My Heart Will Go On

Charper 10

U Bryana jsem zůstala i přes oběd. Udělala jsem brambory a zeleninu. Děti jsem nakojila a Aless taky aby měla taky trochu toho mateřského mléka. I když to nebude od mé sestry.

Povídali jsme si až hodně dlouho do noci mezitím jsem uložila děti. Nechala jsem je v kočárku a Aless jsem dala do postýlky. Vzala jsem si věci (nechala jsem si tam pár věcí) a šla do koupelny kde jsem hodila sprchu a hned se převlíkla do pyžama. Koukla jsem na mobil neměla jsem ani jeden zmeškaný hovor ani smsku. Lehla jsem si v obýváku abych slyšela děti kdyby náhodou. Usnula jsem poměrně rychle.

O pár týdnů později

Uprostřed noci mě vzbudily takové divné zvuky vstala jsem a šla se podívat na děti a viděla jsem kuchyň v plamenech okamžitě jsem to začala hasit a naštěstí se mi to povedlo. Hned jsem vzbudila Bryana a ten našel ve dveřích vzkaz. ,,Toto je první varování hned se vrať domů." Hodně jsem se vyděsila Bryan ten okamžitě zavolal policii a já šla pro malou Aless. Oblíkla jsem a sbalila věci. Policie přijela asi za šest minut. Bryan jim dal přečíst to co našel ve schránce. Sbalil si pár věcí a zabezpečil dům já si pobalila taky věci a šli jsme k Mel i s Aless a trojčátky. Když nás Mel uviděla zhrozila se sice mi říkala že nás nechá u ní aby jsme se uklidnily, ale pak si mě vzala stranou. ,,Byl tu Luke a sháněl tě já mu řekla, že nevím kde jsi, a on na to hned že až tě najde tak tě zabije atd.." ,,A nebyl nalitej?" ,,Upřímně ten byl nasáklej jak houba. A holka podvedl tě, viděla jsem ho s nějakou holkou a byla těhotná měla břicho jak slon. Moc mě to mrzí Mio. Je to vůl.." ,,Ach jo, proč jsem mu jen věřila. Mel půjdeš se mnou dolů sbalit věci?" ,,Mio, vždyť bude pět hodin." ,,No právě on jde za chvíli do práce, tak bych mohla sbalit věci a vzít si sedačky do auta a klíče od něj." ,,Dobře tak počkáme až odejde a půjdeme tam." ,,OK."

Přišli jsme do bytu a byly tam sbalené věci. Podívala jsem do tašky a zjistila že jsou moje a dětí. Mel mi pomohla odnést věci i postýlky. Pak jsem v kuchyni našla dopis.
,,Výš Mio mrzí mě to, že jsi odešla. Věci jsem ti sbalil a dětem taky protože se budeme stěhovat do baráčku. Své už mám sbalené taky prosím počkej tu na mě. Tvůj Luke."  Slzy mi tekly po tvářích a ani jsem je nechtěla stírat. Stála jsem tam jako přikovaná. Mel přišla za mnou a sáhla na mě, příšerně jsem se lekla. ,,Mel on koupil dům a prý se budeme stěhovat." ,,Mio, on tě ale pod vedl a nevíš jestli tam ta holka nebude." Měla pravdu nevím jestli tam nebude náhodou. Tohle mě děsilo nejvíc, že budu s dětmi přehlížená. ,,Mel počkáme tu na Luka a zeptáme se ho jak to je s tou druhou, on to v tom dopise vůbec nenapsal.",,Dobře mě by to taky zajímalo, kdo to byl."

Pohled třetí osoby
Mia byla velmi nervózní. Nevěděla jak bude Luke reagovat, hlavně se bála že ta holka s ním má to dítě, to děsilo Miu nejvíc. Bála se toho opuštění, že bude děti vychovávat sama a nikdo jí s tím nepomůže. Hodiny se pomalu táhly a to čekání, které Mel s Miou unavovalo. Mel usnula a Mia se šla podívat nahoru na děti.

Ahooj tak je tu další kapitola a s ní i moje roční výročí od vydání prvního dílu téhle knížky. Hrozně to letí, doufám že se alespoň částečně líbí.
Pa Vaše Veruhoralka