Sen každého Otaku byl vyplněn. V reálném světě se začaly objevovat postavy z anime a naše společnost naoCET 21 nemohla zaregovat jinak, než založením vlastních novin! Zaručujeme 100% pravost a pravdivost veškerých zpráv, protože NIKDO NÁM NEDIKTUJE...
Anime Noviny, 7. vydání, jiní uspávají, my probouzíme. Probuďte se!
Příjemný podvečer vážení a milí čtenáři, omlouvám se za delší odmlku, nicméně nebojte, mám pro to dostatečně uvěřitelnou výmluvu. Musel jsem se z toho zážitku přece jen radši trochu vzpamatovat.
Pro lepší obrázek, na obrázku vypadal můj poslední pokus o zpracování článku hned po události:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nebudu vás déle napínat, jeli jsme celkem dlouho a musím uznat, že na kostře pokryté železným plátem se zrovna moc pohodlně nejezdí. Nicméně i tak bych jízdu na nemrtvém koni doporučil všem milovníkům adrenalinových sportů - když jsme ho natankovali dostatkem mrtvol na Canterburském hřbitově (kousek od přístavu Dover), dokázal to vytáhnout až na 230 km/h! Neuvěřitelné, nechápu, proč se do aut dávají stovky koní, když stačí jeden. Ušetřila by se spousta prostoru nejen pod kapotou, nýbrž také na hřbitovech. Zkrátka, byl to silný zážitek hodný místa v mé paměti, nikdy na něj nezapomenu. Musím přiznat, že nebyl jediný takový. Zaparkovali jsme v Doveru a @CallMeUndertaker si na chvíli odběhla, prý "něco si zařídit".
Další zážitek nás čekal u vjezdu do Eurotunelu, silničním předělu mezi Anglií a Francií. Za celým tunelem se táhla asi pětikilometrová kolona aut, kamionů, povozů, karavan a všeho možného, co jsem zde ještě nejmenoval. Přesto jsem se rozhodl spolujezdkyni varovat.
"S tímhle nás do Eurotunelu určitě nepustí!" pokouším se vznést námitku. "V pohodě, je to tunel. Uplatila jsem toho vrátného, nebo jak se mu říká," odpověděla v poklidu. "Uplatila? Jak? Vždyť je to nečestné!" "Mi řekni, kdo je dneska čestný. Jen chtěl, abych jeho starosti zakopala hluboko pod zem. Nic víc." "A?" "Tak jsem ho zakopala i s jeho starostmi." "Ale no tak. Sice nejsem z cukru ("Jsi, ačkoli pouze z části," pozn. biologické sekce naší redakce.), ale nebylo těch mrtvých už nějak moc?" "Je nás přes sedm miliard a každý z nich se chystá jednou umřít. Neboj, ještě si užiješ."
Pro dopravu jako by se zastavil čas. Proč asi?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Hele, nebyl tam ten 'vrátný' náhodou od toho, aby lidi pouštěl?" nenápadně a opatrně se zeptám naší budoucí nové informátorky. "Co já vím. Možná. Není to jedno?"
Jen co to dořekla, vyskočili jsme na střechu nejbližšího auta a pokračovali po dalších směrem až k tunelu. Občas někdo někde zaječel, občas byla slyšet nějaká cizojazyčná nadávka typu "Oh shit!", "Scheiße!" nebo "O kurwa!". Jeden pán dokonce pohotově vyskočil z auta a začal na nás řvát, že nemáme předbíhat. Netrvalo dlouho, vyšlapali jsme si "cestičku" a dorazili jsme k samotnému přechodu. Zde již byla silnice volná a my si mohli konečně užít o něco málo klidnější jízdu.
Znáte ty blázny, co si zaplatí celé kino aby ho měli jen pro sebe? My měli pro sebe celý tunel. Zadarmo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na druhé straně jsme však narazili na drobný problém. Čekal zde nemalý počet příslušníků francouzské pohraniční policie.
"Já tak trochu zapomněla, že se dneska informace šíří až příliš rychle. Pitomý internet. Já bych všechny ty internety zakázala," postěžuje si řidič koně. "Nekraď hlášky Věře Pohlové a zkus radši vymyslet, jak nás z tohohle dostaneš," postěžuji si zase já. To už dneska nikdo nedbá na dodržování autorských práv? "Nevím. Jak moc by ti vadilo stát se psancem." "Spíš bych preferoval zůstat spořádaným občanem." "Tak to ti asi nepomohu..."
V ne příliš dobré angličtině (poznám to podle toho, že jsem jí rozuměl) nám sdělili, že nás musí dočasně zadržet jako nelegální uprchlíky. Ale že se prý nemáme čeho bát, údajně chápali naši situaci a že v takové zemi jako je Anglie by také nevydrželi ani minutu, aniž by vraždili. Uvědomil jsem si, že nás nejspíše čeká asi půl roku ve francouzském detenčním zařízení, což obvykle obnáší 6 měsíců plných ověřování, jestli náhodou nejsme nebezpeční teroristé. My a nebezpeční? Já jsem jen obyčejný novinář a ona obyčejný hrobař.
Jak já, tak @CallMeUndertaker jsme o tyto komplikace zjevně nejevili zájem, ale bohužel jsme nemohli nic dělat, pokud jsme tedy nechtěli zbytečně ohrozit život někoho dalšího. V tom se najednou před námi objevila živoucí až hyperaktivní růžová kulička. Pravděpodobně nás pronásledovala delší dobu, už v tunelu jsem si všiml nějakých prapodivných zvuků.
Hyperaktivní růžová kulička náhle stojící na zábradlí budovy pohraničního přechodu:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jako každý správný redaktor seriózního deníku s sebou neustále nosím PokéDex, pokud bych náhodou potkal nějakého Pokémona a po chvíli váhání, zda-li jde skutečně o Pokémona, či nikoli, jsem se nakonec dle intuice správně rozhodl a dozvěděl se tak následující informace:
Jigglypuff. Vzácný pokémon. Ačkoliv vypadá neškodně, jeho proslulá píseň dokáže uspat i toho nejsilnějšího nepřítele. K uspání používá krom zpěvu i svých velkých, kulatých očí.
Ještě předtím, než nás stihla napadnout francouzská policie pod záminkou nepovoleného pokusu o útěk, mě stihla napadnout spásná myšlenka. "Jigglypuffe, nechceš nám něco hezkého zazpívat?" Nemusel jsem to říkat dvakrát a skutečně, dal se do zpěvu. "Zacpi si uši a jeď!" zařvu. "Jak mám asi řídit s prstama v uš......" už to nedořekla a vlivem nádherné ukolébavky jsme padli oba dva spolu se všemi policisty.
Jak to všechno dopadlo? Dočtete se v příštím vydání Anime Novin, ve článku "3/2 Sebastian má hlad. Ciel mu nechce dát najíst. Pomůže Jigglypuff?"!
