Pan Nebezpečný ✔

Štědrý den (1)

,,Zayne, je ráno. Vstávej, mám pro tebe dárek." šeptala jsem mu do ucha a hladila ho po vlasech. Zayn se malinko usmál.,,Je to sex?" zeptal se.,,Ne." odpověděla jsem mu.,,Tak mě nech spát." a odvrátil hlavu ode mě.,,Dobře, ale spolupracuj." souhlasila jsem, když mi odendal ruku z jeho vlasů.,,Já začnu spolupracovat až se do tebe poprvé udělám. Prostě mi ho vykuř... A využij moji raní erekci." řekl mi.,,Ale já bych se pozvracela." namítla jsem.,,Snad nejsi těhotná... Nebo ano?" a rázem se Zayn probudil.,,Dárek odevřen. Zbývá poslední." znervozněla jsem. Zayn se zvedl z postele a šel nejspíš směrem do kuchyně.

Když už byl v kuchyni, přiběhla jsem za nim.,,Zayne, co ti je?" vystrašeně jsem se ho zeptala. Zayn se na mě otočil.,,Co chceš k snídani, lásko?" s úsměvem se jen zeptal.,,Ty jsi mi neodpověděl." a sklopila jsem hlavu. Zayn ke mě přišel. Vzal moji bradu mezi ukazováček a palec a zvedl mi hlavu. Koukla jsem mu do tváře, do jeho usměvavé tváře.,,Nikdy jsem si nemyslel, že nějaká dívka bude z dítěte, které je moje, tolik šťastná." odpověděl mi na předešlou otázku.,,Takže jsi rád?" znova jsem se ho zeptala.,,Nejsem jen rád, jsem šťastný." v klidu řekl. Zayn mě políbil.,,Tak, co chceš k snídani?"zeptal se mě.,,Waffle..." odpověděla jsem. Nedořekla jsem větu, kterou jsem chtěla říct.,,A záchodovou mísu!" vykřikla jsem a rychle běžela k nejbližšímu záchodu v jeho vile.

Když jsem přišla, všechno bylo připravené. Bylo tam vše, co jsem chtěla říct, ale musela jsem se jít vyzvracet.,,Miluji tě..." najednou ze sebe vypustil. Zvedl se a šel k mému místu. Já na něj nechápavě koukala.,,A chci s tebou strávit zbytek života." poklekl si a odevřel krabičku s prstenem s obřím diamantem. Dala jsem ruce kolem mých úst.,,Angeliko Maren Yougro Moon, vezmeš si mě za svého muže? Neboj, neplanoval jsem to těch patnáct minut, co jsi zvracela." dokončil to, co mi chtěl říct.,,Ano!" vykřikla jsem. Zayn mi nasadil zásnubní prsen a rychle se ke mě přiblížil pro polibek. Políbila jsem ho a s velkou chutí do života. Cítila jsem něco nového. Pocit, že mě někdo doopravdy miluje.

Seděli jsme na gauči a koukali se na vánoční pořady. Měla jsem hlavu opřenou o jeho rameno a Zayn mě hladil po mých vlasech.,,Po obědě jedeme do města." řekl mi.,,Proč?" zvedla jsem hlavu.,,Louis má 25. narozeniny. Poté jdeme navštívit tvoje kámošky i Crist... A potom jedeme k tvé rodině, ať si vychutnají naše zásnuby a ať si vylížou prdel za to, že tě nechtěli." odpověděl mi.,,Aspoň uvidí, že mě má někdo rád. Díky Zayne, že jsi mi potvrdil to, že mě opravdu nemají rádi." a odklopila jsem zrak na podlahu. Zayn se usmál a políbil mě do vlasů. Pevně si mě k sobě přimáčkl a objal mě. Já jeho taky.

,,Oběd!" ozvalo se z kuchyně.,,Mňám! Čína!" a olizovala jsem se.,,Olizuješ se, jako kdyby jsi byla těhotná, Angel." a kuchař se zasmál.,,Ona JE těhotná." řekl Zayn.,,A neměl by jsi být doma s rodinou, Jonathane?... Johny..." zeptal se ho.,,Má rodina odjela na Vánoce do Itálie. Vy jste vše, co mi zbylo." odpověděl Zaynovi Johny na otázku.,,Budeme jíst nebo ne?" hladově jsem se zeptala.,,A co bude k večeři? Normal bažant nebo váš jinej zvyk?" položila jsem další otázku.,,Bažant." malinko se Zayn zasmál.

~po obědě~

,,Amy pojď!" řval ze zdola Zayn. Já se rychle rozeběhla, že jsem málem spadla ze schodů. Tak to vypadá, když chcete být o něco vyšší. A povedlo se to. Byla jsem Zaynovi pod nos, namísto pod jeho zarostlou bradu. Políbila jsem ho, protože miluji ho a pocit šimrání, které způsobují jeho vousy.,,Pojď prdelko, musíme to všechno stihnout." znova mě políbil.,,Neříkej mi tak. Nemám to ráda. Co kdyby jsem ti říkala dicku nebo sexouši a nebo ještě velkopéro?" namýtla jsem.,,Nevadilo by mi to. Bral bych to jako poctu!" a zasmál se. Na mé tváři se mi vytvořil úškelbek.,,Tak pojď." pobídl mě Zayn.

Vánoce v příběhu, 30. září v reálu.

Je to rozdélený na více částí (zatím nevím na kolik), proto je to tak krátký.

Jestli se vám to líbilo nezapomeňte to označit hvězdičkou a přidat si to do knihovny a nebo seznamů čtení.

Jestli tam mám chybu, dejte mi vědět a já ji opravím (nejspíše).

Barushka

726