Strážce [Pozastaveno]

1

Na letišti kolem jedné hodiny panoval čilí ruch. Sem a tam pobíhali lidé. Jak zákazníci, kteří přiletěli nebo ti co se chystali opustit zemi, tak i zaměstnanci letiště. V tomto uspořádaném chaosu stála Ikebukurská trojice vymahačů dluhů, aniž by se starala o ostatní pobíhající.

"No, myslím, že je již čas." prohodil Tom při pohledu na tabuli, na které zářili přílety a odlety nejbližších letů.

Vorona se pousmála. Na jednu stranu se nemohla dočkat až dorazí na místo, ale na druhou stranu se ji nechtělo loučit. Shizuo ji nastavil náruč a ona mu do ní ochotně skočila.

"Shizuo-senpai, musíš mi něco slíbit."

"A co by to mělo být?" zeptal se Shizuo se zájmem, aniž by ji pustil z pevného sevření.

"... Najdi si někoho, ať nejsi sám."

"Huh?"

"Uděláš to, že jo?"

"Nah, v tomhle městě? ... a s mou pověstí?" zapochyboval Shizuo.

"Věřím, že to zvládneš." Po těch slovech mu vtiskla pusu na tvář, než se odtáhla.

"Zapracuji na tom... Ty mi na oplátku slib, že se mi tam nezřídíš."

"To ale nezáleží na mně."

Oba významně pohlédli na Toma, který jim úsměv vrátil. "Přece mě znáš, Shizuo."

"Nemohu nic říct. Ostatně jsem Voronu varoval už před svatbou... očividně ji to neodradilo."

"Cože jsi ji to přesně namluvil?" zeptal se s předstíraným vyděšením Tom. "Nevím, co ti řekl, ale doufám, že mu nevěříš."

Vorona se krátce zasmála. "Kdybych mu věřila, neřekla bych u oltáře ano."

Tom natáhl k Shizuovi ruku, aby se s ním před letem rozloučil, ale Shizuo ho stáhl do objetí.

"Ty se zatím chovej slušně. Ne, že se necháš vytočit."

Shizuo se jen ušklíbl. Tohle rozhodně nemohl slíbit. Místo toho natáhl ruku, chytil Voronu a i ji přitáhl do objetí.

"Vraťte se mi v pořádku." řekl tiše. Chvíli mu trvalo, než je opět pustil. Ještě jim zamával, dokud mu nezmizeli z dohledu. Poté se Shizuo otočil a opustil rušné letiště.

*-*

Už přes půl hodiny seděl Shizuo v kanceláři. Čekal až si na něho udělá šéf čas. Normálně by již soptil vzteky, proč to tak trvá, ale dnes ne. Dnes seděl poměrně v klidu. Sám netušil proč. Třeba to bylo tím, že nespěchal... ale třeba taky ne.

Po dalších dvaceti minutách, kdy se jeho poměrně klidná nálada nezměnila, si ho šéf k sobě konečně zavolal.

V kanceláři Shizuo přijal židli, na kterou se usadil. 

"Nebudu chodit kolem horké kaše, Shizuo." začal tmavovlasý muž. Ale ne že by se mu zrovna do té debaty chtělo. "Vzhledem k tomu, že tvoji spolupracovníci odjeli na líbánky, bylo by rozumné tě přidělit k jiné skupince, dokud se nevrátí, ale..."

Shizuo trpělivě čekal. Bez jakéhokoliv zájmu ve tváři pozoroval šéfa všech vymahačů dluhů v nejbližším okolí. Tak nějak si už domyslel, co bude nejspíš následovat. 

"... problém je, že s tebou nikdo nechce pracovat." povzdechl si muž. "Tom a Vorona si vzali pracovní volno kvůli líbánkám a zároveň si k tomu vybrali i nahromaděnou dovolenou. Pěkně jim to vyšlo, takže budou mimo čtyři měsíce... nechápu, ale neberu jim to." na chvíli se odmlčel. "Je mi líto, Shizuo, ale po tu dobu tě nemůžu zaměstnávat."