Po tom, co jsme se od sebe odtrhli, jsme šli hledat cukrárnu. Za chvilku jsme uviděli cukrárnu, která působila malým, ale útulným dojmem.
,,Pojď k tady tomu stolu." řekl a ukázal na malý stoleček v rohu místnosti, sedli jsme si k němu, on zamával na servírku a objednal dvakrát dalo-mio.
,,Tys tady už byl?"
,,Jo, chodíval jsem sem se svou mámou, dokud nedostala tu zas*anou rakovinu a neumřela."
,,To mě moc mrzí, to jsem nevěděla."
,,Hlavně mě prosím nelituj, když jsem to někdy někomu řekl. Díval se na mě s lítostí a mě to štvalo."
,,Neboj, nebudu." jakmile to dořeknu, dojde servírka s objednávkou.
,,Tady to je." řekne a položí před nás dva krásně nazdobené poháry a já ochutnám
,,Hmmm...to je" vezmu si další kousek ,,výborný."
A on se na mě usměje tím svým krásným úsměvem a já vím, že je šťastný. Chci ho políbit, ale prvně musím dojíst ten výborný pohárek...
Hrozně moc vám chci poděkovat za 200 shlédnutí je to úžasný pocit a já vám chci moc poděkovat.
Vaše Peťa 😘😘😘
ČTEŠ
Touha obětovat
Storie d'amoreSedávala v cukrárně četla knížku a občas se po něm podívala a v hlavě jí běželo ať na něj ihned zapomene. To se, ale nikdy nestalo.
