LÁSKA JE (snad) PROBLÉM

Kapitola 3.- NA TRÉNIKU SE DOZVÍDÁŠ

Cestou na trénink jsem celou dobu přemýšlela jak to, že mám facebook rodičům oznámit. Čím dele bych registraci zatajovala, tím horší by byl následovný trest. "Ale jak jim to říct?" přerušila jsem svým výjevem ukecanou Dixie, která právě mlela o polevách na dortících a naprosto netušila co se právě dělo v mé hlavě a že jí naprosto nevnímám. "Co je?" zeptala se mě proto Dixie a drze se na mě podívala. "To je jedno, to neřeš! Snad ti to jednou řeknu, ale zatím to není podstatné. " . Dixie se úzké tmavě hnědé obočí smrsklo k sobě a vytvořili se jí na čele vrásky. Náš podivný oční kontakt naštěstí přerušil jedoucí autobus. Připomnělo mi to známou trapnou situaci s mojí matkou Leonou. Ale na to vážně zrovna teď nechci vzpomínat. Nasedly do autobusu a sedli si na volené červené sedačky. Dixie se dívala z okna a šmátrala v kapse baloňáku a tak jsem natáhla ruku před sebe a zapnula iPhone. Projížděla jsem facebook až do té doby než si toho všimla Dixie. Otevřela pusu a vyvalila své modré oči. Přesunula jsem zrak z jejich bulv na své zápěstí za co mě chytla a mačkala. Pak zpět na Dixie s náznakem, jako jestli je v pořádku. Šílela přesně jako malé dítě, které dostane hračku co vždycky chtělo. "Klid Dixie, klid." říkal si sama pro sebe. Vydechla a prošťouchla mě abych slezla se sedačky a vystoupila z autobusu. Hned po tom co jsme seskočili ze schůdku těsně před zavřením pohybovacích dveří se mě začala Dixie vyptávat. "Říkala jsi, že rodiče by ti to nedovolili. Ty jsi ta Sarah Young nebo kdo mě to požádal o přátelství? A jak tě to napadlo se přihlásit?" Musela jsem jí povinně vše zodpovědět a pak to vše rozdýchávala. A proč toho nevyužít rovnou jsem jí řekla o rozchodu z Juliusem. Dixie byla šokována asi toho bylo na ní moc. Objala mě a dala pusu na papulatou lícní kost. Mám jí tak ráda. Najednou jsme měli co probírat v šatně družstva. Neustále se na mě nešťastně dívala a soucítila se mnou. Trénink začal a tak i já jsem se musela začít soustředit. Bylo mi neskutečné vedro. Na čele se mi vyronily první kapky potu.

 Venku i přes to, že bylo šest hodin svítilo sluníčko a bylo příjemné teplo akorát na tričko. Hned co jsem vystoupila z haly a rozloučila se s holkami a Dixie, která musela na parkoviště jsem se vydala na cestu domů. Vybočila jsem z areálu a vyšla na krásný černý asfalt právě rozehřátý od zapadajícího slunce. Z nitra země jsem ucítila sílu, která mě nabíjela od vyčuhujících prstů ze sandálů až po mé vysoké čelo. Šla jsem přímo proti veliké červeně zářící hvězdě a nechala jí aby můj obličej hladila svými dychtivými paprsky světla. Uvědomovala jsem si naprosto vše, vše čeho jsem se dopustila s facebookem a Juliusem. Co když to je teprve začátek a bude hůř. Musím se někomu svěřit co prožívám. Cítím se tak sama najednou bez Juliuse, volná, protože jsem ho opustila a zároveň jsi založila něco co mám zakázané. I naštvaná, jelikož obdržím trest čehosi. V mé duši se přelévaly pocity radosti a vzteku, smutku a touhy. Už o tom ví mí přátelé ale i přes to mě zdaleka něco trápí. "Co to je? "