Twins of Magic

Kapitola 6. - Párty 2

HAYLI

     V tu samou chvíli kdy jsme my dorazili domů, babička zrovna dodělávala obídek. Dereka jsem posadila ke stolu a šla pomoct babičce s posledními úpravami. Potom, co jsme všechno připravily, mě napadlo, že Fay ještě pořád spí, protože nebyla ani kuchyni ani v obýváku a tak jsem vyběhla do našeho pokoje, aby si šla dát aspoň ten oběd. Když jsem ale otevřela dveře, čekalo mě velmi zajímavé překvapení. V pokoji nebyla ani Fay a co víc ani její violoncello, na které Fay nesáhla od té události s Mikem.

     Když jsem sešla zpátky dolů, zeptala jsem se babičky kde je Fay, jelikož u ní bylo velice neobvyklé, aby byla o víkendu tak brzo z postele. Ona byla totiž už od malička takový rodinný lenoch.

„Kolem desáté vyrazila s Cháronem na procházku, ale neřekla, v kolik se vrátí." Odpověděla mi babička s úsměvem.

„No... vzhledem k tomu, že si sebou vzala chello nepředpokládám, že se vrátí dřív jak ve dvě."

„Aha, no v tom případě na ní nečekáme a pustíme se do jídla." Prohlásila babča a šla nám nandat.

FAY

    Došli jsme až na tu božskou mýtinu a já se opět usadila na ten spadlej strom. Cháron si sednul vedle mě a já ho podrbala mezi ušima. Potom jsem vytáhla moje milované violoncello z pouzdra a začala hrát své oblíbené písně. Musím uznat, že mi chvilku trvalo, než jsem se opět sžila se svým nástrojem, ale tak není se čemu divit, netrénovala jsem minimálně měsíc. Chvilku jsem ladila a pak začala hrát různé lehčí skladby. Po necelé půl hodince už jsem zvládala i složitější skladbičky a nakonec jsem hrála i svoje nejoblíbenější písně.

     Po dvou hodinách trénování jsem se prostě natáhla do trávy vedle stromu a koukala na oblohu. Pozorování těch malinkých mráčků v kombinaci s vůní lesa a úžasné měkkosti trávy bylo neuvěřitelně uklidňující.

DEREK

     Celé dopoledne jsem strávil s Hayli a měl tak možnost ji víc poznat a dát na ní větší pozor. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem jí později pozval na ten školní večírek. Něco mi říká, že se blíží průšvih a já na ně musím dát pozor, na obě. Jsou pro nás neuvěřitelně důležité a nesmíme si dovolit udělat stejnou chybu jako předtím. Hayli je snadné uhlídat, ale problém je s její sestrou, která se vždycky někam vypaří stejně jako teď. Už zase poletuje po lese a nemá absolutně žádný ponětí o tom, co se může přihodit.

     Zrovna když jsme s Hayli a její babičkou seděli v kuchyni a ty dvě se o něčem bavili, otevřely se vchodové dveře a o chvíli později se v průchodu do kuchyně objevila Fayna hlava.

„Hojda, to už jste zpátky? Čekala jsem, že se zdržíte podstatně dýl." Prohodila k nám s podivným úšklebkem na tváři. Hayli po ní hodila zvláštní vražedný pohled a pak se zasmála.

„Ty jsi tu taky brzo sestřičko. Kdepak jsi poletovala?" Bylo poměrně zábavné sledovat jejich „skritou" konverzaci.

„Ále, jen tak po lese. Tak copak je nového?"

„Nic moc, ale v pondělí pořádá škola nějaký večírek." Potom, co Hayli zmínila večírek, Fay na nepatrnou chvíli ztuhla, ale ve vteřině byla její nezaujatá maska zpět na svém místě.

FAY

„Večírek, to jako školní mejdan?" Uchechtla jsem se při vzpomínce na staré dobré časy. Když byl ještě Mike naživu, chodili jsme do klubů a na večírky každou sobotu, ale od té nehody jsem nikde nebyla a ani nikam nechci. Jakmile slyším o večírcích a oslavách, vybaví se mi umírající brácha.