Na zdi už není ani jeden jediný nepokreslený kousek. Přede mnou se tyčí obrovská kresba. Udýchane se posadím a prohlížím si svůj vlastní výtvor. Celý obraz hraje barvami...pocity. Je na něm šmouha. . Ztvarňující rychlost... a útěk. Už vím, co mám dělat. Chci pryč. Bezmyšlenkovitě Dojdu k obrazu a opřu si o něj čelo. Tolik barev. Už nechci být čistá a bílá. Nechci tu jen tak sedět a dělat jako, že o nich nevím, že nic neumím. Položím ruku na modrý pruh představující moře. Cítím tu vlhkost... ten šum, slanost a měkkost vody. Ruka se mi v noří do neznáme kapaliny. Mělce se nadechnu a bez jakéhokoli zvuku se celá ponořím.
ČTEŠ
Zničena
FantasíaOtevřu oči. Vidím tmavou noční oblohu. Nademnou září jasné hvězdy...ale to nejsou hvězdy. Posadím se. V místnosti je plno malých žlutých světélek.Chci si sednout, ale moje nohy mě neposlouchají. Kroutím Se ,jak jen to jde. Slyším cvaknutí a na...
