Změna prostředí

6.

"Proč to děláš?" Ozvalo se za mnou. Podle hlasu jsem už bezpečně identifikovala,  kdo za mnou právě stojí. "Sama nevím." Odpověděla jsem a byla to pravda. Poslední dobou jsem se ani já v sobě nevyznala. Stále jsem seděla na lavičce otočená zády k Vadimovi a koukala se do ubíhající vody. Najednou ke mě zezadu přistoupil. Vzal mi z ruky onen předmět a hodil ho do vody. Následně mě zvedl a otočil čelem k sobě. Chvíli jsme tam jen tak stáli a hleděli si do očí. "Promiň." Pronesl po chvíli. "Proč?" Položila jsem otázku, která mě tolik tížila. "Chodily jsme spolu, ale už je konec." Nevěděla jsem jak na tuhle odpověď reagovat. Po vyslovení této věty jako by se mi zhroutil celý svět a následně se zase obnovil, ale zase o něco lepší.

Otočila jsem se k němu opět zády, ten pohled už jsem nevydržela. Objal mě zezadu a řekl: "Rozešel jsem se s ní kvůli tobě. I za tu chvíli jsi mi přirostla k srdci jako nikdo před tím. Chtěl bych být s tebou." Váhala jsem, ale po chvíli jsem nakonec řekla: "Taky bych chtěla být s teboi, ale přece jen známe se chvíli a ty myslíš daleko. Myslím, že alespoň pro zatím bude lepší, když to necháme tak jak to je a časem uvidíme." "Jak myslíš, ale chci aby si věděla,  že nevím jestli se dokážu držet zpátky." "To ani nemusíš, jen bych chvíli počkala než spolu začne chodit." "Dobře. Jestli chceš? Ale slibuju, že do novýho roku už budeš jen moje." Usmál se a políbil mě na krk.

Pohled Káji

Celkem mě překvapilo, že mi Vadim napsal. Docela by mě zajímalo co se mezi nimi stalo, že mu Zuzka dokonce přestala odpovídat na zprávy.

Večer jsem napsala Zuzce:

K: Potkala si se dneska s Vadimem?

Z: Jj... to od tebe věděl kde jsem?

K: Jj... včera večer mi psal...

K: Co se mezi váma vůbec stalo?

Z: Ale nic neřeš... už je to v pohodě...

K: Já to, ale chci vědět...😑

Z: Ale já ti to neřeknu...😃

K: Ok. Jak chceš.😠

Byla jsem celkem naštvaná. Vždycky mi říkala všechno a většinou jsem ji ani nemusela přemlouvat. Však já to z ní pak dostanu...

Pohled Vadima

Potom co jsem došel na hotel jsem si zabalil kufr na ráno a šel spát. Jsem celkem rád za to jak to mezi námi je, alespoň vím že mě má taky ráda.

1.prosince 2016

Pohled Zuzky

Už je to něco přes měsíc co jsme se s Vadimem usmířili. Káje jsem stále ještě neřekla co se stalo. S Vadimem jsme se celou tu dobu neviděli, ale psali jsme si každý den...

Flashback:

"Ano mami" zakřičela jsem na mámu do přízemí s odpovědí na její otázku. Je devět hodin večer a já už ležím v posteli. Mobil v ruce samozřejmě nesmí chybět. Sourozenci naštěstí spí u babičky, takže mám celý pokoj pro sebe. Zrovna jsem si psala s Kájou, když mi napsal Vadim.

V: Jak je kočko?😉

Z: Ujde to. A co ty kocoure?😉

V: Moc dobře ne...😞

Z: Jakto?😮

V: Protože tu nemám tebe...😊

Z: Vždyť si spolu píšeme to ti nestačí?😁

V: Některý věci se po telefonu dělat nedají...😉

Z: A co by jsme podle tebe dělali kdyby jsme byly spolu?

V: Kdybych byl teď s tebou přišel bych k tobě zezadu a začal tě líbat na krk. Ty by si naklonila hlavu a dala mi tak víc prostoru...

Z: Jo takhle ty...😏

Z: Rukou bych ti zajela mezi nohy, kde už by se začala objevovat boule. Ty by si zavzdychal a v důsledku toho by si přerušil svoji činnost. Po chvíli by si ovšem pokračoval, ale tentokrát už na mých rtech otočený čelem ke mě...

V: Ty si se nám nějak rozjela...

V: Ruce bych přesunul na tvůj zadek a pomalu bych se s tebou začal posouvat k posteli na kterou bych tě následně položil...