Sen každého Otaku byl vyplněn. V reálném světě se začaly objevovat postavy z anime a naše společnost naoCET 21 nemohla zaregovat jinak, než založením vlastních novin! Zaručujeme 100% pravost a pravdivost veškerých zpráv, protože NIKDO NÁM NEDIKTUJE...
Anime Noviny, 9. vydání/2016, hájíme za vás práva zeleniny!
Po vydatném spánku se probouzím na jedoucím koni v horizontální poloze. Na koni se probouzí i na mém klíně sedící CallMeUndertaker. Povšimnu si, že má na tváři pravděpodobně fixkou nakreslený obrázek. Zeptám se:
"Proč máš na sobě tetování v podobě jednorožce tančícího na duze?" "A proč ty svou podobiznu v rakvi a kolem noty s nějakými nesmysly pod nimi?" dostane se mi odpovědi.
Udělal jsem si selfie a byly to noty s textem, obojí se mi přes značnou deformaci potem podařilo zrekonstruovat:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Text písně byl ve srovnání s těmi, co obvykle slýchávám na mém oblíbeném rádiu Evropa 42 velmi nápaditý a duchaplný. Posuďte sami.
Pak mi ale došla jedna věc. My vlastně pořád jedeme, byť silnice pod námi mi svým počtem děr připomíná spíše ementál než něco, po čem by se dalo jet. Jsme doma. Ale... Kdo to řídí?
"Hele, pohřebačko, o co se to vlastně celou dobu opíráš?" "To nevím, ale je to dost nepohodlné." "Tak se posaď normálně, ať se mohu zvednout a podívat, jsi celkem těžká." "Tohle říci dámě..." "Myslím to vážně. Tvoje kosti by měly ubrat na váze."
"Pche. Jsem se svými kostmi spokojena s takovými, jaké jsou."
Snad jsem ji neurazil, pomyslím si. Jen co jsem se zvedl, uviděl jsem tu zpívající kuličku. Nedalo mi to a pokusil jsem se navázat komunikaci, abych si lépe zmapoval naši situaci.
"Jigglypuffe, kdy ses naučil řídit nemrtvého koně?" "Jiggly!" "Proč jsi nás zachránil?" "Puff! Puff!" "A řekneš mi alespoň, kam nás to vezeš?" "Jigglypuff! Jiggly, Jiggly!!!"
Jeho odpověď mě značně uklidnila. Po asi dvou hodinách nepohodlné cesty jsem uzřel město veliké, jehož smog hvězd se dotýkal. Dorazili jsme do Prahy. Za peníze zbývající na redakční kartě jsem oba dva pozval na krvavý steak a ačkoli číšník vzal očividně mou objednávku až příliš doslovně, nikdo si nestěžoval.
"Vynikající, ale na lidskou kotletu to nemá," pochválí číšníkovi jídlo CallMeUndertaker. Ten, ač vypadal mírně zděšen, poděkoval a po zaplacení odešel. "A co ty, Jigglypuffe, chutnalo?" optám se druhého hosta. "Jiggly :3" "To nemůžeš říct jednou něco normálně?" "Uff. Pardon. Pořád jsem ještě pomaten svou rolí. Dobré to bylo. Když jsem ještě hrál v seriálu, krmili mě jen samou zeleninou. Prý že jsem tlustý jak kulička a proto musím jíst zdravě. Oni prostě nechápali, že někdo se tak narodí. Plat byl příšerný a když mi zrušili slíbený plánovaný koncert v Osace s komentářem, že je můj zpěv tak nudný až lidé kolem usínají, pohár mé trpělivosti přetekl." "A jak jsi se dostal sem? Respektive, proč jsi nás pronásledoval a pak dovezl do Prahy?" On mluví! Mluvící Pokémon, to je něco, co bych chtěl v redakci, minimálně jako maskota. "Stejně jste tu měli zamířeno, ne? No, ještě v Japonsku jsem se občas díval na vědecké a přírodopisné dokumenty v televizi, nejvíc se mi líbil jeden, jak se jen jmenoval... Už vím, "Veselé příhody ze života démonů". Byl tam jeden, co se jmenoval Sebastian, byl asi producent, protože se živil podepisováním kontraktů. Tak mě napadlo, co kdybych ho zkusil kontaktovat a podepsat s ním jeden na koncert? Ale prý je teď pořád docela zaneprázdněn nějakým Cielem. Musí to být velká hvězda, že mu věnuje takovou pozornost. Věděl jsem, že ho jen tak nezastihnu, tak jsem dostal nápad. V tom dokumentu byl i nějaký pohřebák, za kterým si chodíval pro rady, tak jsem utekl do Británie ho stalkovat doufaje, že se díky tomu k němu dostanu. A povedlo se. Pronásledoval jsem ho asi tři měsíce, ale chodili za ním jen samí staří vousatí chlapi, producent Sebastian nikde." "Moment. Snažíš se tím naznačit, že CallMeUndertaker je chlap?" "Aspoň ho tak Sebastian oslovoval." Mé sny byly rázem pryč. Zase zůstanu sám. "Ale no tak... Snad ti to nevadí..." ozve se drze pohřebák. "Dej ze mě ty pracky pryč! Lháři! Úchyle! Podvodníku!" "Řekl někdo, kdo mi hacknul účet kvůli obrázku malé holčičky." "To sem teďka nepleť! No co, ale do redakce tě chci i tak. Stále trpíme nedostatkem pracovních sil." "Já věděla, že mě neopustíš." "Nech si to."
CallMeUndertaker dostal vlastní kancelář a Jigglypuff v něm držel čestnou roli maskota, zželelo se mi ho po těch měsících plných pronásledování. Ukázal se být jako člověk na svém místě, uspořádal důstojný pohřeb pro našeho zesnulého investigativce Všezvěda Všudebila, který zemřel během kauzy Nintendo. Na tu výzdobu v podobě lidských lebek, svíček uspořádaných do tvaru pentagramu okolo jeho rakve a dechberoucího posmrtného rituálního proslovu nikdy nezapomenu. Jednoho dne se bájný Sebastian skutečně objevil a díky záběrům z bezpečnostních kamer a záznamům z bezpečnostních štěnic se nám povedlo zachytit následující rozhovor:
"To se dělá? Takhle utéct pryč a nic mi o tom neříct? Víš, jak dlouho mi trvalo tě vyhledat?" vtrhl oknem do pohřebákovy pracovny Sebastian. "Tobě? Asi pět minut?" odpověděl CallMeUndertaker "Přesně. Příště mi dej vědět. Proč tu ale vůbec jsem, pamatuješ si na tu nepříjemnou událost?" "Myslíš to, jak se Ciel stal démonem a ty ho kvůli tomu nemůžeš sníst?" "Ano, bohužel se mi od té doby nepovedlo sehnat nějakou jinou duši, která by mne nasytila." Ozvaly se dosti příšerné zvuky. "Vidíš, jak mi kručí v břiše?" "Naštěstí nevidím, jen slyším. Vy démoni jste občas dost nechutní i na mě. Jak ti můžu pomoct?" "Nevěděl bys o někom, kdo by měl zájem o mé služby?" "Ale jistě, zrovna si odskočil do jednoho music baru. Touží po tom, aby mohl mít koncert před celou Prahou a myslí si, že jsi nějaký hudební manažer. Když se tak budeš tvářit a chovat, mohlo by to vyjít."
Po chvíli čekání se za dva dny Jigglypuff vrátil a jen co jej Sebastian uviděl, ihned se na něj vrhl. "Ten je tak sladký!" "Ale no tak, chovej se trochu profesionálně." Sebastian ustoupil. "Omluv mě. Já jsem Sebastian. Pomohl během posledních let ke slávě interpretům jako je One Direction, MC Milosh (s jeho hitem Bubble Bum) nebo tomu, jehož jméno nedokážu vyslovit, pro kterého jsem napsal "Pen-Pineapple-Apple-Pen". Myslím, že by ses mohl zařadit mezi ně." "Moc rád. Kdy by tak mohl můj zpěv zaznít před Prahou?" "Co třeba hned? Napojím tě na krizový signalizační systém a uslyší tě všichni. Musíš mi jen podepsat tohle. Krví, nevadí?" "Nevadí, stejně neumím psát propiskou. Počkej, skočím si pro žiletku."
Jigglypuff zašel za roh, kde měl schovaný svůj oběd, krvavý steak dovezený z restaurace a namočil si do něj packu. "Tak jo, můžeme." "Takže, tady mi to podepiš a tady taky. Tohle zaškrtni, tady napiš..."
Netrvalo dlouho a smlouva byla sepsána. Vypadala asi (museli jsme ji po vystřižení z původních záběrů trochu vyretušovat) takhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Právě proběhne: Zkouška sirén. Zkouška sirén. Právě proběhne: Zkouška sirén," začalo se rozléhat celým městem, Jigglypuff dostal od Sebastiana mikrofon, pódium a mohl směle začít. Ve videu níže jsou záběry z bezpečnostních kamer města, jenž nám po celém incidentu získala naše IT sekce, pro pochopení toho všeho, co se stalo, je dobré si jej pustit.
Zkrátka a dobře, usnul i Sebastian a když zjistil, že podepsal smlouvu se steakem místo Jigglypuffa, poněkud se rozohnil a jak později prohlásil v rozhovoru pro naši sesterskou společnost TV Noha, tradičně (již podruhé) podpálil Národní Divadlo. Steak mu ale prý zachutnal natolik, že se rozhodl stát masotariánem. "Duše mi nepřály, tak jsem prostě jen přešel na jinou stravu a nemohu si stěžovat. Víte, kolik energie mě vždycky stálo je nadobro umlčet? Doporučil bych to každému, cítim se najednou tak... lehčeji. Maso je zdravější a mnohem lépe se tráví." dodal. Dalo by se říct, že se z celosvětové ikony mezi démony stal i vzor pro prostý lid.
Masotariánství se začalo šířit napříč celým světem i generacemi. Pořádaly se pochody za práva rostlin a zakládaly se ve velkém nové farmy za účelem pěstování steaků. (Zdroje: svobodarostlin.cz, kytkavtisni.cz) Sebastian využil situace a pořádal soukromé seance o důležitosti masa se svými nejžhavějšími fanynkami. (Zdroj: Deník Blesk) A redakce si žila dál svým spokojeným životem, nikdo si na nic nestěžoval a všichni velebili našeho skvělého a dokonalého šéfredaktora. (Zdroj: Já)
