Konec nebo začátek

7.

Mína pozorně sleduje Renedy jak se vznáší na jízdárně. Ptám se, jestli chce vidět klisnu i nad skokem. 

,,Jistěže chci." Odpoví. Usměju se a nechám Renedy aby jedla trávu za ohradou. Postavím řadu kterou zakončuje kolmák asi devadesát centimetrů vysoký. To je hračka. Pak Renedy popoženu bičem a ona skoky s lehkostí překoná. Máma a Mína zvednou všechny skoky o dvě dírky. Kolmák který zakončuje řadu má teď asi metr a deset centimetrů. To už je docela slušný skok.

,,Výborná skokanka." Konstatuje azijatka, když Renedy překoná s lehkostí druhou řadu. Kývám souhlasně hlavou, když máma opět opakuje, že je Renedy přeci potomkem špičkového skokového hřebce jménem Smart Boy! Mína opět opakuje, že lituje, ale že ho nezná. Máma mávne rukou směrem ke skokům: 

,,Antie, zvedni to ještě." Kývnu. ,,Díky." Zavolá ještě máma. Já se rozběhnu k řadě a zvednu ji opět o dvě dírky. Kolmák na konci teď má sto třicet centimetrů! Popoženu Renedy opět bičem a ona řadu čistě přeskáče. Mína zatleská.

,,Kolik za ni chcete?" Zeptá se.

Máma pokrčí rameny: ,,V inzerátu jsem psala třicet tisíc, ale dám vám ji za dvacet. Alespoň bude dobrých rukách." 

,,Dám vám čtyřicet." Mína vytáhne peněženku. Mám nadzdvihne obočí. ,,Mám tu s sebou šek na patnáct tisíc, dám vám to jako zálohu, platí?" Řekne azijatka a podává mámě papír. Máma se zatváří jako spolkla ježka a pak si s heknutím vezme šek.

,,Děkuji." Vyhrkne. Mína se usměje tak, jakoby právě mámě nedala šek na máminou měsíční výplatu. Tedy tu dřívější. 

***

Otevřu svou e-mailovou schránku. Tři nepřečtené zprávy. Všechny od zájemců. Zaujme mě dívenka s nízkým sebevědomím hledající poníka který by jí opět dodal sílu a později byl vhodný do sportu. 

Stisknu tlačítko napsat odpověď . Co mám napsat? Přijeďte zítra. Odeslat.