Sedla jsem si ke stolu . Otevřela plechovku coca-coly , která zasyčela . Rozbalila dva tousty , které byly zabalené v potravinářské folii . A odhodila do koše . Ale trefila jsem se špatně . Vstala jsem a zmuchlanou folii dala do koše . Zahlédla jsem tam papír ,který jsem tam nedala . Já tam totiž ještě nic nevyhodila . Zmuchlaný papír jsem vytáhla a otevřela . Byl trošku roztraný ale šel přečíst . Stálo tam "Jdi do lesa po mechové cestičce". Bylo to napsáno divným písmem .
Chvíli jsem nad tím doumala . Přemýšlela jsem jak se to do mého pokoje dostalo . Sofie a Robin by to sem určitě nedali . Ti semnou měli asi jiné plány . Papírek jsem si schovala do Mickeyho měl v břichu díru na zapínání . Přemýšlela jsem kdybych mohla utéci do lesa po mechové cestičce . Když v tom cvak někdo otevřel červené dveře .
Byl to Robin z ,kterého jsem měla strach po tom snu . Přišel sedl si na mojí postel a řekl "Mio dneska v 12:23 se Sofii jdeme na Party , Budeš tu sama až do zítřka " V tom momentě jsem zbystřila . Šance má šance kdy mohu utéci . Odešel pryč zpět dolů . otočila jsem se vstala a šla se koukat z okna . Viděla jsem les velký les koruny ,které sahaly vysoko až ke slunci. Bylo 12:20 . Z dola se už ozýval hluk . Bylo jasné že odchází . "Klap klap ". Dveře zaklapli . Rychle jsem seběhla ze schodů dolů a utíkala ke kukátku . Viděla jsem jak v dáli se strácí červené auto .
Zkoušela jsem otevřít dveře . Zamknuty . Zkoušela jsem otevřít okna že bych šla tudy . tak též . Nebylo cesty uníku . Začala jsem panikařit . Bože což když odtud není cesty uníku ???? co pak??? Všechno bylo zamknuté . V tom mě napadlo . Okno , strom, plot , svoboda . Dávalo to logiku. Rozběhla jsem se nahoru do mého pokoje zavřela dveře . Otočila klíčkem . Běžela k oknu . Díky bohu , okno šlo otevřít . Zvedla jsem nohu dala na rám okna a přelezla na mohutnou větev . Po ní jsem slezla dolů . Přešplhala vysoký plot na druhou stranu .
Zakřičela jsem z plyných plic SVOBODAAAA ! Až se koruny stromů otřásly . Po šterkované zoně jsem šla k lesu . Hledala jsem a hledala mechovou cestičku po , které jsem měla jít . Hledala jsem asi půl hodiny ale nic jsem nenašla . Vrátila jsem se k plotu a pomalinku sesouvala dolů až jsem si sedla . Bylo mi teplo příšerné už jsem to vzádala .Když v tom proletělo nějaké bílé světílko , které naznačovalo at jdu rovně do hlouby lesa .
Vstala jsem a šla za ním ale zmizelo. Nevím sice co to bylo ale moc jsem za něj děkovala . Šla jsem směrem ,které mi ukázalo . Předemnou začínala mechová cestička ,která vedla dál a dál a dál . Šla jsem po ní všude byly stromy a rostliny . Asi po pětiminutách běhu jsem zastavila . Viděla jsem křyštalové jezero . Bylo tak čisté a zázračné . Napila jsem se z něho byl to ten druhý nejkrásnější pohled co jsem v životě viděla . Chut jezírka byla tak čistá,lahodná a osvěžující nidky jsem lepší vodu neměla . Když jsem se ohlížela asi o dva metry dál stála mála budova , která stála jen tak tak . Byla opuštěná nikdo v ní nebyl . Zvědavost mi nedala šla jsem k ní . po třech schodech jsem vyskákala nahoru . Vešla jsem starými prohnilými dvěřmi dovnitř .
Porozhlédla jsem se . Nic tu nebylo byla to jen místnost v ,které určitě nikdo hodně dlouho nebyl . Místnost plná bordelu . Chtěl jsem už odejít když v tom jsem uslyšela knourání nějakého zvířete . Rychle jsem se otočila a žačala hrabat a hledat . Po chvíli jsem našla štěně . Štěně !!!!! štěnátko malého jokšíra byla to fenka . Nejkásnější pejsek ,kterého jsem kdy viděla . Byla malinkatá mohla mít tak pár týdnu byla opuštěná a samotná . Vzala mikinu , která ležela o kousíček dál a zabalila jsem jí do ní . Šlo vidět že má hlad proto jsem utíkala domů pro jídlo , které bylo v lednici . Vzala jsem jí šunku a tousty a vodu v petlahvy . Asi za deset minut jsem bla zpátky u ní .Sedla jsem si k ní a dávala jí najíst a napít .Byla tak malinkatá roztomilá a osamocená .
Nemohla jsem jí tu nechat na pospas osudu . Ale zase by mi jí Sofie a Robin dali pryč nebo hůř zabili . Začalo se stmívat a já musela jít zpět domů . Štěnatko jsem zabalila do mikiny opět dala jí pusinku a šla . Utíkala jsem protože když byla tma tak jste si ani na nos neviděli . Po mechové cestičce jsem běžela když v tom . Na zemi ležel jakýsi nahrdelník vzala jsem ho a běžela z lesa ven . Přelezla jsem plot a vyšplhala nahoru přelezla okno . Šla k posteli převlékla se a šla spát s Mickeyem .
YOU ARE READING
Pes je smysl mého života ❤️
AdventureDeseti leta Mia žije v dětském domově . Její rodiče zemřeli při autonehodě . Jednoho dne jí zavolá ředitelka Klára do kanceláře kde na ní čekají její nový rodiče , kteří už na pohled jsou podivní . Bydlí v zapadákově kde ani živáčka není . Kde jí bi...