Angel of Hope ( CZ Sherlock )

Prolog

"Možná jsem na straně andělů, ale ani na vteřinu bych si nemyslel, že jsem jedním z nich."

"Sherlocku? Sherlocku, jsi tady?"

Křikl John Watson a místo odpovědi se ozvalo znuděné zamručení. Bývalý vojenský doktor zamžoural do šera a zakašlal se, protože byt jeho přítele už týdny nikdo nevětral. A protože byl Sherlock v poslední době natolik zaměstnán řešením případu Moriarty, byla celá místnost plná cigaretového kouře.

"Bože na nebesích, to ti tu paní Hudsonová nevyvětrala?"

"Nenechal jsem ji."

Ozval se detektiv a hodil polštář směrem k Watsonovi. Ten se vyhnul, přešel k oknu, roztáhl závěs a vpustil dovnitř, krom světla i čerstvý vzduch.

"Kazíš mi atmosféru!"

"Atmosféru čeho, prosím tě? Opiového doupěte?"

Johnovi se nelíbilo, že se Sherlock zavřel sám do sebe, ani fakt, že s nikým nemluvil. Sám měl sice dost své práce, ale co je moc, to je moc.

"Měl by ses odreagovat. Vzít nějaký případ."

"Mmmmm?"

"Zaběhnout za Molly do márnice, ne?"

Sherlock vyskočil z gauče a kopl do županu na zemi.

"Tak fajn."

__________

Sherlock  vrazil do márnice jako život sám. Rozrazil dvoukřídlé dveře a s teatrálností sobě vlastní se vydal k nejbližšímu stolu. U toho stála Molly Hooperová se skalpelem v ruce a když ho uviděla, obličej se jí samou radostí rozzářil.

"Sherlocku!"

"Molly. Tak mi řekni co tady máš. A prosím, nudné hlášení o tvém životě si nech pro sebe."

John za jeho ramenem vyslal k dívce omluvný pohled a ona se jen usmála.

"Ale jo. Mám tady pár mrtvol, ale tenhle..."

Přešla k jednomu z těl a odkryla prostěradlo.

"Smrt přišla naprosto náhle. Nenašla jsem žádné zranění ani známky otravy, prostě nic."

Sherlock pokýval hlavou a následně přešel k patoložce, aby ji poplácal po zádech. Když tak dělal, tak ovšem nepostřehl, jak jí z pláště vypadlo pár sněhobílých pírek.