Spali docela dlouho. Vzbudili mě až v šest... Konkréně Mia, která potřebovala přebalit. Když už jsme snídali, rozhodl jsem se, že půjdeme nakoupit. Oblékl jsem je... To byla jedna z věcí, kterou jsem zbožňoval. Kupovat jim hezké oblečky... Líbilo se mi, když byli hezky oblečení.
Vyšli jsme z domu a šli jsme do nedalekého obchoďáku. Měl jsem je v kočárku. Zašli jsme jen do menší drogerie, kde jsem je nechal u pokladny, popadl jsem, co jsem potřeboval a rychle jsem se vrátil. Zaplatil jsem a za odměnu, že byli hodní jsem je vzal na hřiště. Byli jsme na písku, dělali jsme bábovičky, klouzali se a všechno možné a po chvilce k nám přišel nějaký chlapeček. Divně se na má koťátka díval a potom šel k Timovi, chytl jeho ocásek a začal ho za něj tahat. Moc dobře jsem věděl, jak citlivé místo to bylo a Tim to poznal, protože začal křičet bolestí a propukl v pláč. Dřepl jsem si a můj brouček ke mně běžel.
"Simone, co se děje?" přiběhla nějaká paní a ten kluk k ní šel.
"Koukni jak jsou divní." řekl a ukázal na Miu.
"Co, prosím?!" ozval jsem si přitahujíc si Miu k sobě, stále držíc plačícího Tima.
"Fuj to je odporné. To jsou jako mutanti nebo co?" řekla znechuceně a táhla toho kluka pryč. Já se rozplakal a položil jsem děti do kočárku. Tim znovu začal brečet, tak jsem mu polštářkem podložil ocásek aby to tolik nebolelo. Vytáhl jsem mobil a zkusil jsem zavolat Niallovi.
"Ano, Lou?" ozval se a já se zhluboka nadechl.
"Mohl bych mluvit s Harrym?" zeptal jsem se a slyšel jsem jen tlumené hlasy.
"Loui? Co se děje?" zeptal ses poplašeně.
"Byli jsme na hřišti a nějaké dítě začalo Timyho tahat za ocásek a potom přišla jeho matka a prohlásila, že naše děti jsou odporné. Je to pravda? Jsou kvůli mě odporní? Vím, že mít ouška a ocas není normální, ale je to odporné?" zeptal jsem se a rozplakal jsem se.
"Rozhodně ne. Jen je to nové a lidi to nechápou... Nic není špatně s tebou, ani s dětmi. jsem si jistý, že sjou krásné." řekl jsi a já se pousmál.
"Děkuju, Hazz... Tak já půjdu už jsme doma. Zavoláme si večer?" zeptal jsem se.
"Určitě. Pa, zlatíčko." řekl jsi a zavěsils. Stále jsem byl rozhozený z toho, co se stalo, ale už ne tolik... Vyndal jsem Miu z kočárku, pak jsem vzal Tima, položil jsem ho na pustík v koupelně a se zděšením jsem zjistil, že mu od kořene ocásku teče tenký pramínek krve. Vykulil jsem oči a rychle jsem mu to vyčistil, posypal pudrem a ovázal. On tiše plakal.
"To bude dobré. tatínek je tu. Nemusíš se ničeho bát." zašeptal jsem a on se mi díval do očí... Bože byl ti tak podobný... "Vypadáš úplně jako tatínek." řekl jsem a on se posadil a zašvihal kolem sebe ocáskem.
"Tata není." zamumlal a já se se slzami v očích pousmál... Zamrkal jsem a přikývl.
"Tatínek se k nám vrátí... Vím to." řekl jsem a vzal jsem ho za Miou, která si v pokoji prohlížela nějakou knížku. Když se k ní přidal Tim, podívala se na jeho ocásek a obejmula ho.
"Bebíí." řekla a já se usmál. Je hezké, že se mají tak rádi. Uvařil jsem oběd, po očku je kontrolujíc, jestli jsou v pořádku. Posadil jsem se s nimi ke stolu a zazvonil mi telefon. Skvělé načasování. Mám tu dvě hladové děti, které budou říkat mňami a natahovat ručičky, dokud jim to jídlo nedám...
"Moment, jen dám dětem jíst." řekl jsem a podal jsem těm prckům jejich talíře a plastové lžičky. Oba se do toho s chutí pustili. "Už jsem tu." řekl jsem do telefonu.
ČTEŠ
With all the love | LS
FanficLouis je mladý hybrid, který je bláznivě zamilovaný do svého dlouholetého kamaráda, ale na to, aby mu to řekl se necítí. Nakonec ho situace mezi nimi donutí říct pravdu... Jak dopadne, když své city vyjádří? Příběh je psaný z Louisova pohledu a je p...