Ahoj, je mi 17 let, jmenuji se Amelie Cooper, rodiče mi říkali Mia. Bydlím se svou sestrou Alessandrou, je jí 22 let má přítele Bryana, nenávidím ho mlátí mě a Alessandra na mě jen ječí. Bryanovi je 23. Připadám si odstrčená, Alessandra čeká dítě a...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem bez sestry a moje neteř nemá mámu, a Bryan nemá přítelkyni, kterou miloval. Celou cestu domů se vleču jak hromádka neštěstí, proč taky ne, když jsem právě přišla o sestru. když jsem už konečně doma beru si zmrzlinu z mražáku a jdu do postele to je pro mě největší lék na smutek. Lehám si a po chvilce jezení zmrzliny usínám.
My Dva tuhle písničku jsem znala moc dobře a když jsem se probudila, zjistila jsem, že jsem zaspala měla jsem jít dneska s Bryanem za jeho malou dcerkou a dáme jí jméno...
Když jsem dorazila před ten dům kde bydleli dříve oba chtělo se mi brečet, v tu chvíli se objevil Bryan mezi dveřmi, když mě uviděl přešel ke mě a obejmul mě, obětí jsem mu opětovala v tuhle chvíli mi bylo úplně jedno, že jsem ho neměla ráda, potřebovala jsem obejmutí, které mi on poskytl...
Cesta do nemocnice probíhala v tichosti, ani jednomu z nás se nechtělo prolomit to ticho...
Když jsem uviděla svou malou neteř chtělo se mi brečet. Byla tak nádherná po Alessandře, oči měla Bryanovi, ale v obličeji byla podobná mé sestře. Slzy mi stékali po tvářích a nedaly se zastavit. ,,Bryane? Jak se bude jmenovat?" ,,Alessandra." ,,Měla by radost, že má tak pěknou holčičku." ,,Máš pravdu měla, chybí mi tu." ,,I mě."
Tahle kapitola je taková depresivnějsí, ale tak nějak se mi psala sama od sebe. Votes nebo koment potěší, další kapitolu se budu snažit napsat co nejdříve, protože tu pak asi týden nebudu.
