Lucy Forbs...

Část 7

Ples: 1.část

(pohled Lucy)

                                  Hned jak jsem si přečetla vzkaz, vzala jsem telefon a vytočila jsem číslo má nejlepší kamarádky Rebekah Mikealson. "Ahoj Beka, moc ti děkuji za dárek. Kdy jsi se přistěhovala a s kým?" 

 "Ahoj Lucy, nemáš zač, jsem ráda, že se ti líbí, ráda jsem ti udělala radost. No přistěhovala jsem se včera večer i s bratry, ale ti jsou tu jen na otočku, chtěli se podívat jak to tu vypadá, po tolika letech. Prý se tu zdrží nanejvýš den, dva, pak se vrací do New Orleans... 

Takže prakticky se stěhuji jen já " Ježiši marja její bratři, to ne. Ještěže jsou tu jen na chvilku. "Jej, tak to jo. Mohla bych tě o něco poprosit? Neříkej mi Lucy, tady si všichni myslí že jsem Meredith Clark. Jo a mám přítele. Přetlumoč to takhle prosím i svým sourozencům." 

 "Óoo nějaký nový oběv, večer mi ho představíš. Dobře vyřídím Meredith, alespoň tě bude krotit a nedopadne to jako náš první ples. Zatím." Fajn tak to bychom měli. No jo náš první ples na kterém jsme se potkali. Ze začátku si myslím, že jsem se jí asi moc nelíbila, ale potom se z nás staly ty nejúžasnější kamarádky...

Flashback

New Orleans: První ples

              Velice jsem se na večírek těšila, byl to můj první v tomto městě. Vzala jsem si krásné lesklé boty a rudé koktejlové šaty. Měli pouze jeden dlouhý rukáv a jejich spodní část byla tvořena bohatou péřovou sukní. Velice se mi líbili. 

Mé bloňďaté vlasy jsem si sepla do vysokádo zdobeného drdolu. Vzala jsem si kabelku a vyrazila. Za pár minut jsem byla na místě. Vztoupila jsem do obrovského prostorného domu. Moc se mi to zde líbilo. Jako první jsem vyrazila k baru. 

 "Jeden Bouron prosím." Chtěla jsem si dát jednu skleničku na posilnění a na uvolnění. 

"Ale ale. Kohopak nám to sem čerti nesou, Má drahá neznámá."

 "Ale ale můj drahý neznámý." Musím se přiznat, jsem velice ráda že ho zase vidím. 

"Jakto, že jsi dorrazila?" 

"No, slíbila jsem ti přeci ještě jednu skleničku ne?" Přikývl a obědnal si taky. Přiťukli jsem si a já se mu představila. 

"Jmenuju se Lucy." Tvářil se velice potěšeně, že jsem mu vzdělila své jméno. 

"Těší mě Lucy, já jsem Niklaus Mikealson, ale všichni mi říkají Klaus a blízcí Nik." Počkat Mikealson jako ten původní? No páni. Čekala jsem, že to bude nějaký zlý, starý odporný upír ze kterého jde strach, a on to je přitom milý "mladý" upír. 

"Smím tě poprosit o tanec?" Zeptal se mě tak neodolatelným hlasem. 

"Ale jistě, velice ráda." Vstali jsme a šli na parket. Zrovna hrál ploužák. Chytl mě okolo pasu. Byla jsem velice ráda bylo mi to příjemné. Cítila jsem se v jeho obětí v bezpečí. Pak začal rukou sjíždět dolů. Chtěla jsem ho zastavit, ale potom jsem si to rozmyslela. Nechala jsem ho, aby ji měl položenou kde chtěl. Když písnička skončila, šli jsme opět k baru. Povídali jsme si a bylo to velice pěkné. Tolik jsem se nasmála. Zhruba za hodinku šla celá jejich rodina vyhlašovat přípitek. Začal Klaus....

-----------------------------

Doufám, že se opět líbilo, pokud budou komentáře, tak budou kapitolky rychleji vydávané. omlouvám se, že teď dlouho nic nevyšlo. Ale neměla jsem moc čas, a popravdě ani chuť na psaní.. Teď je tomu však jinak, a chci psát co nejvíc:) Takže komentujte a pište :) :* S láskou Vaše Uddddd