Vejdu do cukrárny a on sedí u stolu kde jsem s ním byla minule. Jí pohár a druhý leží na opačné straně stolu. Usměju se na něj a on mě políbí. Potom se pustíme do pohárů. Až je sníme, zaplatí a zašeptá mi do ucha půjdeme ke mě? A já kývnu
Najednou otevřu oči. Neeee! Byl to jen sen a moc hezký, až na to, že ve skutečnosti bych nikdy nekývla. Oči se mi zalívají slzami při vzpomínce na včerejšek a chce se mi brečet. Nakonec se ale nerozbrečím. Dnes nepůjdu do cukrárny. Nevím, co budu dělat.....rozhodnu se pro pečení. Chci dělat perníčky a zavolám své setře jestli se nechce přidat, odpoví mi že ano.
O deset minut později se rozdrnčí zvonek u dveří. Že by tady byla tak brzo? Ne, cesta trvá asi půl hodiny. A tak dojdu ke dveřím a obličej mi zkamení.
ČTEŠ
Touha obětovat
RomanceSedávala v cukrárně četla knížku a občas se po něm podívala a v hlavě jí běželo ať na něj ihned zapomene. To se, ale nikdy nestalo.
