Seděli jsme v autě na cestě domů po nacvičování na Take me home tour, která měla začít za týden. Byl jsem unavený a ostatní kluci si spolu hrozně nahlas povídali. Zvonění v mých uších bylo hlasité a já se soustředil na rádio, které hrálo v pozadí. Povzdychl jsem si, opřel si hlavu o okno a zavřel oči.
"Takže je na tom Louis lépe?" Zeptal se Liam ostatních kluků po pár minutách. Nechal jsem své oči zavřené. Zřejmě si mysleli, že spím.
"Um, nezhoršilo se to. Nebo si to aspoň nemyslím. Pořád ještě po ránu nejí, ale pije čaj skoro každé ráno." Odpověděl Harry. To takhle normálně o mně mluví za mými zády? I když je to o mém zdraví? Možná mluví i o ostatních věcech. Možná si povídali o tom, jak strašný pitomec jsem, když jsem je neviděl. Možná mě všichni nenávidí. Zvonění bylo hlasitější a byl to vyšší tón. Zkousl jsem si ret a snažil se přemýšlet o něčem jiném.
Opravdu jsem se potřeboval řezat, hned teď. Musel jsem. Něco ve mně mi říkalo, abych to udělal. Ale právě teď jsem nemohl a to ve mně vzbuzovalo úzkost. A úzkost byl nejhorší pocit, který bylo těžký ustát. Bolel mě žaludek a já jsem si myslel, že asi vyzvracím to málo, co jsem měl dnes k obědu.
"Jo, ale všichni jsme viděli jídlo, co snědl dnes k obědu. Nebyla to porce, která by někoho jeho věku a postavy nasytila. Musí být hladový." Řekl Niall a já se začal cítit špatně kvůli nim. Byli moji přátelé, ale už s nimi jako přáteli počítat nemůžu. Kdo chce přítele, který nejí a dělá vám starosti? A Niall měl pravdu, měl bych být hladový, ale nebyl jsem. Jen jsem si připadal nemocný, speciálně v pohybujícím autě. Ale nemohli jsme být daleko od domova.
S jídlem jsem na tom nebyl poslední týden moc dobře. Jedl jsem jen malé porce a skoro všechno šlo po chvíli zpátky. Ztrácel jsem na váze a připadal jsem si unavenější než kdy dřív. Nebylo to, že bych chtěl zhubnout, prostě se to stalo. Nebyla to moje vina, opravdu. Nemohl jsem to zastavit.
"Měli bychom ho vzít k doktorovi, nemůže takhle být i na tour." Řekl Zayn a já cítil, jak ve mně roste panika. Nemůžu jít k doktorovi. Tohle prostě nepřichází v úvahu! Já se zlepším sám. Musím se uzdravit. Nepotřebuji ničí pomoc. Jsem dospělý muž a dokážu ustát malou depresi a tinnitus! Můžu to ustát sám. Musím.
"Nemyslím si, že by souhlasil. Jako, my známe Louise. Nechce nic komplikovat a nenechá doktora, aby se o něj postaral." Řekl Harry a já nikdy nebyl vděčnější. Hořel mi žaludek a já se to snažil ignorovat. Zvonění přidalo na síle a objevila se znovu bolest hlavy.
"Nemůžeme ho takhle nechat." Jo, skvělý a teď přijde část 'Louis není ve formě a prostě není dost dobrý na to aby byl v takhle populární skupině. Zkrátka pojedeme bez něj.', ale Liam mluvil dál. "Musíme mu pomoct. Harry, ty jsi jeho nejbližší přítel a my jsme viděli, že mezi sebou máte nějaký odstup, ale myslím, že tě potřebuje a já vím, že ty potřebuješ jeho. Vím, že je těžké vidět své přátele na dně, ale jeho stav se nezlepší, když mu neukážeme, že jsme tady pro něj."
"Já vím, Liame, ale nejsem si jistý, jestli by byl Louis vděčný, že jsem ten, kdo mu pomáhá. Neměli jsme teď zrovna nejlepší vztah..."
"Tak to změňte! Vy dva se prostě milujete navzájem a my vidíme, že tohle ubližuje oběma z vás. Nevím, co se stalo, ale vím, že se milujete, nějakým typem lásky. A já i ostatní kluci jsme s tím v pohodě, jestli k sobě chováte hlubší city. Vím, že cokoli cítíš ty k Louisovi, on k tobě cítí taky." On to věděl! On věděl, že jsem miloval Harryho a... Harry mě? Ale jakým typem lásky? Žádným právě teď. Ne po tomhle všem.
"Obviňuješ mě z toho, že jsem gay?" Vyštěkl Harry a já cítil, jak se mi zlomilo srdce. Řekl to s takovou nechutí. Hluk se změnil na vyšší tón a byl hlasitější, tak jsem si skousnul ret ještě tvrději, až jsem cítil krev ve své puse.
"Ne, neobviňujeme, Harry. Liam chtěl jen říct, že to, co je mezi tebou a Louisem je speciální a nemůžete to jen tak zahodit." Řekl Niall a já slyšel, jak si Harry povzdychl.
"Okay." Byla poslední věc, co řekl ostatním.
Bylo tak špatné být gay? Jasně, že bylo! Nebylo to normální. Musí se mnou být něco špatně. Byl jsem špatný, nechutný, blbý, ošklivý, hloupý, v depresi a měl jsem zlomené srdce, které se nedalo zahojit.
Sice můžeš obvázat rány, ale nemůžeš slepit srdce.
***
Takže ahoj! :) Kapitola 22 je na světě, jediný, co mě děsí je to, že za chvíli story končí :( No nic, moc děkuju za všechny komentáře, votes a přečtení, moc to pro mě znamená. :) Love you all. xx
ČTEŠ
Worthless (Czech Translation) Larry ✔️
Fanfiction* Varování - sebepoškozování, sebevražedné myšlenky, porucha příjmu potravy, možná smrt. Čtete na vlastní nebezpečí. * Možná kdybychom mysleli předtím, než bychom začali lidem říkat, že jsou bezcenní, ušetřili bychom nějaké životy. Možná, že jste ud...
