Twins of Magic

Kapitola 5. - Párty 1

FAY

     Konečně zase sobota! Byl to úžasný pocit zase jednou nic nedělat a jen tak se povalovat.

     Vstala jsem kolem deváté a došourala se do kuchyně. Tam už na mě čekala vždy usměvavá babička a ranní káva. Už vím proč jí tak miluju, vždycky ví, co potřebujeme. Usmála jsem se na ní a sedla si ke stolu.

„Vůně dobré kávy člověka vždy probudí, děkuju babi." Nevím jak je to možné, ale na tohle má babča snad šestý smysl, vždy než dojdu do kuchyně, je všechno přichystané.

„Nemáš zač sluníčko, víš, že to pro vás dělám ráda." Odpověděla mi a opět se usmála. Když jsem se rozhlédla po kuchyni a obýváku, všimla jsem si, že tu Hayli není, což je divné vzhledem k tomu, že každý den vstává v půl osmé.

„Babi, kde je Hayli? Snad ještě nespí?" Dívala jsem se na ní s lehce nechápavým výrazem, protože to bylo velice neobvyklé.

„Tvoje sestřička šla ven s tím vaší milým spolužákem. Tuším, že se jmenuje Derek. Odešly asi před hodinou a mluvili o tom, že jdou do města. Měli by se vrátit na oběd." S těmi slovy se zvedla, aby uklidila nádobí a pak si šla pustit televizi.

     Ještě chvíli jsem upíjela kávu, pak jsem se šla umýt a převléct do oblečení na ven. V tuhle dobu bylo stále poměrně teplo a tak jsem si na sebe vzala své oblíbené černé tílko a volnější tepláky. Popadla jsem violoncello a seběhla dolů do obýváku, abych babičce řekla, že jdu ven s Cháronem. Potom jsem si obula svoje oblíbené tenisky a vyrazila ven za svým milovaným vlkem. Cháron už stál nastoupený a připravený vyrazit na procházku.

„Tak co, najdeš znovu naše místečko?" Zeptala jsem se Chárona hravě. Ten na odpověď štěknul a zavrtěl ocasem. Potom už jsme oba mířily do hustého lesa za naším domem.

HAYLI

     Derek mě vyzvedl přesně na čas, jak jsme byly domluvení. V poslední době jsme se spolu začaly docela dost bavit, za což jsem ráda, protože mi byl nejsympatičtější už od prvního dne. Jeho ledově modré oči mně uklidňovali.

     Dnes ráno jsme spolu vyrazili do jedné malé kavárny, kde se konal sraz milovníků literatury. Dnešním tématem byl můj poměrně oblíbený spisovatel Boccaccio. Předčítali se jeho nejlepší povídky z Dekameronu.

     Po skončení čítárny jsme tam spolu zůstali ještě asi tak hodinku a pak jsme vyrazily domů. Když jsme procházeli okolo kulturního střediska, všimla jsem si na jednom z pilířů letáku na Párty v maskách, kterou pořádala naše škola. Zajímalo mě, proč naše škola pořádá nějaký večírek tohoto typu, načež mi Derek jednoduše odpověděl.

„To je každoroční výroční párty na oslavu založení naší školy. Každý rok je na jiné téma, třeba loni to bylo na téma 20. léta."

„A letos?" zeptala jsem se zaujatě a už se těšila na vymýšlení kostýmu.

„Letošní téma je – Vše co ukrývají stíny." Odpověděl s lehkým úsměvem na rtech. Oooo bože on má taaak roztomilí úsměv. Doufám, že tam půjdem spolu. Ježíš nad čím to zase přemýšlíš Hayli!!! JE TO TVŮJ MOC DOBRÝ KAMARÁD!!!! Hlavou se mi začalo honit hejno různých bláznivých myšlenek a já málem přeslechla, co mi Derek říkal.

„Hayli, ehm .... můžu se tě na něco zeptat? "

„No jasně, copak potřebuješ?" zajímalo mě, co se mu honilo hlavou, ale zdál se být najednou maličko nervózní.

„No .... ehm jak to jen .... no zkrátka, nešla bys na tu párty se mnou?" V tu chvíli jsem měla bradu snad až u kolen. PROBOHA!! Vážně se mě na to právě zeptal? On snad čte myšlenky či co.

„Eee ..... jo ... jo ráda." Chvilku jsem nebyla schopná odpovědi, opravdu mě tím dost vyvedl z míry. Absolutně jsem nečekal, že se mě na to zeptá.

„To je skvělý, jsem moc rád. Tak pojď, ať tvoje babička nenadává, že jdeme pozdě na oběd." Blýsknul po mě tím svým úsměvem a vydal se opět na cestu.