Girlfriend Or Whore?

part twelve

V minulém díle jste četli:

Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Jsem vážně tak naivní, když jsem si myslela, že mezi námi něco bude?  

Louis neznámou slečnu poznal na London Eye. Byly v kabince úplně sami. No není to romantika? Možná by byla, kdyby se tohle neopakovalo pořád dokola. Teda teda Louisi, měl by jsi spomalit a rozhodnout se, co vlastně chceš.  

Ke článku byly přidané fotky mě a Louise v London Eye, jak se procházíme u Big Benu, prostě každý okamžik ze včerejška. Vážně je takový? Vážně motá holkám hlavy? 4. za měsíc? A proč mi sakra neřekl, že patří do nejslavnější skupiny světa? Měla jsem tolik otázek, bohužel jsem na ně neznala odpovědi. Šla jsem pořád rychleji a rychleji, už jsem chtěla být doma. Lidi se na mě pořád dívali. Slyšela jsem věty jako To je ona, S ní včera Loui byl, To je ta děvka. Cítila jsem se jako špatný vtip.

Rychlým krokem jsem pospíchala domů. Už jsem chtěla být schoulená v mé posteli. Všichni se na mě dívali. Cítila jsem v očích slzy, nechtěla jsem brečet tady, přede všema. Po chvilce jsem začala utíkat. Bylo mi jedno, že jsem narážela do lidí. Chtěla jsem být pryč od všech.

Přiběhla jsem k bytu, rychle otevřela dveře a vběhla dovnitř. Vyzula jsem si boty a utíkala do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a lehla si na postel. Začala jsem brečet. Nechtěla jsem, ale nešlo to zastavit. Jak jsem mohla být tak naivní? Jak jsem si mohla myslet že mezi námi něco bude? Po chvilce přiběhli Lissa a Andy. Ptali se, co se stalo. Ukázala jsem na noviny, které ležely na zemi a dál brečela do polštáře.

''To je čurák'', řekl Andy.

''Já to nechápu, nevypadá na to, že by byl takový děvkař a hajzl'', řekla Lissa. Já, já vím. Nevypadá. Je milý, okouzlující. Je lehké se do něj zamilovat.

''Necháme tě o samotě, kdyby cokoliv, budeme v obýváku'', řekl Andy a já kývla. Slz bylo pořád víc víc. Hlavu jsem znovu zabořila do polštáře. Vyrušilo mě vyzvánění mého mobilu. Louis. Típla jsem to. Po chvilce volal znovu. Vypla jsem si zvuk a mobil položila na noční stolek. Ležela jsem a přemýšlela nad vším. Proč mi neřekl, že patří do skupiny? Řekl mi o sobě tolik věcí, ale na tuhle věc zapomněl. A proč mi jen říkal ty dokonalé slova, jak se do mě zamiloval, jak ho to ke mě táhne. Proč? Je to obyčejný děvkař. Jsem 4. holka za tenhle měsíc se kterou byl na Londýnském oku, se kterou se procházel po Londýně, líbal se s ní. Prostě to všechno, co jsme dělali včera. 

Slyšela jsem zvonek. Po chvilce někdo dveře otevřel a já slyšela hlasy. Byl to Louis a Andy. Co tu dělá? Podívala jsem se na mobil. 6 nepřijatých hovorů a 8 sms. Hlasy se zvyšovaly, asi se hádají. Stoupal jsem si, utřela si slzy a šla ke dveřím. Co to sakra dělám? Mozek mi říkal ať zůstanu v pokoji, ale tělo si dělalo co chce. Po chvilce už jsem stála před Andym a Louisem.

''Maggie, já..'', začal Louis.

''Co tady děláš?!'', zakřičela jsem.

''Prosím, nech mě ti to vysvětlit'', prosil.

''Já s tebou nechci mluvit'', odsekla jsem.

''Nech ji na pokoji'', řekl Andy. 

''Ty mi neříkej co mám dělat'', řekl Louis naštvaně.

''Nech ji na pokoji, říkám ti, nech ji na pokoji'', řekl Andy mezi zuby.       

''A nebo co? Co mi uděláš?'', řekl Louis. 

''Jsi hajlz Louisi. Hajzl je slabé slovo'', řekl Andy. 

''Ty id-''

''Dost sakra!'', zakřičela jsem a do očí se mi znovu nahrnuly slzy. Oba zmlkli a podívali se na mě.

''Maggie..'', řekl Andy.

''Prosím, já ti to vysvětlím'', zaprosil Louis.

''Běžte do prdele, oba!'', zakřičela jsem a proběhla mezi nimi ke dveřím. Někdo mě chytil za rameno, typuju že to byl Louis, ale já se mu vysmekla a utekla ven. Proč jsem nezůstala v mém pokoji? Nechci znovu ven, ale teď mi nezbývá nic jiného. Dala jsem si na hlavu kapuci a vyšla z domu. Zamířila jsem do parku. Sedla jsem si na lavičku a hlavu položila do dlaní. Snažila jsem se uklidnit, ale moc to nešlo.

Potřebuju odpovědět na několik otázek, ale bojím se odpovědí. A taky nevím, jestli s ním chci mluvit. Nechci aby mě znovu viděl, jak brečím. Stačilo mi to, když se s Andym hádali. Za lavičkou jsem slyšela kroky. Prosím, jen ať to není..

''Maggie'', řekl, mě dobře, známý hlas. Slyšela jsem z něj strach. Hlas kluka, do kterého jsem se zamilovala a který mi teď ublížil. Kvůli kterému tady sedím a brečím. 

''Běž pryč'', řekla jsem a hlavu měla stále v dlaních.