Pan Nebezpečný ✔

Osmnáctiny

Dneska mi je osmnáct a já už dlouho o Panu Nebezpečném neslyšela. Říkám mu tak, protože jeho jméno není úplné. Chtěla bych ho znát víc než, že se jmenuje Zayn a neumí plavat.

,,Angeliko, přišla ti poštou nějaká malá krabička." zařval na mě brácha. ,,Neříkej mi Angeliko ale Amy!" vykřikla jsem a hned jsem za nim vyběhla a chtěla jsem se na to kouknout. Odevřela jsem to a koukala, co jsem to dostala. Dostala jsem diamantový náhrdelník a náramek!

,,Od koho to je?" optala se mě mamka. Řekla jsem ji, že nevím a přesto jsem doufala, že je to od Milli nebo Lucy. Crist jsem do toho nezamotávala, protože není nějak moc založená a žádné peníze jí moc dlouho nevydrží. V tom mi zabzučel mobil. Přišla mi nějaká zpráva a tak jsem se na to koukla.

Těším se na tebe. Zayn...

V tu dobu jsem nevěděla, co tím myslí, ale těšila jsem se na to. Byla jsem zvědavá, co tím myslel tak jsme si začali psát.

Co tím myslíš? Amy...

To nemusíš řešit. Zayn...

Chci to vědět! Amy...

Ach, sladká Angeliko. Budeme spolu. Jen my dva. Zayn...

Neříkej mi Angeliko! Co tím myslíš? Jen my dva?! Amy... Hned jsem ztuhla. Měla jsem strach z toho, co mi chce udělat a zároveň jsem šťastná z toho, že ho uvidím. Měla jsem tedy smíšené pocity.

Užijeme si. Zayn...

A co?! Amy... V tu dobu jsem byla vystrašená.

Potom mi už neodepsal a tak jsem šla oslavovat s rodinou. Stejně jsem byla z toho pořád zmatená.

Tu je teda koniec další části.

Pokud se vám to líbilo, nezapomeňte to označit hvězdičkou a přidat si to do knihovny, aby vám nic neuniklo.

Jestli tam mám chyby, tak se za ně omlouvám. :)