Změna prostředí

3.

Pohled Vadima:
Dneska je poslední den naší návštěvy v Losinách. Moc se mi odsud nechce celkem mi to tu přirostlo k srdci a hlavně je tu ONA a celé situaci nepomáhá ani fakt že je poslední den prázdnin.

Už stojíme na nádraží a loučíme se s Kájou a Zuzkou. "Proč jen jsem takovej vůl." Říkal jsem si. Pravý důvod proč se na mě včera Hori podezřívavě koukal byl že je jeden z mála lidí, kteří ví že chodím s Carrie a že všechny ty věci co jsme o sobě na kamery řekly byly nahrané. Popravdě jsem spíš nevěděl jak to mezi námi ukončit. A teď tu byla Zuzka. Další důvod k tomu abych to co nejdříve ukončil.

Pohled Zuzka:
Mrzelo mě že musel Vadim odjet, ale mé srdce momentálně tížilo mnohem víc věcí. Stála jsem uprostřed svého pokoje před již do poloviny naplněným kufrem. Pomalu jsem si začala uvědomovat jak málo teď budu doma a hlavně jak málo se budu vídat s Kájou a ostatními kamarády.

Pohled 3.osoby:
Je 1:00 odpoledne. Zuzka nakládá svůj kufr spolu s dalšími taškami do kufru auta. Šedá si na zadní sedadlo spolu se svými sourozenci zatím co dopředu si sedají její rodiče a společně vyjíždí směr Prostějov. Zatím co se jí snaží její sourozenci rozhodit ona si nasadí sluchátka a projíždí staré fotky. Vzpomíná na svoji starou třídu a své kamarády, které teď bude vídat už jen o víkendech.

Zatím téměř na druhém konci republiky se vrátí Vadim po třech dnech domů. Rozbalí se na gauč a začne přemýšlet nad událostmi posledních dnů. Je toho názoru, že to musí ukončit co nejdříve. Ovšem nebyl schopen vymyslet jak. Nechtěl jí ublížit, ale taky už s ní dál nechtěl nic mít. Po nějaké chvíli si řekl že to vyřeší později a šel točit video, aby si trochu pročistil hlavu. Zase ucukl a i on sám si uvědomoval, že to takhle do nekonečna jít nemže.

Pohled Zuzky:
"Konečně" řekla jsem si pro sebe, když jsme konečně dorazili před tu budovu, ve které jsem měla strávit následující 4 roky. Už když jsem ji viděla poprvé přišla mi spíš jako nějaký ústav, ale teď mi přišla jako vězení, které mě má držet co nejdál od mého dosavadního života. K mému uklidnění nepřispěl ani fakt jak příšerná je tu wi-fi. Převzala jsem si klíče a vešla do svého pokoje. V pokoji již stála holka s dlouhými tmavě hnědými vlasy spolu se svojí rodinou." Ahoj já jsem Vendy. " Představila se a usmála se na mě. "Příjde mi fajn myslím že si budeme rozumět tak alespoň něco pozitivního. Po menší schůzi v jídelně jsme zašli ještě s rodiči na kebab. Když jsem se vrátila na intr nikdo v pokoji nebyl. Rozloučila jsem se s rodiči a zůstala v pokoji sama.
...

Asi za hodinu přišla do pokoje Vendy a pár minut na to i osoba se kterou jsme ani jedna neměli ještě možnost se seznámit. "Ahoj já jsem Johana, ale jsem radši když se mi říká Margot." Představila se a my se zase na oplátku představili jí. Chvíli jsme si povídali a musím říct že, i když jsme každá úplně jiná tak si zatím rozumíme. Šli jsme se ještě umýt a pak jsme šli spát.

Pohled 3.osoby:
Je 10:00 večer. Zatímco v Prostějově se ukládá ku spánku Zuzka, tak v Kladně ulehá Vadim. Oba usínají s myšlenkami upřenými na toho druhého. I když to ještě netuší není to zdaleka naposledy co se jejich cesty střetly. Jejich osudy jsou do sebe spletené, ale záleží jen na nich jak se k tomu postaví a hlavně jestli Vadim sebere dost odvahy na ukončení vztahu, ve kterém prozatím přetrvává.
***
Tato kapitola pro mě na psaní byla dost psychicky náročná už jen proto že jsem musela napsat její jméno proto doufám že se vám tento díl alespoň trochu líbil.😊