LÁSKA JE (snad) PROBLÉM

Kapitola 2.- FACEBOOK

Včera jsem šla velmi pozdě spát. Situace, která se díky bohu už vyřešila mě trápila dlouho do noci. Ráno mě probudili sluneční paprsky prostupující přes rolety okna. Na mém obličeji se objevili tiky u obočí a svědění pod nosem. Říkám si,  že mě sluníčko vážně lechtá, protože nejenom mě má na starosti probudit. Otočila jsem se hlavou ke studené bílé stěně a levou tvář zachumlala do polštáře. Chtěla jsem si ještě pospat a taky ne, když je pondělí. Pomlaskala jsem si a těšila se na 10 minut leženíčka ve vyhřáté posteli. Ne na dlouho jsem se radovala, zapípal mi mobil, se kterým jsem usla. "Zabiji toho kdo mi napsal!"  výhružně jsem za jančila. Byl to Juliuse, jak jinak že ano. Poslal mi zprávu kde mě oficiálně žádá o přijatí aplikace a sociální sítě facebook. Facebook bóže... člověk s tím nadělá. Myšlenka zaregistrovat se na facebook mě lákala už dříve, ale rodiče mi to nepovolili i když ho sami mají. Ignorovala jsem tu esemesku. Slezla jsem z palandy, protože jsem věděla, že už neusnu. V tu chvíli přišla do pokoje Esterka s plyšovým pejskem v ruce a říká: "Kaili. Táta mě poslal abych tě vzbudila. Jsi vzhůru?" Ty vole, čuměla na mě a ptala se jestli jsem vzhůru. Vážně? Laskavým hláskem jsem jí pozdravila a řekla jí že ANO JSEM VZHŮRU!  Výjimečně jsem nebyla ospalá, asi proto že mě už takhle ráno nakrkli dva lidi a tak jsem vskutku civilizovanou chůzí přišla do kuchyně. Otevřela jsem lednici a tam nebylo nic jiného než mráz a světlo. V šuplíku s pečivem byl aspoň suchý rohlík tak jsem ho popadla a s Ramou nacpala do pusy. Zalila čajem a sprintovala do koupelny kde se stal včera večer trapný incident s mamkou a letadlem. Když jsem se podívala do zrcadla nad umyvadlem tak jsem si vše vybavila a začala se smát jako pošuk. Málem jsem se udusila napěněnou pastou. Radši jsem to utla, aby mě zas neviděl táta. Opláchla jsem si obličej a vlasy projela kartáčem. Opět jsem zavítala do pokoje kde ještě byla sestra, která se loučila s plýšákama. Vyhnala jsem jí proto z pokojíčku a zabouchla za sebou dveře. Oblékla jsem si na sebe jednoduché džíny s černým tílkem, přes které jsem přehodila krátké růžové triko s potiskem zmrzliny v barvách džínově modré. Na náušnice jsem se vykašlala, ty nosím jen když jsou zvláštní akce. Přehodila jsem přes sebe svetr a na záda hodila tašku. Do ruky jsem vzala iPhone a do druhé klíče. Dveře jsem zamkla a vydala se do školy. Chodím na základní školu do sedmý třídy. Před vchodem do školy vyzvednu ještě Tori, která má taky mladší sestru Penelope a ta jí vypravování hodně sužuje. Dnes, ale byli překvapivě rychlé. Tori jsem hned o rozchodu řekla a ta se na mě smutně zadívala. "Lituji tě Kaili."  povzdychla Tori. "Věř mi že si hned najdeš nikoho nového."

Když jsem přišla do třídy u dveří mě už mě vítali přátele. Tohle mi vždy zvedne náladu. Stála tam Dixie, která je hned první kdo se na mě vrhne a začne objímat jak Olaf. Nesměl tam chybět ani Brayan (Brájen), natož tak Paris. Paris je sestřenice Dixie a holka, která se líbí Brayanovi . Z Dixie spolu vychází, ale nekamarádí se spolu. Navzájem se respektují,ale upřímně se taky pěkně serou. Po chvilce za mnou přiběhl i Henry a pozdravil mě. Usadila jsem se do lavice vedle vzorně připravené Paris a vyčkávala příchod vyučujícího. Jako první hodinu jsme měli biologii, kterou ze srdce nenávidím tak jako Juliuse. Alexandra Taylor (Tejlor) učitelka na bižuli byla nechutně naštvaná, když viděla kluky z naší třídy jak stále pobíhají ve třídě i přes její příchod do hodiny. Následujících 45 minut bylo jak v pekle. Taylor byla něco jako hlavní čert, který je strážcem pekelného ohně. Chce, aby ve třídě bylo hezké dusno, tak neustále přikládá pod kotli. Doslova a do písmene nám nebohým smrtelníkům chce znechutit život vzpomínkami na základku a děsit nás ze spaní jako satan když neumíme při vyvolání probíranou látku. Při zkoušení nás bez slitování strčí do bublajících hrnců a až pořádně změkneme tak si zavaří naše mozky do sklenic s koprem a nálevkou do kyselých okurek. DOST! Už zase blázním a při pohledu na nějakou věc vymýšlím příběhy, které nedávají reálný smysl. Mé představy, mi ale zabrali spoustu času. Přesně 6 minut jsem nevnímala učitelku, která hubovala spolužákům. Promrkala jsem si oči a doufala, že mě opět nepřepadnou děsu plné myšlenky o zavařování a čertech. Sand by to i bylo zábavnější než poslouchat vyučující, která nám právě vysvětlovala nervovou soustavu plazů. Netrpělivě jsem zírala na hodiny v učebně a čekala na rušivý zvuk zvonku. Taylor však hodinu ukončila dřív a my tak mohli odejít na chodbu. Hned poté co jsem si povytáhla kalhoty a vyndala si mobil z kapsy jsem se zeptala kamarádů na víkend. Každý mi odpověděl jinak. Henry začal rozebírat to, jak v sobotu byl u strýčka a tam probírali architekturu nad stolem z velmi gastronomicky zastaralým jídlem. Dixie zas jak byla na sestry Emily zápasu a o výletě na kolech kolem řeky. Tori pro změnu mluvila o muzikálu kde byla se Sandrou a Paris jen dodávala o rodinné sešlosti. Henry nás ovšem po chvilce opustil, protože ho volal Brayan a  Rayan (Rájen). Využila jsem to jako příležitost oznámit holkám rozchod. I když ... přemýšlela jsem jestli to mám říct Paris. jenom nemám k ní takovou důvěru jako třeba k Tori nebo Dixie. Nechám to být. Tori už to stejně ví a Dixie to řeknu na tréninku. 

Ze školy jsem šla z Tori a Henrym. Celou cestu si povídali o facebooku, jak Denis oznámil vztah z Magnolii a další kecy. Připadalo mi jako by byli drbny třídy. Na tom, ale nezáleží. Začali mě popadat ty divné představy o různých věcech, předmětech a vlastností co mě někdy napadnou jako třeba dneska při biologii. Ale jak jsem poslouchala to jak je facebook super došlo mi, že... Přišla jsem domů a okamžitě otevřela notebook a vyhledala jsi ho. Něco, nevím co mě lákalo se zaregistrovat a sledovat díky tomu vše co se děje v životech lidí z naší třídy. Jak se budu jmenovat? Kdybych tam dala své pravé jméno rodiče by to dokázali zjistit. Tak třeba? Abych se přiznala nemám na tyhle věci moc velkou fantazii a proklínám se za to. Hlouposti jako příběh o letadélku nebo ďáblovi z pekel mě napadají nonstop, ale vymyslet jedno hloupé jméno, které by o mě nic neprozrazovalo mě prostě nenapadne. A tak jsem do vyhledávače zadala seznam jmen a však žádné nebylo podle mých představ. "Plácnu blbost, ale abych toho zas nelitovala."uvědomovala jsem si hlasitě. Moje babička a žena nejlepšího dědečka na světě se jmenovala Sarah což je sice obyčejné křestné jméno, které má, ale zároveň šmrnc a pro člověka jako já i nějaký význam. A i když to to jméno má s mým já hodně společného předpokládám, že rodiče nebudou hledat po facebooku to jestli si moje báby založila FB těsně před smrtí a nahrávala tam fotky typu selfie, jak hrajeme s přáteli bingo, nebo už jsme napsali s dědkem parte a vybrali rakev.  Opravdu si uvědomuji jakou mám na tyhle nesmysli představivost. Jméno Sarah asi už někdo na zaregistrování použil a tak jsem, již rovnou vybírala příjmení, jelikož čísla za nebo před jméno dávat nebudu. Měla jsem představu o tom, že by jméno mohlo začínat na mé počáteční písmeno ve jméně. K, K, K...  né kašlu na to. Nic jiného než příjmení King mě nenapadlo a kdybych se jmenovala Sarah King přišlo by mi to povrchní." Ahoj, já jsem si založila FACEBOOK a no víte jmenuji se tam Sarah King, King jako král jo a kmenový vůdce." začala mi v hlavě hrát scénka, jak se dobrovolně ztrapňuji ve třídě. King by asi nešlo. Spustu amerických příjmení má nějaký význam, třeba Baker je původem označováno jako pekař. A tak jsem začala gůglit a pokoušela jsem se zjistit jestli i mé příjmení neschovává něco co by mi pomohlo ve vymýšlení přihlašovacího jména. Moje příjmení je Allan, jmenuji se teda Kaily Allan a dozvěděla jsem se, že Allan znamená poctivý a krásný člověk. Moc mě to potěšilo a v souvislosti mě napadlo příjmení Young- něco ve smyslu mladý. Google jel na plný pecky a vyhledával legendu o mém lastname. Nakonec jsem našla to, že Young je původem nejspíše používané pro označení mladších synů v rodině, význam se drží v překladu "mladý". Můj mozek mi okamžitě spojil krása a mládí a jasný favorit mezi příjmením bylo Young. Sarah Young... napsáno i s heslem a momentálně potvrzeno. Byla jsem na sebe tak neskutečně pyšná, že jsem za 23 minut vymyslela jméno i s velmi originálním příjmením a nikdo ho doposud nepoužil. Prostudovala jsem co tato sociální síť dokáže a jak se s ní zachází. Začala si přidávat přátele a oni zas mě. Vybrala jsem si jednu profilovou fotku, na které mi to docela seklo, měla jsem jí nahranou v počítači a nakonec jsem se odhlásila. Pochopila jsem proč lidi tak facebook milují a zároveň ty, kteří jsou na něm závislí, protože je to droga, která vás nutí neustále likovat a hlavně to o čem se v dnešní době neustále mluví a je to z 80% náplň každé debaty. Pokud se, ale chci radši držet lidštějšího života a nedopadnout jako pár lidí z naší třídy musím si držet odstup, protože jak to tu už bylo jednou zmíněno je to návyková sociální síť. Asi si to ztížím, ale nebudu tomu říkat FB ale NSS. :D. Je načase obrazovku zaklopit a jít se hejbat na kurt volejbalového hřiště.