Tlouštík

7.kapitola

,,To je debil," zamumlal Forrest se zavřenýma očima.

,,Děláš si ze mě srandu?" zeptala jsem se naštvaně a jeho ruku, kterou jsem svírala, jsem odhodila pryč.

,,Ne," zasmál se. ,,Už mě fakt nebavilo, jak mi mačkáš prsty. Bůh ví, kam bys je strčila, kdybych ještě chvíli dělal, že nic nevnímám." Nasupeně jsem se na něj podívala. Jeho výraz byl naprosto bezstarostný na to, že ještě před pár hodinami mu šlo o život. 

,,Idiote," sykla jsem a složila si ruce na prsou. 

,,Možná jsem idiot, ale pořád hezký idiot," opáčil.

,,A to ti jako řekl kdo?"

,,Já samozřejmě," řekl, jako by to bylo naprosto normální. ,,Nikdo by mě totiž neocenil. Teda kromě mámy a babičky, ty mi vždycky říkaly, že jsem úplnej sexouš."

Protočila jsem oči nad jeho egoismem, který za chvíli zaplní celou tuhle místnost, a odfrkla si.

,,A navíc, když se tak dívám na tebe, řekl bych, že i v tý nemocniční košili, díky který je mi vidět celej zadek, vypadám pořád líp než ty," dodal posměvačně a našpulil rty.

,,Co se ti nelíbí?" Zamračila jsem se a snažila se nezačít shánět sestřičku, jestli by mu nedala sedativa, která by ho uklidnila.

,,Třeba ta skutečnost, že tady sedíš v pyžamu a s culíky, jako by ti bylo pět," odpověděl, načež se hlasitě rozesmál. 

Do místnosti vrazila sestřička, která nás sem předtím vedla, a prstem nám pohrozila, přičemž se jí její půlměsíčkové brýle posadily níž na nos, čímž působila jako přísná učitelka matiky ze základky. Netrvalo ani pár sekund a zabouchla dveřmi, což způsobilo ještě větší rachot než Forrestův smích.

,,Hleď si prosímtě svého. Taky nevypadáš zrovna ukázkově," odsekla jsem a zády se opřela o opěrku židle.

,,Pořád líp než ty, zlato." Mrkl na mě a poslal mi vzdušnou pusu, nad kterou jsem se ještě více zamračila.

,,Drž hubu, Forreste, nebo odkráčím pryč."

,,Prosím! Běž! Buď tak laskavá! Už mi nebudeš muset kupovat dárek k narozeninám. A to se vyplatí!"

,,Sklapni," sykla jsem, načež se opět zasmál. Hajzl jeden.

,,Ale teď k tématu," prohlásil a jeho tvář lehce zvážněla. ,,Proč jsi mu prostě neřekla, že ho máš ráda? Proboha, to je to tak těžký? Myslet si můžeš, co chceš, ale říkat musíš to, co chtěj lidi slyšet." Zakroutil hlavou jako největší znalec. ,,Vůbec to s klukama neumíš, Mell."

,,Chceš si hrát na nějakého amorka lásky a vztahů nebo co? Vždyť zrovna ty jsi ten, který znechutil i tu učitelku chemie, která tě jako jediná nějak uznávala," řekla jsem a rozhodila rukama. 

,,Evidentně na ni moc nefungovala moje rovnice lásky," zabrblal a zrakem se uchýlil ke svým rukám. ,,Ale teď tady neřešíme mě, řešíme tebe a toho knihomola, který na holky prostě nemá štěstí."

,,Ty snad jo?" zasmála jsem se a rukou ho poplácala po hlavě. ,,Neříkej mi, že seš zrovna ty idol holek. Většina se tě po našem incidentu v jídelně štítí."

,,Nech toho. Třeba Betty z prváku se líbím, poslala mi dopis. A sama víš, že je to docela sexy baba," namítl a pyšně nadmul hruď , přičemž se jako největší borec poplácal sám po rameni.

,,Ten dopis," začala jsem a snažila se potlačit vlny smíchu, ,,ti poslal George a Betty, protože si z tebe chtěli udělat srandu a ty jsi jim na to evidentně skočil. Bože, Forreste, ty seš někdy opravdu naivní." Musela jsem si rukou zakrýt pusu, abych se nezačala smát na celé kolo.

,,Ten hajzl," zašeptal, přičemž se díval kamsi do neurčitého bodu. 

Chtěla jsem ještě dál pokračovat v odhalovaní Georgeových vtípků, nad kterými se bavila celá škola, avšak v mé kapse začal bzučet telefon a místností se rozlévalo mé vyzvánění.

Forrest se na mě tázavě podíval, jako by žádal, abych mu vysvětlila, proč zrovna v tuhle dobu, když jsem u něj, mám u sebe telefon. Já však jen pokrčila rameny a zadívala se na obrazovku telefonu.

Colin

,,To je Colin," zamumlala jsem a prosebným pohledem se zadívala k buclaté tváři.

,,No na co čekáš? Zvedni to a řekni mu, že jsi to tak nemyslela!" odpověděl pohotově.

,,Asi tě vyměním za Annie, umíš líp povzbudit," prohlásila jsem a zasmála se.

,,Jen to ne," šeptl a zakroutil hlavou, až se mu jeho třetí a druhá brada zahýbaly.

Dál si něco mumlal, avšak já už jen vnímala mou ruku, která automaticky přijmula hovor a přiložila mi ten malý přístroj k uchu.

,,Ano?" začala jsem.

,,Jste Mellody?" ozvalo se. Neznělo to jako Colinův hlas. V pozadí jsem slyšela hrát rock, což jasně říkalo, že to není u Colina v pokoji. On totiž neposlouchá hudbu.

,,Jo, jsem. Kdo volá?"

,,Harvey z Pekelných tatérů," představil se, zatímco mně se zatajil dech. ,,A asi bych vám měl říct, že váš kamarád tady na vás čeká, prý ho hodíte domů. Něco ještě říkal, ale tak nesrozumitelně, že jsem to neřešil."

,,No to si dělá prdel!" křikla jsem a rozhodila rukama. Forrest se nechápavě podíval, ale mávnutím ruky jsem ho odbyla. ,,Kde jste?"

,,Centrum města, na Dasirské ulici. Budu se ho snažit klidnit, ale nic nemůžu slíbit," ujistil. ,,Jo a mimochodem, to tetování bude zdarma, vidím, že problémů už máte dost." Vytřeštila jsem oči a prudce vstala z postele.

,,Budu tam," ujistila jsem ho a povzdechla si. Rukou jsem si projela po hlavě a na prst si namotala culík, který jsem měla na straně hlavy.

,,Tak co?" zeptal se Forrest dychtivě. Bezduše jsem na něj pohlédla, avšak neodpovídala. ,,Ženská, to si snad děláš srandu! Co mu je?!"

,,Je u tatéra," zamumlala jsem. 

,,No?"

,,Evidentně se ten debil opil."

,,No?"

,,A nechal si udělat tetování."