Angel of Hope ( CZ Sherlock )

První: Stříbrná mince

"Nebe přenecháme pro anděle a vrabce."
- Heinrich Heine

Sherlock si prohlížel zprávu z patologie a přitom se mračil. Nic v tom případu nedávalo smysl. Ten muž podle všeho umřel na srdeční selhání způsobené šokem. Ale vražda to být musela, protože u těla našli vzkaz, sdělující ostatním, že se to bude opakovat.

Kdyby Sherlock zvedl hlavu a podíval by se před sebe, nejspíš by neviděl nic. To ovšem neznamená, že tam nikdo nebyl. Protože tam vždycky někdo byl.

Sherlock Holmes měl totiž být velmi brzy vtažen do světa, kterému nerozuměl a ve který ani nevěřil. Událostí, které rozpoutal pouhý detail.

Ozvalo se cinknutí a na podlahu, právě v tom místě kde nic nebylo, dopadla malá stříbrná mince.

To detektiva probudilo z letargie, hodil složku na stolek vedle sebe a sehnul se pro tu minci. Vzal ji do dlaně, otočil ji a pak udiveně zvedl obočí.

Nebyla to totiž penny, ani libra jak si myslel, šlo o historický kousek. Byl na ní zobrazen svatý Jiří bojující s drakem. Na druhé straně byl anděl s mečem a druhou rukou ukazoval kamsi do prostoru.

"Jak se to sem..."

Otočil se Sherlock a rozhlédl se. John byl doma s Marry, paní Hudsonová šla nakupovat (Tedy ne že by to Holmes postřehl) takže byl doma sám. Jak se tam tedy ta mince dostala?

________________

Molly se nadechla a otevřela oči.

"Ne. Ještě ne. Já ještě nechci."

Pískání v uších přestalo a když zamrkala, svět okolo už zase začínal nabírat ostrých tvarů. Už dlouho neměla kontakt a tenhle byl velmi nečekaný. Zamotala se jí hlava a ona se chytila pelesti své postele. 

Hra začala, jak by řekl Sherlock.

Sherlock. Její životní úkol.

A že už jich měla. Ale nikdy, ještě nikdy nezažila tak složitého člověka. Většinou nebylo složité vyjevit pravdu, ale Holmes byl jiný kalibr. Nevěřil ničemu co nedávalo logicky smysl, a to do čeho ho měla zatáhnout teď doopravdy moc logické nebylo.

Ale všechno popořádku.

Sáhla po telefonu na nočním stolku a naťukala zprávu, která byla vlastně jen shluk písmen a čísel. Poslala je Johnovi a povzdechla si. Pohled zvedla ke kříži nade dveřmi a ušklíbla se.

"Co se tak koukáš?"

Bylo to spíš takové kamarádské popíchnutí, což je zvláštní, vzhledem k tomu, že mluvila k mosazné soše na dubovém kříži. Pak se otočila, otevřela okno a vylezla na parapet. Narovnala se na venkovní liště a zhluboka se nadechla. Rozhlédla se po Londýně, tak jak jen to bylo z jejího bytu v šestém patře možné a usmála se. Pod ní se lidé hemžili sem a tam, zatímco ona roztáhla ruce a přenesla váhu z pat na špičky.

_______

"Hra začíná."

Povzdechl si John a zamkl telefon. Pak se usmál na Marry a ta ho pohladila po tváři.

"Takže už to začalo?"

"Brány pekel byly otevřeny. Už není cesty zpět."