Our little Baby | mpreg

XIII.

Jackson

Po zpracování všeho toho co na mě Mark křičel jsem se i přes bolestnou kocovinu rozeběhl k ložnici.

,,Marku, otevři prosím. Omlouvám se, opravdu moc. Přehnal jsem to, vím to. Otevři," škemral jsem. Nic.

,,Marku, prosím. Mrzí mě to. Nechtěl jsem ti ublížit. Omlouvám se," pěstí jsem lehce bouchal do dveří.

Mark

Po tvářích mi stékaly slzy.

Měl jsem opravdu velkou chuť otevřít dveře a vrhnout se mu kolem krku. Avšak neudělal jsem to. Musím zůstat silný. Jackson potřebuje potrestat.

Se sklopeným zrakem, tichými vzlyky a rukou na mém břiše jsem se rozešel k posteli, kde jsem se následně zavrtal do peřin.

,,Všechno bude dobré, Alexi. Všechno bude dobré," utěšoval jsem jeho i sebe.

Jackson

Mark se mnou celé dva dny nepromluvil. Ani jednou se na mě nepodíval, neřekl mi ani slovo, prostě nic. Jaký bych byl vzduch. A já si to zasloužil. Věděl jsem to.

Zradil jsem svého přítele. Nechal se ošahávat svým nejlepším kamarádem. Ublížil jsem mu.

,,Mluv se mnou, prosím, Marku," jak bylo zvykem, stál jsem za dveřmi naší ložnice a škemral o odpuštění. To se ale nedostavilo.

,,Prosím, Markie-Pooh,"

Mark

Za ty dva dny se ze mě stala hotová hromádka neštěstí. Bolelo to. Tak strašně moc to bolelo. A snad nejvíc trapný na tom všem bylo, že mě nejvíc urazilo, když mi řekl Tuna.

I tak jsem mu ale musel otevřít. Dal jsem mu dva dny. A dva dny už uplynuli.

S posmrkáváním jsem se rozešel ke dveřím a odemknul je. Hned na to jsem se vrátil k mé bývalé poloze.

Na posteli jsem se schoulil do klubíčka nepřestávajíc hladit mé břicho.

Jackson

Po zaznění cvaknutí zámku jsem spozorněl. Hned mi srdce zaplesalo radostí. Odemkl. Po dlouhých 2 dnech, které jsem musel trávit bez něho.

S hlasitým výdechem jsem se natáhl pro kliku. Pomaličku jsem otevřel a vešel dovnitř.

,,Marku," s výdechem jeho jména jsem se rozešel k němu. Sedl jsem si na kraj postele a ruce svěsil do klína.

,,Omlouvmá se. Omlouvám se za své hnusné chování. Nezasloužil sis to. Ani jedno z toho, co jsem provedl. Jsem hlupák a nezasloužím si tě. Jen .... Odpustíš mi někdy?"

Mark

,,Si tak hrozný, Jacksone," zavzlykal jsem.

,,Nemáš ani ponětí, jak moc mi to ublížilo. Nejsem žádná TUNA sakra! Čekáme spolu dítě, miminko, maličkého Wanga! To je tak těžké chovat se na ty zbylé 2 měsíce normálně?" Ublíženě jsem se mu podíval do očí nepřestávajíc si hladit břicho.

Alex právě kope. Poznal, že něco není v pořádku. Neustálým hlazením jsem se ho snažil uklidnit.

Jackson

Nasucho jsem polkl. Jak si ho mám udobřit? Jak ho mám přesvědčit, že mi má odpustit? Jak?

,,Omlouvám se," na nic víc jsem se nezmohl. Jen na to sklopit pohled a hrát si s prsty.