Sen každého Otaku byl vyplněn. V reálném světě se začaly objevovat postavy z anime a naše společnost naoCET 21 nemohla zaregovat jinak, než založením vlastních novin! Zaručujeme 100% pravost a pravdivost veškerých zpráv, protože NIKDO NÁM NEDIKTUJE...
Anime Noviny, 8. vydání/2016, jsme otevření jako okna, nejen sebevrahům.
Šéfredaktor Anime Novin se rozhodl provést menší průzkum. Proč? Těžko říci, možná proto, že nedávno viděl jistou kazetu.
Proto jsem se vydal na návštěvu domů ke všem lidem, jenž měli tu čest se s "ní" setkat. Bohužel, nikdo mne nechtěl pustit dovnitř a to přesto, že jsem slušně zaklepal (co na tom, že na rakev). Znechucen padlou morálkou a etiketou dnešních mrtvol (to za mých mladých let nebývalo!!!) mi nezbylo než se vydat zchladit své emoce do zmrzlinového baru. Po spořádání dvou domácích nanuků a jednoho kopečku zmrzliny z namletých Šmoulů si ke mně přisedl mladý chlapec, mohlo mu být tak okolo 14ti. Že by zase nějaký aktivista bojující za práva těch tvorů, co jsem právě spořádal? pomyslel jsem si v duchu.
„Staříku," oslovil mne zcela právem, už je mi 19, zasloužím si to, „copak vás trápí? Nemůže za to jistá dívka?" „Ano... Bojím se o svůj život. Slyšel jsi o existenci jisté... Samary?" „Přesně tu mám na mysli. Já jí nedávno viděl." „Jak je možné, že jsi setkání s ní přežil? Nenapadlo tě to samé, co mne?" „A co vás napadlo, starý pane?" „Jakože, zkusit vzít tu televizi ke skále, namířit ji na ni a pak počkat, než se Samara o tu skálu rozbije?" „Ne, to jsem nemyslel. Něco vám povím. Když jsem zlobil, můj táta, co pracuje v tomhle podniku, mi pustil za trest tu kazetu. Tak mě napadlo, když mám tu smrt stejně skoro jistou, co kdybych se zkusil se Samarou spřátelit? Za pokus nic nedám. Ukradl jsem taťkovi balík nanuků z restaurace a vydal se napospas televizi. Samara vyletěla, já schválně lízal nanuk, abych jí nahnal chutě. A vyšlo to. Místo jí typickému vraždění se mě zeptala, jestli bych neměl nanuk i pro ni. Dal jsem jí tedy ochutnat. Jak dojedla, pochválila mi ji a pak se optala na to, zda-li jich nemám víc. Když jsem jí odpověděl, že jich máme celou studnu, v jejím obličeji objevil kamenný výraz a pomaličku zalezla zpět do televize. Nechápu. Chtěl jsem se s ní jenom skamarádit." „Rozumím... Taky by mne to mrzelo, přijít o takovou jedinečnou příležitost."
Obrázkový návod k přežití pro malé i velké:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poděkoval jsem chlapci a nabyt inspirací šel domů spřádat plán. Studnu mám taky. Ale bohužel, není plná nanuků... Co kdybych se po jejím příchodu Samary zeptal, jestli po té dlouhé cestě nemá žízeň?
