Konec nebo začátek

6.

,,Zlato, úplně jsem zapoměla na tvé narozeniny." Mumlá máma s plnou pusou míchaných vajíček. Pokrčím rameny.
,,Je to v pohodě." Ujistím ji.
,,Ne ne ne, samozřejmě že není. Mám pro tebe dárek." Chabě se na mě usměje a vytáhne z kabelky placatý balíček.
Poděkuju jí kývnutím hlavy a začnu strhávat papír. Zpod něho na mě vykoukne Torryho hlava. Pak já.
Je to naše společná fotka. Zarámovaná jako obraz. Utřu si slzy.
,,Děkuju mami."
,,Poslední vzpomínka. Abys mohla být pořád s ním." Skousne si spodní ret.
Slzy mi proudí z očí. Schovám si obličej do dlaní.

***

Další den se probudím velmi brzy. Natáhnu si rajtky a jezdecké podkolenky. Potichu seběhnu schody a jdu za Torrym do stáje.
,,Ahoj chlapče." Něžně do mě žďuchne nosem. Usměju se.
Otevřu box, jemně ho přečistím a připnu vodítko. Vyjdu za stáje a zamířím do lesa.
Povídací procházka na ruce neuškodí. Vykládám Torrymu co všechno se stalo. Přemítám o tom, že budu chodit do nové školy. Že budeme bydlet v panelovém domě. Že máma nebude celé dny doma. Že budeme jezdit MHD. A hlavně, že nebudu mít jeho.
Obejdeme celý lesík a po hodině už zase stojím ve stáji a sundavám Torrymu ohlávku. Dnes nepůjde do výběhu, začalo pršet. Zaklapnu za sebou box a vyrazím deštěm do našeho domku.

,,Miláčku? Teď se mi ozvala jedna slečna na Renedy, dnes se přijede podívat, pomůžeš mi s předvedením?" Ptá se mě mamka hned jak vlezu dovnitř.
,,Mami, nebuď nervózní. Nemusíš dělat, jakoby to byla výstava. Slečna si ji prohlédne sama. A jestli bude chtít vidět chody, můžeme ji pustit na jízdánu a vyběhat ji. Jo?" 
,,Dobrá." Odpoví nervózně a prohrábne si vlasy.

Uběhlo dlouhé poledne, počasí se vyjasnilo a po obědě zaparkovalo na našem dvoře veliké BMW. Vystoupila z něho žena s černými vlasy v bílých rajtkách a světele růžovém jezdeckém tričku. Její obličej byl azjiský.
Máma jí šla naproti. Dovedla ji do stáje kde jsem já mezitím vyčistila Renedy.
Žena ke mě došla a podala mi ruku.
,,Min Khan Nugyen. "
,,Antie Marlleyová. Těší mě." Představíme se. Kývne, jako že rozumí.
,,Půjčís mi ji prosím?" Zeptá se Min Khan a ukáže na Renedy.
,,Jistě." Podám jí vodítko a vyjdu z boxu.
Vietnamka ji vyvede na sluníčko a prohlíží si ji.
,,Krasný kůň."
,,Ano to ano. Je po výborném parkurovém hřebci jménem Smart Boy. Je zapsán v plemnné knize!" Opakuje máma.
,,Neznala jsem ho. Ale věřím že to bylo nádherné zvíře, když má tak překrásnou dceru." Odpoví Min Khan.   Ještě chvíli si Renedy prohlíží.
,,Chcete si kobylku prohlédnout v akci, Min Khan?" Zeptá se mamka.
,,Ano. Díky. A říkejte mi Míno."
,,Dobrá tedy, Míno." Odpovíme s mámou současně. Pak zamíříme k jízdárně.