Je úterý ráno posledního týdne prázdnin. Probudila jsem se přesně v 6:00 až podezřele vyspalá a usměvavá. Rodiče už byly v práci a sourozenci ještě spali. Udělala jsem si ledovou kávu a sedla si na střechu. Je až neuvěřitelné jak dlouho tam se sluchátky v uších dokážu sedět a koukat na obzor. Probral mě až vyzvánějící messenger:
K: Ahoj
J: Ahoj. Co se děje?
K: Já dneska do těch termálů nemůžu😔
J: To si děláš prdel. To tam s něma mám jít sama?😱
K: Už to tak bude.
J: Na to zapomeň.
K: Ale Zuzka to zvládneš.
J: No tak jo, ale nemysli si že ti to jen tak projde. Čaj.
K: Čaj
Docela mě to naštvalo, ale co se dá dělat. Vzala jsem mobil a vytočila Vadimovo číslo:
J: Ahoj. Kája dneska nemůže.
V: Ahoj. To nevadí, ale ty doufám půjdeš.
J: Jasně to si nenechám ujít. Ještě by jste se někde ztratili.
V: Ok tak v 8:30 před Istrií. V termálech budeme do 12 a pak zajdeme někam na oběd.
J: Ok. Tak ahoj uvidíme se pak.
Podívala jsem se na hodiny " 7:30 a do prdele ." Řekla jsem si pro sebe. Popadla jsem batoh a začala se chystat. Když jsem měla všechno zabaleno tak jsem si ještě zaběhla do koupelny se trochu upravit a mohla jsem vyrazit. Před Istrií jsem byla přesně o půl a k mému překvapení už na mě čekali.
Pozdravili jsme se a vyrazili. V termálech jsme se převlékli a pak jsme se u sprch rozdělili. Když jsem vyšla ze sprch tak kluci už stáli u bazénu. Rozběhla jsem se k nim, když v tom mi podklouzla noha a já se ocitla na zemi. Až na bolaví záda mi nic nebylo, ale ten trapas. Když to uviděl Vadim okamžitě ke mě přiskočil.
V: Jsi v pořádku?
J: Jo. Nic mi není jen mě bolí záda.
V: A co si dělala, že se tady válíš na zemi.
J: Jen mi podklouzla noha.
Najednou jsem pod sebou ucítila jeho ruce. Vzal mě do náruče a než jsem stačila něco namítnout už jsem plavala ve vodě. Takhle jsme blbli asi další dvě hodiny. Ve 12:30 jsme si řekli že už by jsme měli jít. Vylezli jsme z vody a šli se převléct.
Později venku:
H: Tak co teď podnikneme?
V: Měli by jsme zajít někam na oběd.
J: Můžeme zajít na Losín tam vaří celkem dobře.
V: Veď nás.
Když jsme došli na Losín zrovna tam seděli moji rodiče ignorovala jsem to a doufala jsem že si mě nevšimnou. Šli jsme si sednout ven a dali si jídlo. "A kam půjdeme po obědě?"Zeptal se Hori, když už jsme dojídali. "Mohli by jsme zajít na prohlídku do papírny a jestli chcete večer můžeme zajít do zámku na divadlo." Napadlo mě." To zní jako plán." Souhlasil Vadim a Hori taky nic nenamítal.
Při prohlídce jsem šla úplně vzadu s Vadimem a Hori šel přes námi. Když jsme přecházeli jeden z vysokých prahů tak jsem zakopla. Už jsem se viděla na uemi, ale Vadim mě naštěstí včas chytil. Čekala jsem že mě postaví, ale on se naopak začal přibližovat do polibku. Že začátku jsem začala spolupracovat, ale potom jsem ho odtáhla a šla víc dopředu.
Po skončení prohlídky odešli kluci na hotel a já se vrátila domů. Rodičům jsem řekla že s nimi na zámek nepojedu autem, ale že půjdu pěšky s Kájou. Nešlo si nevšimnout jejich pohledů, ale já se snažila dělat že to nevidím.Možná bych měla zmínit že mi rodiče vůbec v ničem nevěří obzvláště po rozlučce na začátku prázdnin.
Zavřela jsem se do svého pokoje a na psala Káje:
J: Nechceš s námi jít večer na zámek?
K: Počkej, zeptám se.
...
K: Tak jo prý můžu.
Ok. Tak mi pro tebe kolem páté příjdeme
Když jsem vypla mobil tak jsem chvíli jen tak ležela a přemýšlela. Přemýšlela jsem nad tou pusou. Popravdě nevěděla jsem co si o tom myslet. Své přemýšlení jsem ukončila se závěrem, že to nechám až co z toho vyplyne.
Kolem čtvrté jsem si vzala věci a šla jsem pro kluky. Společně jsme zašli pro Káju a šli na zámek. Nešlo si nevšimnout jak se Hori kouká na Káju. Já ovšem věděla že má ráda Honzu. Celou cestu jsem přemýšlela jestli mu to mám říct, ale rozhodla jsem se to nechat pro zatím být.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na zámku jsem kluky raději poslala rovnou sednout a já s Kájou jsme zašli ještě do stánku s občerstvením, který tu jako každý rok mají moji rodiče, proto jsem taky Nechtěla aby s námi šli i kluci. Vzali jsme něco k pití a nějaký křupky, potom jsme si šli sednout na arkády za klukama. Než divadlo začalo Kája s Horim šli na záchod a já s Vadimem zůstala sama. Po chvíli se ke mě Vadim naklonil "Promiň." Pošeptal mi do ucha. "Ne to já promiň." Řekla jsem. "Za co?" Zeptal se. "Za to jak jsem tě tam nechala." Sklopila jsem hlavu. " Já to chápu známe se jen dva dny." Když to dořekl vzal mi do ruky bradu a zvedl mi hlavu tak aby jsem mu viděla do očí. Jeho oči mě vždy fascinovali, ale naživo to bylo ještě tisíckrát intenzivnější. Najednou se za námi objevila Kája s Horim. Hori se na Vadima podezíravě podíval. Nepochopila jsem proč, ale nic neřekl takže jsem se radši ani na nic neptala. Všichni jsme si sedli a dívali se na divadlo. Zrovna hráli P.R.S.A sice to bylo trochu sprostější, ale alespoň jsme se zasmáli.
Po skončení divadla jsme šli pěšky doprovodit kluky na hotel a domluvili jsme se že je zítra půjdeme ještě alespoň doprovodit na vlak. Když jsem přišla domů a lehla si konečně po dlouhém dni do postele , ještě před tím než jsem upadla do říše snů, jsem dlouze přemýšlela nad událostmi z posledních dvou dní. Nakonec jsem i s hlavou plnou myšlenek, které tížily moji mysl i srdce usnula.
