Tokyo Ghoul - Kasimare no Kuruka

13. obchod

,, Neviděli jsme ji už týden, chtěla se za tebou vidat a zachránit tě. Co!" Vykřikl jsem nahlas. ,, Musíme jí hned najít. Proč, co se děje? Holubice chtějí odchytit nějaké ghúly a udělat z nich lidi! Žeby ten výpadek nebyl náhodou ale byla to past!? Chceš pomoct Kaneki, drahoušku. Jdi do prdele Tsukojamo!"Okřikl ho Kaneki. ,, Tsukojamo já ti říkal že to nepříjme, jo a mladej tady je tvoje maska, během toho spěchu mi praskla tak je taková jaká je. To je dobrý." Řekl jsem a nasadil si ji na obličej.

,,Jdeme. Hm. Uto jdeš taky!" Zeptal se Kaneki. ,, Jen kvůli Kuruko, je mi líto do čeho se to dostala."Odkašlal jsem si. ,,A co vaše děti, Tokuo Kaneki? Ty se o sebe postarat dokáží." Řekl Kaneki, vyšel ven a Tokua za ním. Šel jsem tak, sedli jsme do Utova auta a jeli do 2. okrsku.
Zastavili jsme před věznicí. Vystoupili a čekali. Za chvíli přijelo auto. Nasadili jsme si masky a čekali kdo vyleze. Jako naschvál to byla zrovna Kuruko, s ní i holubice a vedli jí dovnitř. Už jsem se skoro neudržel a chtěl jsem vystoupit a zastavit je a Kaneki mě chytil. ,, Pusť mě! Takhle jí nepomůžeš ba naopak, zabijí ji na místě. Hah, fajn." Řekl jsem a znovu si sedl. Kuruka​ vešla dovnitř a jen co se zavřeli dveře jsme vystoupili. ,, Fajn takže plán znáte, uděláme povyk vezmeme Kuruko a padáme pryč. OK." Přiběhli jsem k výtahu a vyrazili dveře. Skočil jsem a sjel až dolů, tam jsem pak vyrazil dveře a ostatní zamnou. Cestou jsme potkali 5 - 6 strážníků, nic hrozného. Běželi jsme dál dokud jsme nebyli úplně dole. ,, Je to past. Tak co uděláme? Vlezem do pasti." Řekl a ďábelsky se usmál. ,, Kaneki klid. Dobře Tokuo." Okřikla ho a běželi jsme dál. Doběhli jsme až k celám. Objevila se nám obrazovka a na ní ten vysoký blonďák s brejlema. ,,OH tak už si se vrátil Kise a přivedl sis sebou i kamarády, jé no koho pak to nevidím, není to náš oblíbený Kaneki, ghúl jedním okem? Hej teď mluvíš se mnou, kde je Kuruka!? Ale no tak, uděláme obchod co ty na to? A jaký a vo co? Když porazíš nebo zabiješ toho kde je za těmito vraty můžete odejít pokud ne budete mými pokusnými králíky. Mě to jedno dokud jsem s Kanekim tak je mi vše fuk. Drž hubu Tsukojamo!!! Fajn přijímám." Vrata se otevřely a ona za nimi stála Kuruka. ,, To je nějaký vtip, nebo co? Ne to je realita."Řekl a obraz zmizel. Kuruka se ke mně začala pomalu blížit. ,, Kise má v sobě nějaké drogy. To mi už došlo." Kuruka zapnula kagune a vrhla se na mě. Já se kryl a neútočil. Byla však neúprosná a nebyl jiný způsob jak to zastavit, musel jsem udeřit. Začal jsem taky útočit ale i tak jsme se neodvážil jí nějak plně ublížit. Nestačilo to, musel jsem jednat, pomalu jsem se začal přibližovat. Pomalu a pomalu jsem se přestal bránit jen uhýbal. Když jsem byl dost blízko abych jí objal zastavil jsem a objal jí jak rukama tak i mými rinkaku. ,, Nechci tě ztratit." Byla z toho celá vedle a ani se nehnula. Sundal jsem si masku. Lehce jsem jí od sebe odstrčil a políbil na rty. (Ano byl to francouzák). Chvíli z toho byla paf a pak se jí změnili oči na lidské a řekla jedno slovo: Kise." Poté omdlela. Vzal jsem jí do náruče a nesl jí k východu. Ostatní šli zamnou. Poté mi někdo položil ruku na rameno. Byla to Tokua, usmívala se a já viděl že mi tím velmi gratuluje. Skutečně nikde nikdo nebyl, splnil slovo. Vyšli jsme ven a nastoupili do auta. Kuruko jsem si posadil na klín a opřel jí hlavu o mé rameno. Celou cestu něco mumlala a občas i pohla rukou ale jinak nic. Nevím zda to bylo tím polibkem nebo čím bylo mi to už fakt jedno, vložili nás před mým domem a odjeli. Otevřel jsem dveře a vzal jí do pokoje a dal na postel.