Twins of Magic

Kapitola 7. - Proměna

Hayli

     Ležela jsem na zádech a nemohla se pohnout. Každá část mého těla neskutečně pálila; vůbec jsem nechápala, co se děje. Viděla jsem akorát Dereka, jak si s někým povídal a ten druhý najednou zmizel. Myslela jsem si, že mě někdo nadrogoval a já měla halucinace. Jo, to je nejlepší vysvětlení i pro to co následovalo. Derekova ruka začala hořet. Zdálo se, že mu to ale vůbec nevadí, spíš naopak. Napřáhl se a trhnul rukou dopředu. Oheň se odpoutal od jeho ruky a zasáhl jednu z postav stojících před ním. Dotyčnému to ale nic neudělalo. Derek znovu zvedl ruku, ale tentokrát s ní pouze škubnul dopředu. Z jeho ruky nic nevyšlo, ale ten někdo před ním odletěl asi deset metrů dozadu a narazil do zaparkovaného auta, které prorazil. Ostatní "bytosti" kolem Dereka, se na něj vrhli. On ale pouze roztáhl ruce a všichni okolo něj se začali vznášet ve vzduchu. Podle jejich výrazu jsem usoudila, že asi nemohou dýchat. Ten co zaútočil jako první, se mezitím zvedl a znovu zaútočil. To co se stalo dál, jsem už vůbec nechápala. Derekovi oči začali ledově modře zářit. V jeho ruce se zhmotnila bílá koule a zasáhla útočníka ještě v běhu. Ten se svalil na zem a začal sebou škubat jako při nějakém záchvatu. Očividně to Dereka hodně unavilo, protože se lehce zapotácel. Prudce roztáhl ruce a ostatní zahodil o několik desítek metrů. Doběhl k nám a asi nám něco říkal. Vypadal dost ustaraně a jeho oči pořád zářili. Dál si už nic nepamatuju, protože se mi před očima dělalo temno, které mě i přes veškeré snahy zůstat při vědomí pohltilo.

     Probudila mě nepříjemná bolest hlavy, taková ta kocovinová, kterou máte, když to přeženete. To se mi stalo poprvé, abych se opila tak že si nic nepamatuju. Proboha co se to jen stalo!? Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se. Pomalu se mi začalo vybavovat, co se včera stalo. Naštěstí žádné parkoviště, žádní útočníci jen má postel a můj pokoj. Takže se mi to zdálo. Jak taky jinak, protože něco takového se prostě nemohlo stát. Vstala jsem a podívala se na hodiny. Bylo půl jedné v noci. I tak jsem ale zamířila ke dveřím, že si vezmu něco na spaní. Chytla jsem kliku, ale místo očekávaného otevření dveří mi klika zůstala v ruce. Tenhle dům je už vážně starý pomyslela jsem si a položila kliku na skříňku vedle dveří. Sešla jsem dolů a tam jsem narazila na Dereka. 

„Co tady děláš takhle pozdě v noci?"

„No, já vás jsem tak trochu přines. A byl jsem to já, kdo to nejvíc schytal, tak si snad můžu chvíli sednout a odpočinout si." Pak jsem si všimla Derekovi obvázané ruky a vytřeštila jsem oči 

„To nebyl sen?!"

„Ne" pronesl chladně.

„Takže to venku se opravdu stalo."

„Ano"

A sakra!

FAY

     Ze spaní mě probudily dva mě moc dobře známé hlasy. 

„Sakra, musíte kecat tak nahlas lidi? Tady se ještě spí. Nechte si to na ráno." Zabrblala jsem nevrle a posadila se na posteli. Když jsem si promnula oči a rozhlédla se po pokoji, zjistila jsem, že tam krom mě nikdo nebyl. To bylo divné, protože bych přísahala, že jsem ty hlasy slyšela poměrně nahlas. A v tu chvíli mi to začalo docházet a začaly se my vybavovat útržky z toho večera. Okamžitě jsem vyrazila do přízemí, odkud se hlasy ozvaly tentokrát. U dveří jsem si všimla, že někdo doslova utrhl kliku. Když jsem byla v půlce schodů, donesl se ke mně útržek rozhovoru.

„Takže to venku se opravdu stalo." Zeptala se Hayli.

„Ano" odpověděl jí Derek. Ani nevím jak, ale najednou jsem se objevila v kuchyni hned Hayli za zády.

„Co se stalo?" Zeptala jsem se mírně nechápavě, jelikož jsem si většinu opravdu nepamatovala. Jakmile jsem promluvila sestře za zády, nadskočila jako čertík na pérku.

„Kurňa Fay, víš, jak jsem se lekla!" začala prskat místo odpovědi.

„Asi bych vám oběma měl vysvětlit, co se vlastně děje, ale varuju vás, je to na dlouho." Svůj pohled jsem z Hayli přesunula na něj.

„No to bys teda měl, a to sakra rychle!" Odpověděla jsem mu a přesunulase do obýváku na gauč.    

X Moc se omlouvám, že je kapitolka až po takové době a ještě ke všemu krátká. Snad to vynahradím příště.