Lucy Forbs...

Část 6

(Pohled Damona)


Valentýn. Den všech zamilovaných. Pro Dith jsem měl vybraný úžasný dárek a to rovnou dva. Doufám, že se jí budou líbit... Ráno jsem vstal malinko dřív, abych stihl připravit snídani a něco proti bolení hlavy. Včera to pěkně přehnali, a navíc jsem musel zaplatit pizzy, které ani nesnědli... Z mýho pokoje se ozvali nějké rány, asi se mi princeznička probudila. Slyšel jsem jak teče voda. Vzal jsem tác s vajíčky ,tmavou ruží a speciálním drinkem. Když jsem přišel do pokoje, Dith už byla osprchovaná, namalovaná a oblečená v uplém tílku a sukni. "Dobré ráno zlato."usmál jsem se na ni. "Dobré ránko. Mohl by jsi prosím mluvit trošičku potichu? Není mi nejlépe." "Jistě, promiň. Pojď najes se." Sedla si na postel a pustila se do jídla. Velice si pochutnávala. Když dojedla tak mě vášnivě políbila a začala ze mě tahat tričko. "Počkej, dneska je valentýn, na tohle budeme mít hodně času." Vypadala, že už jí je mnohem lépe. "Dobře. Mám pro tebe dárek, ale ještě předtím ti musím něco říct, je to důležité." "Ne, dneska nic neříkej." Jenom přikývla a letěla ke mě do skříně. Po chvíli vytáhla nějaký balíček a podávala mi ho. Byl jsem nedočkavý. Hned jsem se podíval. "Ježiši, mockrát ti děkuju. Jsi zlatá." Vážně jsem byl překvapený, nic jsem nečekal. "Vím, že je dneska ten ples nových sousedů a ty tam chceš jít, tak tahle kravata a košile ti bude pasovat a budeme spolu ladit." mrkla na mě. "Nastav ruku" vybídl jsem ji. Tvářila se trochu překvaně, ale udělala co jsem řekl. Do ruky jsem ji vložil krabičku. podívala se na mě a začala roztrhávat papít, v kterém byl dárek zabalený. Omylem se řízla. Než jsem stihl jakkoliv zareagovat, začala se jí rána pomalu zacelovat. Byl jsem trochu v šoku, vůbec jsem na ní nepoznal, že je upír. Když viděla můj výraz, tak se ptala. "Nezlobíš se, že jsem ti to neřekla dřív? Chtěla jsem ti to říct dnes, ale říkal jsi že dnes nemám říkat nic." Chvíli jsem nevěděl jak zareagovat, ale pak jsem zjistil, že mi to je ve skutečnosti naprosto fuk objal jsem ji a políbil. Když jsem se od ní odtrhl, tak konečně vybalila dárek. Pomalu otevírala krabičku. Vzal jsem prsten co byl uvnitř a natáhl jsem jí ho na prst. Prstýnek byl s kamínkem a s mým vyrytým monogramem. "Panebože ten je úžasný. Ty jsi úžasný."


(pohled Lucy)

Po obědě mě Damon propustil domů. To Elena ještě spala. Když jsem došla domů, hodina jsem kabát a kabelku na gauč. Šla si pro krevní sáček a lehla si k televizi. Asi ve dvě hodiny přišel pošťák s balíčkem. "Zde to prosím podepište a tohle vám předám." Lístek se důkezem o převzetí jsem podepsala a vrátila se dovntř. Nahoře balíčku byl lísteček s nápisem: Botů není nikdy dost. Hlavně těch na jehlových podpatchích. To jseou tvá slova, pamatuješ? Uvidíme se dnes večer na plese R.M.. Jé moje kamarádka přijela, doufám že se zde aspoň chvíli zdrží, neviděla jsem ji hodně dlouho. Už to bude více jak rok...