"Louisi?! Kde jsi, ty blbče?! Pojď jsem!" Slyšel jsem Harryho hlas, když jsem seděl v koupelně s krvácejícím zápěstím. Povzdechl jsem si. Co tu teď chce?
"Jsem v koupelně, tak mě nech být!" Zakřičím a uslyším, jak si odfrkne.
"Už jsi tam asi půl hodiny! Vylez, musíme jít!" Musíme jít?
"Kam?" zeptal jsem se, když jsem začal mýt svou ruku. Vyndal jsem obvaz ze skříňky a obmotal ho kolem nových ran. Zvonění v mých uších bylo hlasitější než kdy jindy.
"Máme interview s nějakým magazínem a potom se fotíme. Dělej! Liam už je tady." řekne Harry předtím, než odejde dolů. Oh, my máme práci a já na to zapomněl. Potřebuji si pamatovat věci. Byl jsem tak hloupý.
Vzal jsem si svetr s dlouhými rukávy přes svoje pruhované triko. Šel jsem dolů a uviděl černé auto, které nás asi odveze tam, kam odjedeme. Vyšel jsem ven, chladný zimní vzduch zasáhl mou kůži. Otevřel jsem dveře od auta a sedl si vedle kluků. Usmívej se, Louisi, řekl jsem si a na mé tváři se rozlil falešný úsměv.
"Louisi? Víš, že když sníš moc pizzy, bude ti špatně?" Zeptá se Niall a ostatní se zasmějí.
"Ano, vím. Proč?" Zeptám se ho a věnuji mu úsměv.
"Protože jsem snědl moc pizzy k snídani." Jenom ty, Nialle. Řeknu si, poté, co zatřesu hlavou. To, co se potom stane mě překvapí.
"Louis nejedl snídani v posledních dnech." Řekne Harry a moje hlava začala bolet, když se na mě ostatní podívali. Proč to řekl? Proč prostě nemlčel? Tohle není jeho věc. Zvonění v mých uších narůstalo. Sakra.
"Je to pravda, Louisi?" Zeptal se Liam znepokojeně a já se zavrtěl na sedadle, když na mě upírali svůj pohled.
"Jo, nebyl jsem moc hladový a bylo to jen pár dní, a tak jsem... jo." Obhájil jsem se, když se na mě zvědavě dívali.
"Ale Louisi, ty jsi po ránu vždycky hladový." Řekl Zayn a naklonil hlavu na stranu.
"Já vím, je to jen, nejedl jsem jen pár dní. Nedělejte si starosti, je to jen dočasná věc, slibuji." Dívali se na mě tak, jakoby hledali i jinou odpověď.
"Když to říkáš. Ale Louisi, pamatuj si, že jsme tady vždycky, a tím myslím vždycky pro tebe. Můžeš nám říct naprosto všechno." Usmál se Liam a v tuhle chvíli to byl opravdový úsměv. Jak jsem získal tak dobré kamarády? Jak to, že je mám? Já si je nezasloužím. Vůbec. Jsem jen hloupý gay, to to nevidí? Jen Harry to vidí.
Můj úsměv opadl. Sklopil jsem pohled a zbytek cesty mlčel.
***
Bože, jsem tak unavený. Jsme právě na cestě domů. Nebylo to jedno interview, ale bylo jich osm! Osm interview a focení.
Hlava mě bolela a zvonění bylo hlasitější než kdy jindy. Zavřel jsem oči. Byl jsem tak vyčerpaný. Možná bych mohl dnes v noci pár hodin spát.
Asi jsem potom usnul, protože další věc, kterou si pamatuji je ta, že se mnou někdo jemně zatřásl. Ospale jsem otevřel oči.
"Jsme doma, Louisi." Byl jsem překvapený, jak blízko byla Harryho tvář. Mohl jsem cítit jeho dech na svojí tváři a můj dech se zadrhl. Byl vážně sakra blízko. Jen pár palců ode mne. Přikývl jsem, nedůvěřoval jsem svým hlasivkám. "Jsi v pohodě?" Zeptal se a já si odkašlal, snažíc se ignorovat jeho blízkost.
"Ano," povzdechl jsem si, když se Harry nepohnul a studoval mou tvář. Jeho oči pozorovaly moje čelo, potom moje oči, nos, tváře a nakonec skončily na rtech. Cítil jsem, jak mi vyschlo v puse a navlhčil jsem si rty. Pozoroval moje rty chvíli předtím, než si povzdechl.
"Dělej, debile, musíme se dostat dovnitř." Cítil jsem, jak ve mně narůstá vztek.
"Takže už jsem zase debil teď?" Vyštěkl na něj, když jsme procházeli dveřmi.
"Nech toho, Louisi, nemám na tebe náladu." Nemohl jsem to nechat být. Ne tentokrát.
"Jenže mně je jedno, jestli máš 'náladu' na mluvení se mnou, protože jsem unavený a už mám dost toho, jak se ke mně chováš a potřebuju pár odpovědí." Zavřel jsem dveře a Harry se ke mně otočil čelem.
"Tak se mě na něco zeptej." Řekl a já se podivil nad jeho klidností.
"Co jsem udělal špatně?" Zeptám se a on se smutně usměje.
"Ty jsi byl ty." Nechal jsem poklesnout svá ramena. Problémem jsem byl já. Ovšem. Co jsem si představoval? Přikývl jsem a Harry si znovu povzdechl. "Teď moje otázka. Co jsi ráno dělal tak dlouho v koupelně?" Zeptal se a já zavrtěl hlavou.
"Tohle není fér, je to osobní." Odpověděl jsem a on se usmál.
"Ale ta tvoje byla taky, takže co jsi dělal?" Nepříjemné, ale pravda.
"Já jsem musel pár věcí dostat ze sebe ven." Řekl jsem a Harry se hlasitě rozesmál. Sakra, co jsem řekl? Počkat... "Oh, ne takhle!"
Harry se znovu zasmál, než promluvil.
"Neříkej mi, že sis honil půl hodiny!"
"Ne, to jsem nedělal!" Řekl jsem a cítil, jak červenám.
"Oh bože, ty se červenáš!" Zasmál se.
"Věděl jsem, že jsem měl držet hubu," zamumlám a Harry se pořád směje.
"Promiň, Lou. Půjdu spát." Řekl a pak byl pryč.
Udělal to znovu, řekl mi Lou.
Kdo by ho nemiloval?
***
842 slov, umírám :D Omlouvám se, že po takové době :D Názory? Love ya all. xx
ČTEŠ
Worthless (Czech Translation) Larry ✔️
Fanfiction* Varování - sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, porucha příjmu potravy, možná smrt. Čtete na vlastní nebezpečí. * Možná kdybychom mysleli předtím, než bychom začali lidem říkat, že jsou bezcenní, ušetřili bychom nějaké životy. Možná, že jste ud...
