LÁSKA JE (snad) PROBLÉM

Kapitola 4.- DNY KE KONCI

Známky jsme měli ofiko uzavřené. Do konce školního roku trvalo 14 dní a přede mnou byl poslední trénink. Volejbalová sezona bude dnes končit a se spoluhráčky se nejblíž uvidím až o prázdninách na soustředění.  Uběhl týden od mého ukončení prvního vztahu a založení si facebooku. Rodičům jsem o ničem zatím neřekla. Moc se bojím jejich reakce a i když moc dobře vím, že čím déle to budu v sobě dusit tím horší bude rodičů výraz. 

Byl čtvrtek a já musela brzy vstávat, jelikož jsem musela Esterku vyprovodit do školky. S mojí mladší sestřičkou je to vždy složitější a tak se pro jistotu začneme vypravovat dříve. Ráno mi zvonil mobilový budík a hned poté co jsem ho odložila, slezla s postele a něžně probudila Ester jsem uvařila čaj a prohlížela nově přidané fotky na facebooku. Esterka mezitím pojídala tvarohové buchtičky a mamka už byla na odchodu do práce. Ester jsem odtáhla do koupelny a na kartáček jsem jí nandala zubní pastu Perlička. Sama jsem vykonala hygienické potřeby a šla do pokoje. Tam jsem sestru oblékla do bílých šatiček s modrými a žlutými kytičkami a vyhodila jsem jí z pokoje do obýváku kde právě v televizi běželi random dětské pohádky. Upoutali jí natolik, že jsem měla čas se převléknout dokonce si dát i řasenku. Otevřela jsem si šuplík a vytáhla kraťasy, bleděmodré tílko a gepardí kardigen. Vzala Esterku za ruku a jako každé mé ráno jsem si vzala mobil a tašku. S Ester jsem se rozloučila a pádila do školy. Volala Tori, ať jde beze mně do třídy. Sotva jsem došla do učebny na fyziku, zabouchla jsem dveře a se zazvoněním dosedala na židli. V tu chvíli se do třídy přikutálel kantor Gardner Cooper (Kůpr) a jak jinak něž nám navalil test. "Sand jsem ho napsala dobře." oznámila jsem Paris, která vypadala oproti mě tak sebevědomě, že test dopadne na jedna. Taková chuť jí zabít i když je to moje kamarádka. Začala jsem se na ní culit aby se neprojevily moje chutě. Otočila jsem se na Dixie, na kterou jsem dost zřetelně otevírala pusu a ne nahlas jsem artikulovala POMOC ZAS PARIS. Ta vyprskla smíchy a držela se za pusu. Další hodina byla matika s učitelkou Vivianou Fisher (Fišer) a my si dělali něco v pracovním sešitě. 

Odpoledne jsem se pak už jen chystala na trénink a přemýšlela o něčem co by můj život ničím zviditelnilo, rozveselilo, zdůraznilo a zvýraznilo. Nějaký plán co mi dá do života spoustu těšení a veselosti. Škola končí za necelé dva týdny a já bych ráda ještě něco podnikla s přáteli. Šla jsem přemýšlet na balkón ze kterého jsem se dívala dolů na jedoucí auta a lidi, kteří právě přichází z práce. Zpozorovala jsem jednu partu kamarádů, kde vystupují jak kluci tak i holky. Můj mozek mě přinutil dál sledovat neznámé puberťáky. Viděla jsem jak něco točí na telefon. Zaujalo mě i to jak se k sobě vlídně a mile chovají. Rozdílné pohlaví, kamera, puberta. Normálně podobné gangy na sebe minimálně nadávají některé i kouří a nejen cigarety. Ale nějak mě to asi inspirovalo a moje hlavička makovička vymyslela skvělý nápad. Kdo by si nespojil kameru a přátelství. "Juj, mám skvělý nápad jen díky nim!" řekla jsem si pro sebe a rázem jsem ze sebe vypustila: "Děkuji vám..." zařvala jsem z balkónu na partičku lidí, která se hned otočila a podívala se nahoru. Rychle jsem se skrčila abych nebyla vidět a odešla do pokoje. Okamžitě jsem zavolala Tori, která hned přišla a začaly jsme sepisovat děj nového filmu co natočíme.  Bude se jmenovat inseparable friendships.  Měli jsme dokonce i seznam postav a kamarády, kteří tam budou vystupovat. Rozeslali jsme s Tori vše potřebné aby věděli o co go a následovně vyčkávali na jejich odpovědi. Mezitím mi volala Dixie. "Kaily? Kde jsi? My tu na tebe z Tristin už čekáme." nevěděla jsem co jí říct."Promiň Dix, já na trénink úplně zapomněla. Jeďte sami, já nejdu. Mám tu něco důležitého na práci." zavěsila jsem.  Byl to poslední trénink, ale já se na něj vykašlala. Plánovaní něčeho tak velkého si přeci nemůžu nechat ujít. Tori o hodinu později odešla já zpytovala svědomí. Udělala jsem takovou chybu. Neustále jsem si vyčítala to, že jsem nešla s Dixie a Tristin na trénink. Začalo mě to i mrzet, protože holky uvidím až o prázdninách. Tenhle smutný výraz mi, ale neustále přerušovala myšlenka velkolepého filmu a první scény, která bude již tenhle pátek. Najednou se mé koutky rtů zvedly a  v očích se mi objevily jiskřičky radosti a nedočkavosti. Napsala jsem Dixie na Viber (Vajbr), jestli má zájem hrát v mém filmu mojí nejlepší kamarádku. Dlouho se mi neozývala a pak nakonec napsala ASI ANO :-D... Ulevilo se mi tak strašně, že jsem si odfrkla přes celý panelák. Myslím si, že ještě si těch pár dní ve škole užiji. Dny se sice blížili k tomu datum kdy se předává vysvědčení, ale to mě, Dixie, Tori ani další mé kamarády neoddělilo k tomu natočit úžasný film o přátelství.