Pes je smysl mého života ❤️

-8- Večerní útek

Vzbudila jsem se a vstala z postele . Pořád jsem měla pocit vznešenosti protože jsem překonala to čeho se všichni bojí "strach" . Protáhla jsem se a šla k oknu . Pohled byl stejný . Slunce zapadalo do prostorů korun stromů . Byl to krásný pohled . Otočila jsem se a šla směrem ke dveřím . Pomaličku a pečlivě jsem prolezla  a šla dále a dále až k červeným dveřím . Protáhla  jsem se i nimi a šla dále po schodech až dolů . Kolem sklepa jsem prošla pyšně  .

Viděla jsem jak oba seděli   na gauči . Na stolku měli  krabičku cigaret  a vedle láhev četřicetdvojky vodky . Robin si vzal do pusy cigaretu ,zapálil si jí a vtahoval si tiché zabijáky do těla . Sofie mu cigaretu sebrala nadechla se a udělala pusou tři kroužky a vzala si do ruky alkhol . Slyšela jsem jak se smějí . Byli uplně zhulení . Vnímali jen jejich pomalu zabíjející zabijáky a televizy . Věděla jsem že kdyby mě přistihli tak bude velmi zle . Proto jsem se skrčila a potichounku jsem po čtyřech odkráčela do kuchyně .  Bylo to jako v nějaké detektivce  z amerického filmu . Až na to že to bylo realné a taky mi asi šlo o krk .

Dokráčela jsem až k lednici ohlédla se jestli se někdo nekouká . Nekoukal ""uff díky bohu"" . Pomaloulinku jsem se zvedala nahoru  . Nátáhla jsem ruku něžně otevřela dveře lednice .Snížila  jsem se dolů  . Nátáhla ruku a vzala nějakou bagetu se salámem ,dvě plastové láhve s vodou , sýr když v tom jsem uviděla na dolní poličce v rohu  nějakou hnědou papírovou krabičku vzala jsem jí . Pomaličku zavřela dveře ,které zklaply . Když v tom se zvedl Robin a šel směrem k lednici . Nevěděla jsem co mám dělat a tak jediné co mě napadlo bylo si vlést pod stůl na ,kterém byl výrazně hnědý  ubrus . Robin se blížil . Sedla jsem si a čekala kdy odejde . V hlavě se mi honilo tolik myšlenek .. "Co co co když mě najdou ?" božíčku doufám že ne . Měla jsem z  nich obrovský strach . Když byl před lednicí tak se zastavil a stál . Srdce mi bylo jako o závod . Po chvíli se zase rozešel a šel k lednici . Vzal z ní litr  rumu a čtyřicetdvojku vodku zacvaknul a šel do ložnice . Trošku jsem nadzvedla ubrus jestli mi nehrozí další nebezpečí . Koukla jsem se směrem k Sofii .

Seděla na gauči a koukala na film . Když v tom zhasla televizi . Zvedla se a šla za Robinem . Ubrus jsem rychle stáhla dolů aby mi nešla vidět žádná část těla . Slyšela jsem pouze kroky ,které směřovaly rovně . "BUM" Sofie bouchla dveřmi ,které se otřásly a otočila klíčkem . Byla to má šance  ,kterou nesmím promrhat . Posbírala jsem jídlo a pití a běžela rychle ke schodům . Když v tom dveře od ložnice se otevřeli byla to Sofie ,která si šla pro popelník na cigarety . Rychle jsem zaběhla za roh zdi aby mě neviděla . Stála jsem za zdí a modlila se aby mě Sofie nenačapala . Sofie šla před gauč ke stolu natáhla ruku a vzala popelník . Postavila se a ..

Nešla směrem k ložnici za Robinem . Ale rovně za nosem . Šla jakoby tušila že stojím za zdí . Přibližovala se k pozici ze ,které mě mohla vidět . Pot a slzy mi tekli po tváři. Když v tom Robin zařval "Pojd už!" . Sofie se otočila a šla zpět ."Ufff díky bože" Rychle ale opatrně jsem vyběhla schody a šla do pokoje . Všechno co jsem pobrala jsem si postavila na stůl jako skleničky za barem.  Sedla jsem si na postel a koukla na nohu . Otok byl už úplně pryč a nešlo poznat že tam vůbec nějaký byl a vůbec už mě noha ani kotník nebolel . Stoupla jsem si k oknu . Byl to krásný letní dlouhý den ,který skončil  . Tma pohlcovala koruny stromů . Z  vrchu Koukla jsem se na hodiny . Právě odbilo děvět hodin večerních ."Musím musím jít za Jessinkou ,potřebujeme mě"  . Nemůžu jí nechat o hladu .  Byla tma a já se tmy celkem bála ale když jsem už překonala strach ze sklepa . Překonám i toto . Musím ,kvůli Jessice ! 

Otřepala jsem se a šla ke stolu . Když v tom mě napadlo . Vezmu si tašku s ,kterou jsem přišla . Z tašky  jsem vytřepala drobky a nepořádek do koše . Jídlo jsem strčila do tašky , no byl to spíše batůžek . Zamknu kdyby náhodou přišli .Tak si aspon budou myslet že spím . Naschvál jsem nechala klíčet v zámku . A dala jsem si ho na záda a dala se do kroku . Sáhla jsem na roh okna . Tlačila ho směrem nahoru až se otevřelo . Přelezla jsem podél větve a jako vždy slezla dolů a přelezla plot . Až na to že ted jsem si dávala extrémní pozor . Tu bolest bych nechtěla zažít znovu . Kyž jsem přelezla plot rozhlédla jsem se do hlubokého lesa . Tma pohlcovala koruny stromů . Šly vidět jenom kmeny ,které pokračovaly nahoru a stracely se ve tmě . Bylo to opravdu kouzelné . Měla jsem strach . Adrenail mi proudil v žilách .

Jednou jsem to už překonala musím už po druhé  "musím!" To dokážu . Věřila jsem si protože když v něco věříme je nějaké procento že se to splní . Vydala jsem se nejistým krokem do lesa . Nohy jsem za sebou táhla jako dva těžké pytli naplněné cementem . Když jsem vstoupila do lesa neviděla jsem skoro nic . potřebovala jsem baterku ,která by mi poskytla světlo . Když v  tom jsem viděla nějaké světílka , které létaly . Přilétly až ke mně . Byly to světlušky ! Poznala jsem je protože v dětském domově snámi byly furt . Svítily a šly semnou po tmavé cestičce . Les byl úplně jiný než přes den . Strašidelný jako z hororu .