"Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, milý Louisi, hodně štěstí, zdraví!" Kvůli tomuhle jsem se probudil a snažil se nezívnout. Bože, byl jsem tak ospalý. Vůbec jsem nespal dobře a ani nijak dlouho. Posadil jsem se na svojí staré posteli a usmál se na svou rodinu.
"Děkuju." Řekl jsem svým hnusným ranním hlasem, o kterém si mé bývalé přítelkyně myslely, že je sexy. Nechápal jsem, jak si to vůbec mohly myslet. Byl prostě hnusný.
"Otevři si dárky, Louisi!" Vypískla Daisy a její dvojče Pheobe taky hlasitě vypískla. Moje mamka si povzdychla a objala Marka - mého nevlastního otce - kolem ramen, zatímco mi Lottie a Fizzy podávaly dárky.
Povzdychl jsem si a vzal si ten největší. Nebyl tak velký, ale byl větší než všechny ostatní. Otevřel jsem ho a usmál se, nový pár bot v tmavě zelené barvě.
"Mysleli jsme, že tuhle barvu ještě nemáš," řekla mamka a usmála se.
"Jsou perfektní, děkuju." Řekl jsem a odkašlal si, abych se zbavil svého ranního hlasu. Proč bylo zvonění tak hlasité? Teď jsem nebyl smutný, mělo by být potichu.
"Otevři ostatní!" Vypískla nadšeně Pheobe a zvonění narůstalo na síle. Mohla být ještě hlasitější? Zasténal jsem, zatímco jsem jeden z nich otevíral. Oh dobře, teď mě bolí i hlava.
Byla to malá krabička. Povytáhnul jsem obočí na mamku a ta mi věnovala uklidňující pohled, a tak jsem ji otevřel. Byly tam čtyři řetízky. Jeden z nich byl stříbrný a byl na něm přívěšek s 'L'. Ostatní byly černé. Bylo to docela pěkné.
"Děkuju." Řekl jsem a usmál se na ně.
"Na co čekáš? Dej si je na krk!" Zakřičela nadšeně Lottie a zvonění opět narostlo. Usmál jsem se a zapnul si je. Mamka se mi dívala na zápěstí a já zjistil, že jsem omylem odhalil některé z mých jizev. Svou ruku jsem dal dolů a mamka promluvila.
"Nechme teď Louise nechat převléct, a já si s ním promluvím." Věnovala mi přísný pohled, než všichni odešli.
Zasténal jsem. Tenhle den nemohl být horší. Hluk v mojí hlavě se stal nesnesitelným. Moje hlava bolela a byl jsem i po třech hodinách neklidného spánku hrozně unavený. Tohle opravdu naštve.
Oblékl jsem si nějaké čisté oblečení a ujistil se, že moje vlasy vypadají dobře, než se ozvalo zaklepání. Křikl jsem 'Dále' a mamka za sebou zavřela dveře. Sedla si na postel a poklepala vedle sebe, na znamení abych se taky posadil.
"Vysvětli mi to, Louisi." Bylo jedinou věcí, kterou řekla a já si povzdychl.
"Vysvětlit co?" Zeptal jsem se, abych se ujistil, že viděla to, co si myslím, že viděla.
"Vysvětli mi, proč máš jizvy po celém zápěstí, proč vypadáš jako pod vodou, proč nejíš a proč se chováš tak, jak se chováš." Řekla a já zavřel oči.
"Je to komplikované." Byla jediná odpověď, na kterou jsem se zmohl a ona si hluboce povzdychla.
"Život je komplikovaný, ale já jsem tvoje matka, můžeš mi věřit. Řekni mi, Louisi, co je špatně?" Řekla a věnovala mi ustaraný pohled.
"Řekněme, že jsem prostě měl jen těžké období a nevěděl, jak se s tím vyrovnat." Řekl jsem a mamka se na mě dívala pohledem 'řekni mi to'. Skousnul jsem si ret. Mohl bych jí to říct? Myslím, je to přece moje matka. "Nevím, kde začít."
"Začni tím, proč máš po celém zápěstí jizvy."
"Dobře...um... Pomáhá to?" Bože, to znělo žalostně.
"Proč sis to udělal?" Zeptala se mamka a podívala se na moje zápěstí, které bylo nyní zakryté tričkem.
Nemohl jsem jí říct o Harrym. Tohle je jen mezi ním a mnou.
"Já... Nebyl jsem... um, šťastný... a cítil jsem se... ublíženě... a eh, je jednodušší si vybíjet... um, smutek na ruce... než... než..." Nevěděl jsem, jak pokračovat, tak jsem svěsil hlavu a povzdychl si. Bylo tak těžké přemýšlet, když jsem měl v hlavě tak strašný hluk! Neslyšel jsem ani svoje myšlenky. Bože, tohle je tak vyčerpávající!
"Smutek v tvojí duši a srdci." Doplnila mě a já si povzdychl. "Dobře, proč se cítíš ublíženě?"
"Já-já ti to nemůžu říct... Omlouvám se, ale vážně nemůžu." Řekl jsem a ona se na mě smutně podívá.
"Můžeš mi říct cokoli, ale respektuji tvoje soukromí. Chci ti pomoct, Louisi, takže mi řekni cokoli, co tě trápí. Protože právě teď vypadáš velice smutně." Asi měla pravdu, protože se zvonění znovu zvýšilo a já se nemohl soustředit na nic. Možná bych jí mohl říct o tomhle!
"Už od interview a mám problém se soustředit a téměř vždy mě bolí hlava, kvůli zvonění v mojí hlavě." Řekl jsem a mamka vypadala znepokojeně.
"Máš zvonění v hlavě od interview, to bylo to s fanoušky a stovkami křičících teenagerů?"
"Eh, ano? Byli opravdu hlasití... jako myslím hlasitější než obvykle." O čem přemýšlela?
"Nemyslíš si, že máš tinnitus?*" Zeptala se a já si potom přišel tak hloupý. Jistě, že to byl tinnitus! Proč jsem na to nepřišel dřív? Oh bože, jsem tak hloupý!
"O tom jsem nepřemýšlel. Uh, jsem tak hloupý! Opravdu, je to jednoduché!" Řekl jsem strápeně nad mou stupiditou. Zvonění narůstalo a já si promnul spánky. Hloupý, hloupý, hloupý!
"Nejsi hloupý, jen je toho na tebe moc. Ale můžeš jít k doktorovi. Oni ti pomohou to zvonění ignorovat a naučit se s tím žít. Můžou ti přidělit psychologa, který ti pomůže s ostatními problémy. Víš, že tinnitus se stane horším, když jsi v depresi." Řekla mamka téměř pevným hlasem, jak se bála, že mě zlomí. Cítil jsem, jak mi do očí stoupají slzy. Tohle všechno bylo tak hloupé.
"Nemám na to čas... za necelé dva měsíce objíždíme s kluky celou zeměkouli, a co budou fanoušci a kluci říkat, až vyjde najevo, že jsem v depresi? Nemám čas." Řekl jsem a zavrtěl hlavou. Tohle nemůže fungovat.
"Myslím, že tvoje zdraví je důležitější než práce." Ona tomu jen nerozumněla.
"Už je vyprodáno. Mysli na to, kolik lidí by bylo zklamaných a kluci nebudou chtít zůstat doma jen kvůli tomu, že se necítím dobře. Takhle to nefunguje." Věnoval jsem mamce smutný úsměv, a když jsem zjistil, že její oči zaplnily slzy, moje srdce se svíralo ještě víc. Vzlyknul jsem, než slzy vystoupily napovrch a mamka mě objala ještě pevněji.
"Můj malý chlapeček." Zašeptala a já cítil, že pláče taky.
Tohle byly nejhorší narozeniny vůbec.
*tinnitus je odborné označení pro šelest v uších, které se může v různých intervalech zesilovat a zeslabovat. Vyznačuje se depresí a nespavostí, což je spojeno s hlukem a stresem. Pro vznik tinnitu může existovat celá řada příčin (od ušních zánětů až po úraz v oblasti hlavy, krku). Pro léčbu neexistuje zatím spolehlivá metoda, je ovšem možné tinnitus mnoha způsoby zmírnit.
***
Ahoj všichni! 1085 slov, beze srandy :'D Snad se vám kapitola líbila a byla bych moc ráda za komentáře, protože jsem si s tím dala opravdu dost práce :D Love you all xx
ČTEŠ
Worthless (Czech Translation) Larry ✔️
Fanfic* Varování - sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, porucha příjmu potravy, možná smrt. Čtete na vlastní nebezpečí. * Možná kdybychom mysleli předtím, než bychom začali lidem říkat, že jsou bezcenní, ušetřili bychom nějaké životy. Možná, že jste ud...
