Girlfriend Or Whore?

part five

V minulém díle jste četli:

''No mě hlídat nemusí. Nikdo by si o mě ani kolo neopřel'', řekla jsem. 

''Hele, tohle neříkej. Já si klidně to kolo dovezu a opřu si ho o tebe'', řekl a znovu střelil míč do brány. Začala jsem se smát. 

''Máš roztomilý smích'', řekl s úsměvem. No fajn už se smát nebudu. Můj smích je hrozný, vím to, ale nic s tím neudělám. Podal si balon a začal si s ním pomalu kopat. 

''Zkus mi ho vzít'', řekl a pomalu běžel. Bežela jsem za ním snažila se mu balon vzít, ale nepovedlo se mi to. Začal se mi smát. 

''To není fér, ty to umíš'', řekla jsem a zastavila se. 

''Umím?'', řekl a zvedl obočí. Převrátila jsem oči. Dvojsmyly forever. 

''Říkala jsem že se mi budeš smát'', řekla jsem a udělala uraženou. Kopl mi balon a běž za mnou. Snažila jsem se utéct, on mě ale chytl zezade a odtáhl. Začala jsem se smát. 

Po asi čtyřech hodinách na hřišti, kdy jsme se smáli, povídali, mě Louis odvezl domů. Povídali jsme si úplně o všem. Jako bychom byly nejlepší kamarádi, co si říkají všechno. Bylo mi s ním strašně dobře. Když jsem vešla do bytu, Andy seděl u televize a dívat se na nějaký film. 

''Jak bylo?'', zeptal se mě. 

''Jo, dobrý'', odpověděla jsem a šla do kuchyně. Nepotřebuju, aby mě zpovídal. Vzala jsem si plechovku vanilkové coca coly, co jsem si nedávno koupila, a šla do pokoje. Sedla jsem si k notebooku a najela na internet. Sjela jsem facebook a twitter, podívala jsem se, jaké novinky přidali různé hvězdy.

Druhý den, o půl 9, mě vzbudil budík. Andy už byl dávno v práci. Šla jsem do koupelny a hodila si sprchu. Vyčistila jsem si zuby, udělala si malou snídani, oblékla se a šla do práce. V šatně jsem si vzala tričko, které musíme nosit, mobil si dala do kapsy od lakhot a po chvilce jsme otevřeli.

Tahle práce mě hrozně baví. Vidět, jak jsou ty děti šťastné. Vždycky mě donutí se usmát. Kolem 11. hodiny nikdy moc lidí nemáme, a tak jsem seděla za kasou a byla na mobilu.

''My na sebe máme vážně štěstí'', řekl někdo za mnou. Otočila jsem se. A musela se zasmát.

''Ahoj Louisi'', řekla jsem.

''Nevěděl jsem, že tady pracuješ. Nikdy jsem tě tu neviděl'', řekl.

''Ty chodíš tak často do hračkářství?'', zeptala jsem se se smíchem.

''Každý den'', zasmál se se mnou.

''Dneska jdu přát k narozeninám mému malému bratránkovi, tak jsem mu přišel koupit nějakou hračku'', řekl Loui. Kývla jsem.

''Kolik má roků?'', zeptala jsem se a šla mezi regály.

''Včera mu bylo 8'', řekl.

''No, to by se mu možná mohlo líbit tohle'', řekla jsem a podala mu krabici LEGO Chima.

''Dobře. Kdyžtak je to na tebe'', řekl a zasmál se. Přidala jsem se k němu.

''Tohle hodně kupují maminky pro kluky od 8 let'', řekla jsem.

''Teď si mě přirovnala k maminkám?'', zvednul obočí.

''Cože? Ne, ne. Já to myslel-''

Začal se mi smát. Šťouchla jsem ho do ramene.

''A to bylo za co?'', zeptal se a za rameno se chytl.

''Však víš'', řekla jsem a šla k pokladně. Louis mě následoval.

''Tyhle medvědy někdo kupuje?'', zeptal se a ukázal na oddělení s vělkými plyšovími mědvědy.

''Jo, a hodně'', řekla jsem.

''Vždyť je to k ničemu, takový velký', řekl. To není pravda.

''Náhodou, je to boží'', řekla jsem a Loui se zasmál.

''Jsou větší než ty'', řekl a pořád se smál.  

''Mají 160 cm'', řekla jsem. 

''Vždyť říkám'', řekl. Opět jsem ho šťouchla do ramene. 

''Hele, nech toho, nebo za chvíli budu mít modřinu'', řekl se smíchem. 

''Nemáš mě provokovat''. Řekla jsem mu, kolik mi má dát peněz. Dal mi 6 liber díčko. 

''To je dobrý'', řekl a schoval si peněženku. 

''Ne, to je hodně'', řekla jsem a vracela mu to. 

''Říkám, že je to dobrý'', řekl a mrk na mě. 

''Tak děkuju no. Alespoň ti to zabalím do balícího papíru'', řekla jsem a ze šuplíku pod stolem jsem vytáhla balící papír a potiskem Happy Birthday. Usmál se. Zabalila jsem mu to a položila na stůl.

''Tak zítra'', řekl a usmál se.

''No, vidíš, když říkáš. Kam vlastně půjdeme?'', zeptala jsem se.

''To je překvápko'', řekl. No super.

''Já jen, že, co si mám vzít na sebe'', řekla jsem nejistě. Vysměje se mi teď? Ne, nevysmál.

''Mám rád holky v šatech'', řekl a usmál se.

''Dáš mi adresu, kde tě mám vyzvednout?'', zeptal se. Uškubla jsem si malý papírek a napsala mu na ni adresu.

''V 6 tě vyzvednu'', řekl a dal mi malou pusu na líčko. O M G. Začala jsem se červenat, cítila jsem to. Musela jsem být rudá jako rajče.

''Jsi roztomilá, když se červenáš'', řekl a vzal si papírek. Sakra sakra.

''Ahoj Maggie'', řekl a usmál se.

''Ahoj Tommo'', řekla jsem. Zarazil se. Co se děje?

''Řekla jsem něco špatného?'', panikařila jsem.

''Ne, já jen.. Tommo mi říkají jen v týmu'', řekl. Oh bože Magg.

''No, dobře, tak já ti tak neb-''

''Nene. Je to pěkný'', řekl. Usmála jsem se.

''Pa'', řekl, mávnul a šel ke dveřím.

''Chudák tvůj bratránek'', řekla jsem se smíchem. Otočil se.

''Cože?'', zeptal se zmateně. Ukázala jsem na zabalenou krabici s dárkem, kterou nechal na stole.

''Oh, aha'', řekl se smíchem a vrátil se pro ni. Vzal ji, ještě se na mě usmál a vyšel z obchodu. Takže má rád holky v šatech? To abych si ještě nějaké koupila. Moc na ně nejsem. Moc často je nenosím. Stejně tak boty na podpatku. Ty bych si asi měla taky koupit. Je dobře, že mi šéf dal začátkem týdnem výplatu.

Podívala jsem se na hodiny. 12:04. Před čtyřma minutama mi začala hodinová pauza na oběd. V obchodě nikdo nebyl, tak jsem si šla do šatny pro peněženku a vyšla z obchodu. Hlad jsem moc neměla, tak jsem hned zamířila do prvního obchodu, naproti našeho hračkářství. 

Na první pohled se mi zalíbily jedny šaty, vystavené u vchodu. Vypadly spíše jako košile a bílá sukně. Ale strašně se mi líbily. Ta ''košile'', byla světle modrá, s límečkem. 14 liber. Skvělá cena. Šla jsem si je zkusit do kabinky. Asi jsem se do nich zamilovala. Hned jsem je šla zaplatit. A zamířila jsem do vedlejšího obchodu, s botama. 

Měli tam spoustu krásných bot na podpatku. Vybrala jsem si jedny, černé. S uzavřenou špičkou. Řekla bych, že se k tomu budou hodit. Zaplatila jsem je a vyšla z obchodu. Mám ještě 20 minut čas. To jsem zvládla rychle. Zanesla jsem si tašky do skřínky a začla si do rychlého občerstvení na kousek pizzy.