LÁSKA JE (snad) PROBLÉM

Kapitola 5.- KLAPKA

Už od rána se těším na první natáčení našeho nového filmu. S Tori jsme se domluvili, že ho dáme na Youtube na její kanál.  Ve škole se na mě seběhl Henry, Dixie, Denis, Sandra, Brayan, Lukas a začali se vyptávat na všechno možné kolem filmu. Hned po té co jsem jim na všechno odpověděla jsem měla povolení se usadit do své lavice a obejmout alespoň Paris, která se na mě nechápavě dívala co se vlastně děje. Nechtělo se mi jí moc vysvětlovat, že budeme točit a ona nebude hlavní hrdinkou, komparz nebo vedlejší role. Ano je to moje kamarádka, ale na tyhle blbosti ona není. Namátkou jsem jí proto odvětila, že chtějí jít do kina a mě pozvali náhodou taky. Paris to díky bohu pochopila a neměla další  otázky. Než jsme se stačili otočit vešla do třídy dějepisářka Mahalia Ortiz, která je původem Španělka. Je to tak strašně milá učitelka, která se nám vždy snaží vyhovět. S Paris obdivujeme její krásné vlnitě dlouhé vlasy, které mají hnědou barvu. Moje fantazie na tohle téma neklade meze a odstín hnědé si žádá o básničku. Ta neodolatelně teplá barva hnědé ve mně vyvolává různé asociace a i když je to obyčejná barvička je zároveň výjimečná. Mahali Ortiz má zrovna takovou barvu vlasů. Připomíná mi espresso, moka a cappuccino zkrátka kávový odstín, ale zároveň i zeminu a dřevo. Čokoládu, karamelové bonbonky i skořicové cukroví. Podzimní listí, které je už pár měsíců napadané na městských chodnících a ze slunečně žluté a ohnivě červené se stala oříškově hnědá. Ach jo! Zpátky k učitelce a škole. Mahali byla jako učitelka zvolena ve školní anketě za nejkrásnější kantorku ze všech škol ve městě. Taky ne když jí ty úchvatný vlasy ladí se španělskou broskvovou pletí, kaštanovýma očima a rtíky takovými jaké měla Sněhurka. Má tak krásný úsměv a kluci se nad ní láskou rozplývají. Její metody učení každý pedagog vychvaluje a žasne nad tím jaký k ní mají děti respekt a autoritu i přes to, že je tak mladá. Jestli existuje nějaká soutěž Nejlepší učitel na světě tak by jí měla slečna Ortiz vyhrát. Člověk si říká, že tak krásná dívka by měla dělat modeling, ale pokud je tak nadaná a chytrá .... Je to otázka ?

I v dějepise jsme měli známky uzavřené a tak naše třída měla prakticky volno zábavnou formou.  Pokládala nám otázky z dějepisu pro první stupeň a dala si s tím takovou práci, že z toho vyrobila hru Riskuj. Byla to taková sranda. 45 minut rychle uběhlo podobně jako následovné hodiny. Páteční vyučování rychle uteklo a my se tak posunuli k prvnímu bodu natáčení. Osobně nebyl to bod, na který jsem se tolik těšila jako holky. Bod jedna... nalíčit se, sladit oblečení a zvolit vhodný účes. V rukou mě měla Dix za což jsem nesmírně ráda. Dixie má docela nadaní v tomhle oboru a i když svůj talent neprojevuje znám jí natolik, že vím, že to co udělá mi bude slušet. Tori malovala Sandru a Dixie mě. Moje maskérka se pustila do práce. Jako první mi na tváře nanesla BB cream a postupně začala vykonturovávat tváře, nos a rameno spodní čelisti. Hned poté co mi celý obličej poprášila pudrem jemným štětcem se pustila do rozjasňování světlým bronzrem. Neminuli mě ani oční stíny, ve kterých se Dixie vyžívá. Zvolila barvičky hnědé až do bronzové (prý se mi hodí k mému vzhledu) a nanášela odstíny od koutku oka přes pohyblivého víčko až po zákoutí celé bulvy. To jí trvalo strašně dlouho tak se vykašlala na nějaké linky nebo úpravu obočí. Výrazně mi namalovala řasy a už jen naopak světlými rtěnkami domalovala pusu. Koukla jsem se do zrcadla a s radostí pronesla větu: "Hele Dix to je velmi slušný, aspoň nebudu na tom videu tak ošklivá."  Bylo divné, že se tomu holky začali smát i když jsem to vtipně nemyslela, ale hlavní pro mě bylo v tu chvíli, že Dixinka byla šťastná z toho, že se mi to líbí.  Pak následovalo něco co mělo katastrofální následky. Vybírání vhodného outfitu. Nebyli by to moje kamarádky kdyby mi nerozházeli celou šatní skříň. Nakonec jsem si stejně vzala to co se líbilo mě a ne žádné šaty co navrhovala moje maskérka a kostymérka do hromady, ani ten šátek od Sandry nebo tu vestičku od Tor.  Myslím, že můj výběr byl ten pravý. Kdo přeci dá nad krásnou mandlově hnědou koženou bundou pod kterou jsem měla lehké bíle tílko s jednoduchýma kalhotami v ebenově černé. "Vlasy? Do culíku." odpověděla jsem holkám rozhodně a ty se na mě dívaly s otevřenou pusou. Zkoušely mě přemluvit na drdol z rybího copánku, ale já si trvala na svém. Dixie mi pak u culíku natočila konečky vlasů a stala se tak i mou vlasovou stylistkou. Konečně jsme byli hotové a kluci už taky a proto jsme se vydali na natáčení první scény. Natáčení probíhalo velmi rychle. Podle mého rozvrhu jsme splňovali bod po bodu a sehrávali scénku za druhou. Ani jsem se nenadála a všechna ta krása se blížila ke konci. Měli jsme natočit poslední úryvek kde prvně půjdou kluci a my sek ním přidáme. Kluci se ukryli za strom a byli připravení na můj pokyn. Chtěla jsem si ten poslední výjev pořádně užít a tak jsem poslala Sandru za kameru aby zmáčkla čudlík. Napřáhla jsem ruku a řekla Sandře až stiskne knoflík. S úsměvem na tváři jsem pronesla: "Á klapka, scénka poslední... děkuji vám." KLAP. Tor a Dix se na mě pousmáli a já jim to oplatila. Sehráli jsme tak poslední scénu, která byla nejhezčí ze všech.