o něco jsem se opřela . Byl to malý hroblek identický s barvou zdi . Něco se pohnulo .

Obraz na ,kterém byl pan Šmen se posunul nahoru . Po chvíli byl předemnou šedý starý trezor s pákou oprostřed . Pavučiny byly opletené okolo všech rohů trezoru "wow" jsem si pošeptala ale radši jsem na nic nešáhla abych zase něco nespustila k provozu  . Měla jsem takový divný pocit jako by mě někdo šmíroval . Jako v tom snu . Nevěděla jsem co mám dělat potichu jsem zhasla a vyběhla nahoru . Dveře byly naštěstí jen zaklaplé ale šli otevřít "Uffff díky bohu to by byl asi můj konec"""" . Zavřela jsem dveře a otočila klíčkem v zámku . Vyndala klíček a položila ho opatrně na stoličku jako předtím . Když jsem už běžela ke schodům a stoupla si na první schod schodiště něco se pohlo. Robin vstal z postele a běžel zvracet . Měl silnou kocovinu ani jsem se nedivila .

Proplížila jsem se až k mému pokoji . Naštěstí mě nikdo nedividěl bylo to mé jediné štěstí . Sedla jsem si na postel s pocitém královny . "JOOO" překonala jsem strach . V krvi mi proudil adrenalin . Byl to boží pocit . Lehla jsem si na postel a přemýšlela o Šmenovi . Co to mělo znamenat ? proč pak tam mají takový trezor a obraz ? proč skladují tolik toho alkoholu ?  Hlavou mi běželi samé otázníky a hádanky ,které si nelze vysvětlit . Lehla jsem si na bok vzala Mickeyho a  usínala . Byla jsem dítě ve vývoji spánek byl pro mě nejdůlěžitější a taky proto jsem po pětiminutách usla a spala jako zabitá s pocitem vítěze ,který opravdu vyhrál .