Girlfriend Or Whore?

part thirty - END OF FIRST SERIES

V minulém díle jste četli:

Při každém přečteném slově se mi do očí nahrnuly slzy. Nemůžu tomu uvěřit. Všechno je to jen hra. Šlo mu jen o sex. Všechny ty krásné slova které mi kdy říkal, byly lži. 

''Co se děje?'', ptala se Lissa. Oba s Andym vypadali vystrašeně. Nemohla jsem popadnout dech.

Rozběhla jsem se do pokoje, zavřela za sebou dveře, zamkla se a svezla se po dveřích dolů. Plakala jsem pořád víc a víc, nešlo to zastavit. Andy a Lissa mi klepali na dveře, ale já jen slabě řekal, ať jdou pryč. Když mi řekl ty tři dokonalé slova Miluju tě Maggie. Byla to jen hra. Jen hra. Když mi říkal, že jsem speciální.. Sakra já jsem taková kráva! Všechno bylo jen hra, vše bylo jen kvůli sexu! Potřeboval sex a já se mu k tomu hodila. Cítila jsem se tak, odporně, hnusně, zneužitě. 

Celá jsem hořela, slz bylo pořád víc. Klepala jsem a nemohla tomu všemu uvěřit. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by Louis byl něčeho takového schopný. 

Po několika desítek minut se mi podařilo zvednout se ze země. Šla jsem do koupelny a vlezla si do sprchového koutu. Vzala jsem si do ruky sprchu a pustila na sebe horkou vodu. Snažila jsem se uklidnit, uvolnit, ale nešlo to. Pořád jsem plakala, nešlo to zastavit. Vzpomínala jsem na to všechno hezké, co jsme spolu prožili. 

Oblékla jsem si volné šedé tepláky a bílé tričko a sedla si na židlu k oknu. Dívala jsem se ven. Pršelo, kapky deště dělaly rámus na střeše. Prostě jsem jen tak seděla a dívala se na Londýn. Nemohla jsem tomu všemu uvěřit. Určitě je to jen sen, špatný sen, ze kterého se ráno probudím a budu ležet vedle Louise a všechno bude v pohodě. 

Nebyl to sen. Byla to skutečnost. Čas ukázal, jaký Loui doopravdy je. 

''Ten večer, co jsme se potkali, jsem seděl doma u mobilu a čekal, jestli zavoláš. Nemohl jsem tě dostat z hlavy Maggie''

''S tebou, jsem se necítil jako ten Louis z One Direction. Před tebou jsem si na nich nemusel hrát. Měl jsem pocit, že mě někdo má rád ne proto, kdo jsem, ale proto, jaký jsem''

Všechno, všechno to hezké co my kdy řekl byly lži. 

Den ubýhal strašně rychle. Celý zbytek dne jsem proseděla u okna dívala se do blba. Až do té doby, co mi začal zvonit mobil. Zvedla jsem se a šla pro mobil, kteřý ležel na stole. Louis. Típla jsem to a celý mobil si vypnula. Nechci s ním mluvit, nechci aby mi volal, psal, nechci s ním mít už nic společného.

Ale, jak to udělám? Ví, kde bydlím, kde pracuju. Budeme se muset potkat, jinak to nejde. Musím se z Londýna dostat pryč,  to co nejrychleji.

Nenapadlo mě nic jiného, než.. Paříž. Rodiče budou určitě rádi, když za nimi přijedu, nebyla jsem tam od té doby, co jsme se s Andym odstěhovali do Londýna.

Sedla jsem si k notebooku a najela na stránky letecké služby. První letadlo letí o půlnoci. Podívala jsem se na hodiny. 19:48. To stíhám. Moment, letenky. Ano, ještě jsou 3 volné. Hned jsem si jednu zabukovala.

Zvedla jsem se od notebooku a šla do kuchyně. Tam nikdo nebyl. Z obýváku jsem slyšela hrát televizi. Seděl u ní Andy.   

''Kde je Lissa?'', zeptala jsem se. 

''Je v práci'', odpověděl Andy. Podíval se na mě. 

''Magg co bylo v tom dopise? Co se stalo?'', ptal se. 

''Tohle teď není důležité Andy, potřebuju od tebe pomoc'', řekla jsem a sedla si vedle něho. Vzal ovladač a vypnul televizi. Jemně jsem se usmála.