Tokyo Ghoul - Kasimare no Kuruka

9 výslech

Odvezli mě do myslím 2. okrsku a při výstupu z auta mi zavázali oči. Spíš než o to co se se mnou stane jsem se bál o Kuruko. Šli jsme dlouho rovně, potom jsem zahnuli vpravo, vešli do vítahu zahnuli vlevo a šli zase rovně. Pak jsem slyšel klapnutí dveří a posadili mě na židli a sundali mi pásku z očí. Naproti mě seděl chlap, měl bílé vlasy, hnědé až žluté oči a byl velmi vysoký. ,,Hmm takže ty jsi Kasi Mare. Ano. Narozen 21. 2. 1998. Ano. Otec mrtev matka nezvěstná. Ano. Chodíš na vyšší střední.... tady v Tokiu. Ano." Náhle zdůraznil. ,, Lovil jste ghúli a poté se jedním z nich "spřátelil", sám ghúl"nejste". Ano. Tak mi pověz, jak to že tě neroztrhala za živa? To už se skoro stalo ale.... Ale? Nemohla za to, jinak nikomu neubližuje. A proč? Nevím? Dlouho jsem tě pozorovali, od doby co ti zemřel otec a zjistili jsme několik věcí. Jakých věcí? Si přispůsobený. Jak to myslíte?! V podpaží máž navíc asi dvě žlázy, ty vylučují feromony po kterých se k tobě chovají ghúlové z části jako kdyby jsi byl "ghúl" sám!" Celou místnost zaplnilo ticho. ,,A to je důvod proč tu jsi. Co!?" Až teď mi to došlo, oni nešli po Kuruce ale po mě. ,, Já kretén."
,,Nyní se hezky vyspi. Co?" Někdo mě udeřil tak silně až jsem omdlel.

Když jsem se probudil bolela mě hlava a i celé tělo. Zvedl jsem se z postele a podíval se na sebe. Měl jsem na sobě skoro to samé ale přesto tu bylo něco jinak. Začalo mě bolet břicho, odkryl jsem mikinu a triko a uviděl jsem jizvu táhnoucí se od žeber až k pánvi. Nikdy jsem si nevšiml že by mě nějaký ghúl sekl takhle. Až pak mi to došlo. Malé stěny, malý okénko a velká jizva na mém břiše. ,,Né né né né né né!!!!!!!!"