Další den, kdy se vracel domů že školy. Další den, kdy funěl do kopce a snažil se uklidnit své slabé, rozhořčeně tlukoucí srdce. Naivně spěchal s představou, že dnešek bude alespoň trochu jiný. Rozrazil branku. Vešel dveřmi. Odhodil tašku. Posadil se do křesla.
A jeho představy padly.
Zvrátil hlavu a sáhl po mobilu. Rozhodl se změnit průběh dne sám. Číslo jeho neteře. O rok mladší, než on sám. Trvalo to, než druhá strana hovor zvedla. Veselý hlas ho uklidnil. Nemusel říct, proč volal, dívka začala mluvit živým hlasem sama. Byl takový neutrální. Ani hluboký, ani vysoký. Rád ji poslouchal. Stejně jako byla jediná, koho kdy zvládl poslouchat. Pozval ji. Začal víkend, teď musí mít čas. Chtěl, aby přespala. Chtěl být s ní. Nechtěl být sám.
