Změna prostředí

5.

..."Pochyboval jsem, ale teď jsem si stoprocentně jistý, že takhle to dál nejde. Je konec!" Po vyslovení těchto slov se mi tak strašně ulevilo. V jejích očích jsem uviděl něco mezi smutkem a zlostí, proto jsem zvolil ústup. Otočil jsem se a odešel, jelikož mi bylo jasné, že bych její emoční záchvat nemusel ustát a mohl bych vzít zpět, to co jsem se tak dlouho odhodlával vyslovit.

Pohled Zuzky

Byla jsem zničená. Už je to týden a já jsem chodila jako tělo bez duše. S nikým jsem se nebavila. Po škole jsem nevycházela z pokoje a už i moje spolubydlící se o mě začínala bát. Na messengeru mi co chvíli naskakovaly zprávy od Vadima, které se mi ovšem dařilo úspěšně ignorovat. Po pár dnech mi to začalo líst na nervy tak, že jsem si messenger odinstalovala a na facebook jsem úplně přestala chodit. Kája už mi dokonce začala posílat zprávy jestli jsem v pořádku, ale ani jí jsem neodepisovala.

V pátek odpoledne jsem přijela domů. Lehla si do postele. A poprvé za týden jsem zapla facebook. Napsala jsem Tomovi jestli by pro mě neměl brko. Ještě jsem se odhodlala napsat Káje, aby se o mě nebála, že s ní v sobotu nikam nepůjdu, že půjdu s Jimmem k řece sama. Tom mi napsal kdy se sejdeme a já po krátké odpovědi opět odložila mobil a upadla do říše snů, tedy pro mě v poslední době spíše do říše nočních můr.

Pohled Vadima

Bál jsem se o ni. Moje zprávy si už ani nezobrazovala. Když nebyla celý týden aktivní myslel jsem že se zblázním. Dál bych cokoli za to abych mohl všeho nechat a jet za ní.

V pátek jsem si zabalil a vyjel na severní Moravu. Jen co jsem se ubytoval napsal jsem Káje.

V: Jsem v Losinách nechtěla by si mi zítra na odpoledne Zuzku půjčit?😉

K: My zítra spolu nikam nejdeme...😞

V: Jakto? Co se stalo?😮

K: Nevím, ale říkala že zítra půjdeme s Jimmem sama.

V: Kam a kdy půjdou nevíš?

K: Zkus na ni počkat tak kolem druhé u řeky...

V: Ok. A jak se tam dostanu?😃

K: Kousek od nádraží přejdeš koleje a pak už jen rovně...😉

V: Dík😀

Pohled Zuzky

Probudila jsem se a koukla se na mobil. "10:24 no super" Zhrozila jsem se při pohledu na hodiny. Vylezla jsem z postele a odploužila se do koupelny. Po tom co jsem se podívala do zrcadla mi problesklo hlavou, že čas mého probuzení se s děsivostí mého vzhledu nemůže měřit. Vlezla jsem si do sprchy a začala plně vnímat kapky vody dopadající na moje tělo. Ve sprše jsem byla asi půl hodiny. Po dokončení i zbytku mé hygieny jsem si uvědomila, že je akorát čas na oběd. Naštěstí rodiče nebyly doma a hlídala nás babička, takže jsem se nemusela bát, že by nebylo uvařeno.

Po obědě jsem vzala tašku s mobilem a peněženkou a seběhla jsem dolů po schodech do přízemí. Popadla jsem vodítko,  vzala Jimma a hurá na nádraží. Tom tam na mě už čekal. Všechno jsme vyřídili. On pokračoval za kamarádem a já přešla koleje a zamířila k řece.

Došla jsem k řece, sedla si na lavičku, vytáhla brko a chystala se ho zapálit, když v tom...

Trochu kratší, ale zítra by měla vyjít další...😉